Nida 73a נדה

„Mimo čas své nidy“ (Lv 15,25) – („po své nidě“) – [tj.] v návaznosti na svou nidu.

Mám tím jen [případ] v návaznosti na svou nidu; odkud [víme o případu], kdy je od své nidy vzdálena jeden den? Proto Písmo učí: „Nebo když bude mít výtok“ (Lv 15,25).

Mám tím jen jeden den; odkud [víme], že se zahrnuje [i] vzdálenost dvou, tří, čtyř, pěti, šesti a sedmi [dnů]? A osm, devět, deset – odkud?

Řekl jsi: Jako nacházíme u čtvrtého [dne], že je vhodný k počítání a vhodný k výtoku, tak i já přivedu [i] desátý, který je vhodný k počítání a vhodný k výtoku.

A odkud [víme], že se zahrnuje [i] jedenáctý? Proto Písmo učí: „Mimo čas své nidy.“ Mohl bych [si myslet], že zahrnuji i dvanáctý? Řekl jsi: Ne.

A co jsi viděl, že zahrnuješ jedenáctý a vylučuješ dvanáctý? Zahrnuji jedenáctý, který je vhodný k počítání [podle slov] „nebo když bude mít výtok“, a vylučuji dvanáctý, který k počítání [podle slov] „nebo když bude mít výtok“ vhodný není.

Mám tím jen tři dny; dva dny – odkud? Proto Písmo učí: „dny“. Jeden den – odkud? Proto Písmo učí: „všechny dny“.

„Nečistá“ – to učí, že činí nečistým toho, kdo s ní má styk, jako nida. „Ona“ – ona činí nečistým toho, kdo s ní má styk, ale zav nečiní nečistou tu, s níž má styk.

Neplyne to snad z úsudku? Jestliže ona, která nečiní nečistým výtoky jako dny, činí nečistým toho, kdo s ní má styk, není snad správné, aby on, který činí nečistým výtoky jako dny, činil nečistou tu, s níž má styk? Proto Písmo učí: „ona“ – ona činí nečistým toho, kdo s ní má styk, ale zav nečiní nečistou tu, s níž má styk.

A odkud [víme], že činí [nečistým] lůžko a sedadlo? Proto Písmo učí: „Jako lůžko její nidy“ (Lv 15,26).

Mám tím jen tři dny; dva dny – odkud? Proto Písmo učí: „dny“. Jeden den – odkud? Proto Písmo učí: „všechny dny“.

A odkud [víme], že počítá jeden [den] za jeden? Proto Písmo učí: „bude jí“. Mohl bych [si myslet], že má počítat sedm [dní] za dva? A plyne to [přece] z úsudku: Jestliže on, který nepočítá jeden za jeden, počítá sedm za dva, není snad správné, aby ona, která počítá jeden za jeden, počítala sedm za dva? Proto Písmo učí: „bude jí“ – počítá jen [jeden] svůj den.

Je tedy zřejmé, že jsou to verše! – Pro rabiho Akivu [jsou to] verše, pro rabiho Elazara ben Azarju halacha.

Rav Šemaja řekl rabi Abovi: Řekni [tedy], že ve dne bude zavou a v noci bude nidou! Odpověděl mu: O tobě Písmo říká: „po své nidě“ (Lv 15,25) – v návaznosti na svou nidu. Kdy je to „v návaznosti na svou nidu“? V noci, a [Písmo] ji nazývá zavou.

Ve škole Elijáše se učilo: Každý, kdo se denně učí halachy, má zaručeno, že je synem budoucího světa, jak je řečeno: „Stezky věků jsou jeho“ (Abk 3,6). Nečti „halichot“ (stezky), nýbrž „halachot“ (halachy).

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Malá dívka“, a tím je dokončen traktát Nida.