MIŠNA: Kdo najímá dělníky a řekne jim, aby přišli za časného rána a zůstali do večera: tam, kde je zvykem nezačínat za časného rána a nezůstávat do večera, nemůže je přinutit. Kde je zvykem [dělníky] živit, ať živí; poskytovat sladkosti, ať poskytuje; vše podle zvyku kraje. Příběh o rabim Jochananovi ben Matjovi, který řekl svému synovi: Jdi nám najmout dělníky. A on jim slíbil stravu. Když přišel ke svému otci, řekl mu: I kdybys pro ně vystrojil hostinu jako Šalomoun ve své době, nesplnil bys vůči nim svou povinnost, neboť jsou to synové Abrahama, Izáka a Jákoba. Ale dříve, než začnou pracovat, jdi a řekni jim: Pod podmínkou, že nemáte nárok na nic než chléb a luštěniny. Raban Šimon ben Gamliel říká: Nebylo to třeba; vše je podle zvyku kraje.
משנה: הַשּׂוֹכֵר אֶת הַפּוֹעֲלִין וְאָמַר לָהֶן לְהַשְׁכִּים וּלְהַעֲרִיב מְקוֹם שֶׁנָּהֲגוּ שֶׁלֹּא לְהַשְׁכִּים וּלְהַעֲרִיב אֵינוֹ יָכוֹל לְכוֹפָן. מְקוֹם שֶׁנָּהֲגוּ לָזוּן יָזִין לְסַפֵּק מְתִיקָה יְסַפֵּק הַכֹּל כְּמִנְהַג הַמְּדִינָה. מַעֲשֶׂה בְרִבִּי יוֹחָנָן בֶּן מַתְיָא שֶׁאָמַר לִבְנוֹ צֵא שְׂכוֹר לָנוּ פוֹעֲלִין וּפָסַק לָהֶן מְזוֹנוֹת. וּכְשֶׁבָּא אֵצֶל אָבִיו אָמַר לוֹ אֲפִילוּ אַתָּה עוֹשֶׂה לָהֶן כִּסְעוּדַת שְלֹמֹה בְשָׁעָתוֹ לֹא יָצָאתָ יְדֵי חוֹבָתָךְ עִמָּהֶן שֶׁהֵן בְּנֵי אַבְרָהָם יִצְחָק וְיַעֲקֹב אֶלָּא עַד שֶׁלֹּא יַתְחִילוּ בַמְּלָאכָה צֵא וֶאֱמוֹר לָהֶן עַל מְנָת שֶׁאֵין לָכֶם אֶלָּא פַת וְקִטְנִית בִּלְבַד. רַבָּן שִׁמְעוֹן בֶּן גַּמְלִיאֵל אוֹמֵר לֹא הָיָה צָרִיךְ הַכֹּל כְּמִנְהַג הַמְּדִינָה.