MIŠNA: Od kdy se ráno recituje Šema? Jakmile člověk rozezná modř od bílé. Rabi Eliezer říká: Modř od pórkově zelené. (A dokončí ji) do východu slunce. Rabi Jehošua říká: Do tří hodin, neboť je zvykem (synů) králů vstávat ve třech hodinách. Kdo recituje poté, nic neztratil, je jako ten, kdo čte v Tóře.
GEMARA:[Tak] zní Mišna: Mezi modří na ní a bílou na ní. Jaký je důvod rabínů? „A uvidíte ji“ (Nu 15,39) – z toho, co je jí nablízku. A jaký je důvod rabi Eliezera? „A uvidíte ji“ – aby byla rozeznatelná mezi barevnými.
Učí se jménem rabi Meira: Není zde psáno „a uvidíte ji“, ale „a uvidíte Jej“ (Nu 15,39). To říká, že každý, kdo plní přikázání cicit, je jako by vítal tvář Šechiny. To říká, že modř se podobá moři, moře se podobá trávě, tráva se podobá obloze, obloha se podobá Trůnu slávy a Trůn se podobá safíru, neboť je psáno: „A pohleděl jsem, a hle, na obloze nad hlavou cheruba jako kámen safírový, vzhledem jako podoba trůnu“ (Ez 10,1).
Jiní říkají: „A uvidíte ji“ (Nu 15,39) – když je člověk čtyři lokte od druha a pozná ho. Rav Chisda řekl: Podle tohoto výroku Jiných. O čem to mluvíme? Je-li mu znám, pozná ho i z takové dálky; není-li mu znám, nepozná ho ani zblízka. Ale o tom mluvíme: o známém a neznámém, o tom, kdo odchází na cesty a vrací se jen občas.
Někteří tanaim učí: Mezi vlkem a psem, mezi oslem a divokým oslem. A někteří tanaim učí: Když je člověk čtyři lokte od druha a pozná ho. Chtěl říci: Kdo řekl „mezi vlkem a psem, mezi oslem a divokým oslem“, je jako ten, kdo řekl „mezi modří a pórkově zelenou“; a kdo řekl „když je člověk čtyři lokte od druha a pozná ho“, je jako ten, kdo řekl „mezi modří a bílou“. Řekli však, že přikázání je [recitovat] s východem slunce, aby navázal vykoupení na modlitbu a modlil se tak za dne. Řekl rabi Zeira: A já říkám důvod: „Budou se tě bát se sluncem“ (Ž 72,5). Řekl Mar Ukva: Zbožní vstávali časně a recitovali ji tak, aby na ni navázali svou modlitbu s východem slunce.
Učí se: Řekl rabi Jehuda: Stalo se, že jsem šel cestou za rabi Eleazarem ben Azarjou a za rabi Akivou; byli zaměstnáni přikázáními a nastal čas recitace Šema. Myslel jsem si, že už se recitace Šema vzdali, a recitoval jsem a opakoval, a potom začali oni. A slunce už bylo na vrcholcích hor.
Do východu slunce. Rabi Zevadja, syn rabi Jaakova bar Zavdiho, jménem rabi Jony: Než slunce dokape na vrcholky hor. Rabi Jehošua říká: Do tří hodin. Rabi Idi a Rav Hamnuna a Rav Ada bar [Achva] jménem Rava: Halacha je podle rabi Jehošuy pro toho, kdo zapomněl. Rabi Huna řekl: Dva amoraim: jeden řekl „pro toho, kdo zapomněl“. Jeho druh mu namítl: Existuje snad halacha pro toho, kdo zapomněl? Takto je to halacha. A proč řekli „pro toho, kdo zapomněl“? Aby člověk sám sebe pobízel recitovat ji v jejím čase.
Tam učíme: Pro Šema se přerušuje, pro modlitbu se nepřerušuje. Řekl rabi Acha: Šema je z Tóry, modlitba není z Tóry. Řekl rabi Ba: Šema má stanovený čas, modlitba nemá stanovený čas. Řekl rabi Josi: Šema nevyžaduje soustředění, modlitba vyžaduje soustředění. Řekl rabi Mani: Namítl jsem to před rabi Josim: I když říkáš, že Šema nevyžaduje soustředění, první tři verše vyžadují soustředění. Protože jich je málo, soustředí se.
Rabi Jochanan jménem rabi Šimona ben Jochaje: Takoví jako my, kteří se zabýváme studiem Tóry, nepřerušujeme ani pro Šema. Rabi Jochanan to řekl o sobě: Takoví jako my, kteří se [stále] nezabýváme studiem Tóry, přerušujeme i pro modlitbu. Každý podle svého mínění. Rabi Jochanan podle svého mínění: Rabi Jochanan říká: Kéž by se člověk modlil celý den! Proč? Protože modlitba nikdy neškodí. Rabi Šimon ben Jochaj podle svého mínění: Rabi Šimon ben Jochaj řekl: Kdybych stál na hoře Sinaj v hodině, kdy byla dána Izraeli Tóra, prosil bych před Milosrdným, aby člověku stvořil dvoje ústa, jedna, aby se zabývala Tórou, a druhá, aby konala všechny jeho potřeby. Pak se vzpamatoval a řekl: Jestliže svět nemůže obstát před udavačstvím [úst] jedněch, oč více před dvěma! Řekl rabi Josi před rabi Jirmejou: Výrok rabi Jochanana se shoduje s rabi Chaninou ben Akavjou, neboť se učí: Opisovači svitků, tefilin a mezuzot přerušují pro Šema a nepřerušují pro modlitbu. Rabi Chanina ben Akavja říká: Jako přerušují pro Šema, tak přerušují pro modlitbu, pro tefilin a pro všechna ostatní přikázání Tóry. Nesouhlasí snad rabi Šimon ben Jochaj, že se přerušuje, aby se udělala suka a aby se udělal lulav? Nemá snad rabi Šimon ben Jochaj[za to]: Kdo se učí, aby konal, a ne kdo se učí, aby nekonal. Neboť ten, kdo se učí, aby nekonal, pro toho by bylo lepší, kdyby nebyl stvořen. A řekl rabi Jochanan: Ten, kdo se učí, aby nekonal, pro toho by bylo lepší, kdyby se mu placenta obrátila přes obličej a nevyšel na svět. Důvod rabi Šimona ben Jochaje: Toto je opakování a toto je opakování, a jedno opakování se neruší kvůli druhému. Ale vždyť učíme: Kdo recituje poté, nic neztratil, je jako ten, kdo čte v Tóře. Tedy v jejím čase je milejší než slova Tóry! Je to jedno a totéž. Řekl rabi Judan: Rabi Šimon ben Jochaj, protože byl neustále ve slovech Tóry, proto mu nebyla milejší než slova Tóry. Řekl rabi Aba Mari: Učíme jen „jako ten, kdo čte v Tóře“. Tedy v jejím čase je jako Mišna. Rabi Šimon ben Jochaj podle svého mínění, neboť rabi Šimon ben Jochaj řekl: Kdo se zabývá Písmem, je to ctnost, která není ctností. Ale rabíni kladou Písmo na roveň Mišně.
Originál: Jerusalem Talmud Berakhot 1:2 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.