MIŠNA: Při odpolední oběti svátečního dne se vyznávali. Jak probíhalo vyznání? „Odstranil jsem svaté z domu“ (Dt 26,13) – to je druhý desátek a výsadba čtvrtého roku. „A dal jsem to levitovi“ – to je levitský desátek. „A dal jsem to také“ – to je pozdvihovaná dávka a pozdvihovaná dávka z desátku. „Cizinci, sirotkovi a vdově“ – to je desátek chudých, leket, šichcha a pea, i když nebrání vyznání. „Z domu“ – to je chala. „Podle celého tvého přikázání, které jsi mi přikázal“ – pokud tedy předřadil druhý desátek před první, nemůže se vyznat. „Nepřestoupil jsem tvá přikázání“ – neoddělil jsem z jednoho druhu za jiný, ani z utrženého za připojené, ani z připojeného za utržené, ani z nového za staré, ani ze starého za nové. „A nezapomněl jsem“ – nezapomněl jsem ti žehnat a připomínat nad tím tvé jméno. „Nejedl jsem z toho ve svém truchlení“ (Dt 26,14) – pokud to tedy jedl v truchlení, nemůže se vyznat. „A neodstranil jsem z toho v nečistotě“ – pokud to tedy oddělil v nečistotě, nemůže se vyznat. „A nedal jsem z toho mrtvému“ – nekoupil jsem z toho rakev ani rubáš pro mrtvého, ani jsem to nedal jiným truchlícím. „Poslechl jsem hlas Hospodina, svého Boha“ – přinesl jsem to do Vyvoleného domu. „Učinil jsem všechno, co jsi mi přikázal“ – radoval jsem se a obveselil [jiné] tím. „Shlédni ze svého svatého příbytku, z nebes“ (Dt 26,15) – učinili jsme, co jsi nám uložil, učiň i ty, co jsi nám slíbil. „Shlédni ze svého svatého příbytku, z nebes, a požehnej svému lidu Izraeli“ – syny a dcerami. „A zemi, kterou jsi nám dal“ – rosou, větry, deštěm a mláďaty dobytka. „Jak jsi přísahal našim otcům, zemi oplývající mlékem a medem“ – aby dal plodům chuť. Odtud řekli: Izraelité a mamzeři se vyznávají, ne však proselyté ani propuštění otroci, protože nemají podíl v zemi. Rabi Meir říká: Ani kohanim a levité, protože nepřijali podíl v zemi. Rabi Josi říká: Mají města s pastvinami. Velekněz Jochanan zrušil vyznání desátku. On také zrušil budiče a ty, kdo tlučou. Do jeho dnů tlouklo v Jeruzalémě kladivo a za jeho dnů se nikdo nemusel ptát na demaj.
Rabi Jona řekl: To říká, že shořel-li jeho tevel, nemůže se vyznat. Někteří tanaité učí: Všechna přikázání v Tóře brání [vyznání]. Někteří tanaité učí: Všechna přikázání v tomto oddíle brání [vyznání]. Rabi Acha bar Papa se tázal před rabi Zeirou: I když předřadil tefilin hlavy před tefilin ruky? Řekl mu: I já si to myslím.
Rabi Josi berabi Bun řekl: Je třeba říci: chala za všechno, pozdvihovaná dávka za všechno. „Hospodinu“ – to je Jedinečné jméno. Odkud [víme], že nic neučinil, dokud neponechá část? Proto je řečeno: „Z prvotin“ (Nu 15,21) – a ne všechny prvotiny.
Odkud, že přestupuje přikazující přikázání? Rabi Elazar ve jménu rabi Simaje: „Nedal jsem z toho mrtvému“ (Dt 26,14). O čem je řeč? Jde-li o to přinést mu rakev a rubáš, je to věc zakázaná živému; je-li to zakázáno živému, tím spíše mrtvému. Která věc je tedy dovolena živému a zakázána mrtvému? Řekni: To je pomazání.
Rabi Huna bar Acha ve jménu rabi Alexandra: Pojď a pohleď, jak velká je síla těch, kdo plní přikázání: Každé „shlédnutí“ v Tóře je k prokletí, a toto je v řeči požehnání. Rabi Josi ben Chanina řekl: A nejen to, ale je v něm také psáno: „Tohoto dne“ (Dt 26,16). [To je:] den co den znovu.
Rabi Jehuda bar Pazi otevřel výklad: „Vstoupím s mocnými činy Hospodina Boha“ (Ž 71,16). Je psáno: „To jsou dva synové oleje, kteří stojí u Pána celé země“ (Za 4,14). Rabi Abahu řekl: Rozcházeli se rabi Jochanan a rabi Šimon ben Lakiš. Jeden řekl: To jsou ti, kdo přicházejí s nárokem před Svatého, budiž požehnán. A druhý řekl: To jsou ti, kdo přicházejí silou přikázání a dobrých skutků před Svatého, budiž požehnán.
Rav měl len a ten byl napaden. Ptal se rabi Chiji Velikého: Smí se podříznout pták a jeho krev smísit se lněným semenem? Řekl mu: [Ať je to] mršina. Proč mu neřekl: trefa? Kvůli rabi Meirovi, neboť rabi Meir řekl: Trefa vyžaduje zakrytí krve. Neřekl snad rabi Ami ve jménu rabi Šimona ben Lakiše: Od té doby, co vystoupili z vyhnanství, nebyl len napaden a víno nezkyslo, a upírali oči k zásluze rabi Chiji Velikého a jeho synů? A Rav je jako toto: „Slyšte mě, vy silného srdce, kteří jste daleko od spravedlnosti“ (Iz 46,12). Rabi Abahu řekl: Rozcházeli se rabi Jochanan a rabi Šimon ben Lakiš. Jeden řekl: Všichni na světě dostávají z milosti, a tito silou paže. A druhý řekl: Všechno dobré a všechny útěchy přicházejí do světa pro jejich zásluhu, a oni z toho nemají žádný užitek. Jako Mar Zutra, který se modlil za jiné a byl vyslyšen, a za sebe vyslyšen nebyl.
Učí se: Byla [města] dána k rozdělení, slova rabi Jehudy. Rabi Josi řekl: Byla dána k bydlení. [Mínění]rabi Jehudy odpovídá rabi Josimu a [mínění]rabi Meira jeho vlastnímu mínění. Neboť jsme se učili: Platili levitům nájem, slova rabi Jehudy. Rabi Josi říká: Neplatili jim nájem.
Rabi Jirmeja, rabi Chija ve jménu rabi Šimona ben Lakiše: Mišna [platí] od té doby, kdy byli podezřelí, že dávají desátek kohanim. To podporuje rabi Jochanana v jedné věci a je s ním v rozporu v druhé. Je s ním v rozporu, neboť jsme se učili: A podobně dcera kohena provdaná za levitu nesmí jíst ani pozdvihovanou dávku ani desátek. Pozdvihovanou dávku jíst nesmí, to je pochopitelné. Ale desátek? Jak to chceš: Je-li kohenka, smí jíst; je-li levitka, smí jíst. Rabi Ila ve jménu rabi Jochanana: Je to podle toho, kdo říká, že se desátek kohanim nedává. On sám však říkal, že se desátek kohanim dává.
Podporuje ho v tom, že říká: Všechny [tyto věci] jsou ke chvále. Neboť rabi Jochanan řekl: Velekněz Jochanan poslal a zkoumal všechna města Izraele a zjistil, že oddělují jen velkou pozdvihovanou dávku. První desátek a druhý desátek však někteří oddělovali a někteří neoddělovali. Řekl: Protože první desátek je pod [trestem] smrti a druhý desátek pod hříchem tevelu, ať člověk pojmenuje pozdvihovanou dávku a pozdvihovanou dávku z desátku a dá je kohenovi, a druhý desátek vykoupí na peníze, a zbytek je desátek chudých, neboť kdo vymáhá od druhého, na tom leží důkazní břemeno.
Ať se tedy vyzná. Rabi Hila řekl: Je to hněv před Všudypřítomným, když někdo říká: učinil jsem, a neučinil. Tedy kdo odděluje, ať se vyzná, kdo neodděluje, ať se nevyzná. Jako se učí: Až k „Shlédni“ říkali tichým hlasem, odtud dále říkali hlasitým hlasem.
„Budiče“ – ti, kdo říkali: „Probuď se, proč spíš, Hospodine? Procitni, nezavrhuj navždy!“ (Ž 44,24). Je snad před Všudypřítomným spánek? Není snad již řečeno: „Hle, nedříme ani nespí strážce Izraele“ (Ž 121,4)? Proč je tedy řečeno: „A procitl jako spící Hospodin“ (Ž 78,65)? Ale jako by před ním, lze-li to říci, byl spánek, když je Izrael v tísni a národy světa v pohodě. A tak se praví: „A v jejich vzpouře přenocuje mé oko“ (Jb 17,2).
„Ty, kdo tlučou“ – ti, kdo bili tele mezi rohy. Řekl jim velekněz Jochanan: Dokdy budete krmit oltář zraněnými zvířaty? Vstal a udělal jim kruhy. Rabi Ba ve jménu Rava Jehudy: Kruhy, udělal jim kruhy široké dole a úzké nahoře.
Výrok rabi Jehošuy ben Leviho říká: Některé [věci] jsou k hanbě a některé ke chvále. Neboť rabi Josi řekl ve jménu rabi Tanchuma bar Chiji; rabi Chizkija, rabi Elazar berabi Josi, rabi Tanchum bar Chija ve jménu rabi Jehošuy ben Leviho: Zpočátku se desátek dělil na tři části. Třetina pro známé kohanim a levitů, třetina pro pokladnici a třetina pro chudé a pro chaverim, kteří byli v Jeruzalémě. Rabi Josi berabi Bun řekl: Kdo vystoupil soudit se do Jeruzaléma, platil do tří listin ze svého a odtud dále z pokladnice. Když přišli Elazar ben Pachora a Jehuda ben Petira, brali je násilím. Bylo v jeho moci tomu zabránit, a nezabránil. Zrušil vyznání desátku – a to je k hanbě. Budiče – ke chvále. A ty, kdo tlučou – ke chvále.
„Do jeho dnů tlouklo v Jeruzalémě kladivo“ – do počátku jeho dnů. Rabi Chasida se ptal rabi Chizkiji: Nezdá se rozumnější: do konce jeho dnů? Řekl mu: I já si to myslím.
Originál: Jerusalem Talmud Maaser Sheni 5:5 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.