Avoda zara 11a עבודה זרה

Svazek se rozvázal.

Onkelos bar Kalonymos přestoupil k židovství. Císař poslal za ním oddíl Římanů. [Onkelos] je zaujal verši [Písma] a přestoupili. Znovu poslal za ním jiný oddíl Římanů a řekl jim: Neříkejte mu vůbec nic.

Když ho brali a odváděli, řekl jim: Řeknu vám jen jednu věc: Pochodňonoš nese světlo před nosičem, nosič před vévodou, vévoda před místodržitelem, místodržitel před komitem. Copak komes nese světlo před lidmi? Řekli mu: Ne. Řekl jim: Svatý, budiž požehnán, nesl světlo před Izraelem, neboť je psáno: „A Hospodin šel před nimi ve dne [v oblakovém sloupu]“ (Ex 13,21). Všichni přestoupili.

Znovu poslal za ním jiný oddíl a řekl jim: Vůbec s ním nemluvte. Když ho vzali a odváděli, uviděl mezuzu umístěnou na veřeji, položil na ni ruku a řekl jim: Co je to? Řekli mu: Řekni nám to ty.

Řekl jim: Obyčej světa je, že král z masa a krve sedí uvnitř a jeho služebníci ho střeží venku; ale Svatý, budiž požehnán – Jeho služebníci jsou uvnitř a On je střeží zvenčí, jak je řečeno: „Hospodin bude střežit tvé vycházení i vcházení od nynějška až navěky“ (Ž 121,8). Přestoupili. Víc už za ním neposílal.

„A Hospodin jí řekl: Dva národy (gojim) jsou v tvém lůně“ (Gn 25,23). Řekl Rav Jehuda jménem Rava: Nečti gojim, nýbrž gejim [vznešení] – to jsou Antonínus a Rabi, z jejichž stolu nikdy nechyběl salát, okurka ani ředkev, ani v letních dnech, ani v zimních dnech. Neboť Mar řekl: Ředkev rozkládá potravu, salát obrací potravu, okurka rozšiřuje střeva.

Ale vždyť se učilo v domě rabiho Jišmaele: Proč se nazývají okurky (kišuim)? Protože jsou pro tělo člověka tvrdé (kašin) jako meče! Není to obtíž: toto se týká velkých, toto malých.

„Den narození a den úmrtí.“ Z toho plyne, že rabi Meir soudí: Ať je to smrt, při níž dochází ke spalování, nebo smrt, při níž ke spalování nedochází, uctívají při ní modlu; tedy spalování není [pohanský] zvyk (chuka). Z toho plyne, že rabanan soudí, že spalování je [pohanský] zvyk.

Ale vždyť se učí: Za krále se [věci] spalují, a není to ze způsobů Emorejců. A je-li to [pohanský] zvyk, jak to můžeme spalovat my? Vždyť je psáno: „A podle jejich zvyků nechoďte“ (Lv 18,3)!

Nýbrž podle všech spalování není [pohanský] zvyk, nýbrž vyjádření úcty; a zde se liší v tomto: rabi Meir soudí, že ať je to smrt, při níž dochází ke spalování, nebo smrt, při níž ke spalování nedochází, uctívají při ní modlu; a rabanan soudí, že smrt, při níž dochází ke spalování, je pro ně významná, a uctívají při ní [modlu], a ta, při níž ke spalování nedochází, není významná a neuctívají při ní.

Samotný výrok: Za krále se [věci] spalují, a není v tom [zákaz] způsobů Emorejců, jak je řečeno: „V pokoji zemřeš, a jako spalovali [vonné látky] za tvé otce, dřívější krále, [tak budou spalovat i za tebe]“ (Jr 34,5). A tak jako se spaluje za krále, tak se spaluje i za knížata (nesiim).

A co spalují za krále? Jejich lůžko a jejich užívané předměty. A stalo se, že zemřel Raban Gamliel Starší, a Onkelos, proselyta, za něj spálil [věci] v ceně sedmdesáti týrských min. Ale vždyť jsi řekl, že za ně spalují jejich lůžko a jejich užívané předměty! Řekni: [předměty] v ceně sedmdesáti týrských min.

A nic jiného ne? Vždyť se učí: Za krále se [zvířatům] podřezávají šlachy, a není v tom [zákaz] způsobů Emorejců! Řekl Rav Papa: [Jde o] koně, na němž jezdil.

A čisté zvíře ne? Vždyť se učí: Podřezání šlach, které způsobuje [poranění] trefa, je zakázáno; a které nezpůsobuje trefa, je dovoleno. A které podřezání šlach nezpůsobuje trefa?