Avoda zara 10b עבודה זרה

Ale ať mu to řekne výslovně! Řekl si: Uslyší mě významní Římané a budou mě trápit. Ale ať mu to řekne šeptem! Protože je psáno: „Neboť nebeský pták odnese hlas“ (Kaz 10,20).

Měl [Antonínus] jednu dceru jménem Gira, která se dopustila hříchu. Poslal mu [Rabimu] rukolu (gargira) [tj. Gira zhřešila]. Poslal mu koriandr (kusbarta) [tj. zabij dceru]. Poslal mu pórek (karti) [tj. mám ji vyhladit?]. Poslal mu salát (chasa) [tj. smiluj se].

Každý den mu posílal zlatý prach v pytlích a pšenici navrchu. Řekl [služebníkům]: Doneste pšenici Rabimu. Řekl mu Rabi: Nepotřebuji to, mám mnoho. Řekl: Ať je to pro ty, kdo budou po tobě, aby to dali pozdějším [vládcům], kteří přijdou po mně; a ti, kdo z nich vzejdou, ať to za ně vydají.

Měl jednu jeskyni, která vedla z jeho domu do domu Rabiho. Každý den přivedl dva otroky; jednoho zabil u dveří Rabiho domu a jednoho zabil u dveří svého domu. Řekl mu: Ve chvíli, kdy přijdu, ať se u tebe nikdo nenajde.

Jednoho dne u něj našel sedět rabiho Chaninu bar Chamu. Řekl: Což jsem ti neřekl, že ve chvíli, kdy přijdu, se u tebe nemá nikdo najít? Řekl mu: To není [obyčejný] člověk. Řekl mu: Řekni tomu otrokovi, který spí u dveří, ať vstane a přijde.

Šel rabi Chanina bar Chama a zjistil, že je zabit. Řekl si: Jak mám jednat? Půjdu-li a řeknu mu, že je zabit – nepřináší se odpověď o neštěstí; nechám-li ho a půjdu – zneuctím vládu. Prosil za něj o milosrdenství, oživil ho a poslal ho [dovnitř]. Řekl [Antonínus]: Vím, že i ten nejmenší z vás křísí mrtvé; přesto ve chvíli, kdy přijdu, ať se u tebe nikdo nenajde.

Každý den Rabimu posluhoval, dával mu jíst a pít. Když chtěl Rabi vystoupit na lůžko, sklonil se před lůžkem a řekl mu: Vystup po mně na své lůžko. [Rabi] řekl: Není slušné tolik zneuctívat vládu. Řekl [Antonínus]: Kéž bych byl tvou podložkou v budoucím světě!

Řekl mu: Přijdu do budoucího světa? Řekl mu: Ano. Řekl mu: Ale vždyť je psáno: „Nezbude pozůstalý z domu Ezauova“ (Abd 1,18)! [Řekl mu: To se týká] toho, kdo činí skutky Ezauovy.

Učí se také tak: „Nezbude pozůstalý z domu Ezauova“ – mohl bych [myslet, že to platí] o všech; proto Písmo říká „z domu Ezauova“ – o tom, kdo činí skutky Ezauovy.

Řekl mu: Ale vždyť je psáno: „Tam je Edóm, jeho králové a všechna jeho knížata“ (Ez 32,29)! Řekl mu: „Jeho králové“ – a ne všichni jeho králové; „všechna jeho knížata“ – a ne všichni jeho velmoži.

Učí se také tak: „Jeho králové“ – a ne všichni jeho králové; „všechna jeho knížata“ – a ne všichni jeho velmoži. „Jeho králové“ a ne všichni jeho králové – kromě Antonína, syna Asverova; „všechna jeho knížata“ a ne všichni jeho velmoži – kromě Ketii bar Šaloma.

Co bylo s Ketiou bar Šalomem? Jeden císař, který nenáviděl Židy, řekl předním mužům říše: Komu na noze vyrazí vřed, má si ji uříznout a žít, nebo ji nechat a trpět? Řekli mu: Ať si ji uřízne a žije.

Řekl mu Ketia bar Šalom: Za prvé, nedokážeš je [vyhubit] všechny, neboť je psáno: „Neboť jako čtyři větry nebes jsem vás rozprostřel“ (Za 2,10). Co tím říká? Chceš-li říci, že je rozptýlil do čtyř větrů, mělo by [být psáno] „do čtyř větrů“, a ne „jako čtyři větry“. Nýbrž: Jako svět nemůže být bez větrů, tak svět nemůže být bez Izraele. A za druhé, budou tě nazývat uříznutou říší.

Řekl mu: Dobře jsi mluvil; avšak kdo krále přemůže [v řeči], toho hodí do duté pece. Když ho vzali a vedli, řekla mu jedna urozená paní: Běda lodi, která pluje bez cla! Padl na předkožku, uřízl ji a řekl: Zaplatil jsem clo, projdu a přeplavím se. Když ho vrhali [do pece], řekl: Všechen můj majetek [připadne] rabimu Akivovi a jeho druhům. Vyšel rabi Akiva a vykládal: „A bude to Áronovi a jeho synům“ (Ex 29,28) – polovina Áronovi a polovina jeho synům.

Vyšel nebeský hlas (bat kol) a řekl: Ketia bar Šalom je připraven pro život budoucího světa. Rabi zaplakal a řekl: Někdo získá svůj svět v jediné chvíli, a někdo získá svůj svět za mnoho let.

Antonínus posluhoval Rabimu, Artaban posluhoval Ravovi. Když zemřel Antonínus, řekl Rabi: Svazek se rozvázal. Když zemřel Artaban, řekl Rav: