Avoda zara 10a עבודה זרה

o šest let více [než se počítalo]. Rabanan před Rabou se domnívali, že je to listina datovaná dodatečně, [a že ji] mají pozdržet, dokud nenastane její datum, a [mezitím podle ní] nevymáhat. Řekl Rav Nachman: Tuto [listinu] napsal přesný písař, a těch šest let, kdy [Řekové] vládli v Elamu, které my nepočítáme, on započítal, a napsal ji ve správném datu.

Neboť se učí: Rabi Josi říká: Šest let vládli [Řekové] v Elamu, a potom se jejich vláda rozprostřela po celém světě.

Rav Acha bar Jaakov to napadl: Odkud [víme], že počítáme podle řecké říše? Možná počítáme od odchodu z Egypta, vynechal první tisícovku a uvedl druhou tisícovku, a tato [listina] je datovaná dodatečně! Řekl Rav Nachman: V diaspoře se počítá jen podle řeckých králů.

On [Rav Acha] si myslel, že ho [Rav Nachman] jen odbývá. Šel, bádal a našel, že se učí: V diaspoře se počítá jen podle řeckých králů.

Řekl Ravina: I naše Mišna je přesná [v tomto smyslu], neboť jsme se učili: Prvního nisanu je nový rok pro krále a pro poutní svátky. A říkali jsme: Pro krále – pro jakou halachu? Řekl Rav Chisda: Pro listiny.

A učili jsme se: Prvního tišri je nový rok pro roky a pro sedmiletí. A říkali jsme: Pro roky – pro jakou halachu? A řekl Rav Chisda: Pro listiny. [Tyto výroky o] listinách si odporují!

A vysvětlili jsme: Zde jde o krále Izraele, zde o krále modloslužebníků. Pro krále modloslužebníků počítáme od tišri, pro krále Izraele počítáme od nisanu.

A my nyní počítáme od tišri. A kdyby tě napadlo, že počítáme od odchodu z Egypta, museli bychom počítat od nisanu. Nevyplývá z toho tedy, že počítáme podle řeckých králů? Vyplývá to.

„A den genusia jejich králů“ atd. Co je „den genusia jejich králů“? Řekl Rav Jehuda: Den, kdy modloslužebníci dosazují svého krále. Ale vždyť se učí: „Den genusia a den, kdy dosazují svého krále“! Není to obtíž: toto se týká jeho samého, toto jeho syna.

A copak dosazují za krále královského syna? Vždyť Rav Josef učil: „Hle, učinil jsem tě malým mezi národy“ (Abd 1,2) – že nedosazují za krále královského syna; „jsi velmi opovrhovaný“ (Abd 1,2) – že nemají vlastní písmo ani jazyk. Co je tedy den genusia? Den narození.

Ale vždyť se učí: „Den genusia a den narození“! Není to obtíž: toto se týká jeho samého, toto jeho syna.

Ale vždyť se učí: „Den jeho genusia, den genusia jeho syna, den jeho narození a den narození jeho syna“! Co je tedy den genusia? Den, kdy dosazují svého krále. A není to obtíž: toto se týká jeho samého, toto jeho syna.

A pokud ti činí potíž, že nedosazují za krále královského syna – [dosazují ho] na základě žádosti, jako [například] Asverus, syn Antonína, který kraloval.

Řekl Antonínus Rabimu: Chci, aby místo mne kraloval můj syn Asverus a aby se Tiberias stal kolonií [osvobozenou od daní]. Řeknu-li jim jednu věc, udělají ji; dvě neudělají. [Rabi] přivedl muže, posadil ho na ramena druhého, dal tomu hornímu do ruky holubici a řekl spodnímu: Řekni hornímu, ať vypustí holubici ze své ruky. [Antonínus] řekl: Vyplývá z toho, že mi říká toto: Ty požádej je, aby místo mne kraloval můj syn Asverus, a řekni Asverovi, aby učinil Tiberias kolonií.

Řekl mu: Trápí mne významní Římané. [Rabi] ho vodil do zahrady a každý den před ním vytrhl ze záhonu jednu ředkev. Řekl [Antonínus]: Vyplývá z toho, že mi říká toto: Zabíjej je jednoho po druhém a nepouštěj se do sporu se všemi najednou.