Bava batra 116a בבא בתרא

nemá snad být naše dokonalá Tóra [aspoň] jako vaše prázdné tlachání? Dcera jeho syna – ta má silné postavení v případě bratrů [otce]; můžeš to říci o jeho dceři, jejíž postavení je slabé v případě bratrů? A přemohli je, a ten den učinili svátkem.

„A řekli: Dědictví zachráněných patří Binjaminovi, aby nebyl vymazán kmen z Izraele“ (Sd 21,17).

Řekl rabi Jicchak ze školy rabi Amiho: Učí to, že pro kmen Binjaminův stanovili podmínku, že dcera syna nebude dědit spolu s bratry.

Řekl rabi Jochanan jménem rabi Šimona ben Jochaje: Kdo nezanechá syna, aby po něm dědil, na toho je Svatý, budiž požehnán, plný hněvu. Je psáno zde: „převedete (ve-haavartem) jeho dědictví“ (Nu 27,8), a je psáno tam: „Den hněvu (evra) je ten den“ (Sf 1,15).

„Kteří nemají náhrady a nebojí se Boha“ (Ž 55,20). Rabi Jochanan a rabi Jehošua ben Levi – jeden řekl: [To je] každý, kdo nezanechá syna; a druhý řekl: každý, kdo nezanechá žáka.

Lze uzavřít, že rabi Jochanan řekl „žáka“, neboť rabi Jochanan říkal: Toto je kost mého desátého syna. Lze uzavřít, že rabi Jochanan řekl „žáka“.

A protože rabi Jochanan řekl „žáka“, rabi Jehošua ben Levi řekl „syna“.

Ale rabi Jehošua ben Levi přece nechodil do domu smutku, leda do domu toho, kdo zemřel bez synů, neboť je psáno: „Plačte, plačte nad tím, kdo odchází“ (Jr 22,10), a řekl Rav Jehuda, řekl Rav: nad tím, kdo odchází bez mužského potomka. Spíše tedy rabi Jehošua ben Levi je ten, kdo řekl „žáka“.

A protože rabi Jehošua ben Levi je ten, kdo řekl „žáka“, rabi Jochanan řekl „syna“.

Je tu rozpor mezi [výroky] rabi Jochanana! Není to rozpor: jedno je jeho vlastní [názor], druhé [názor] jeho učitele.

Znamení: Hadad, chudý a moudrý.

Rabi Pinchas ben Chama vykládal: Co znamená, co je psáno: „A Hadad uslyšel v Egyptě, že David ulehl ke svým otcům a že zemřel Joav, velitel vojska“ (1Kr 11,21)? Proč se u Davida praví „ulehnutí“ a u Joava se praví „smrt“? U Davida, který zanechal syna, se praví „ulehnutí“; u Joava, který nezanechal syna, se praví „smrt“.

A Joav nezanechal syna? Vždyť je psáno: „Ze synů Joavových Ovadja, syn Jechielův“ (Ezd 8,9)! Spíše: u Davida, který zanechal syna sobě podobného, se praví „ulehnutí“; u Joava, který nezanechal syna sobě podobného, se praví „smrt“.

Rabi Pinchas ben Chama vykládal: Chudoba v domě člověka je těžší než padesát ran, neboť je řečeno: „Smilujte se nade mnou, smilujte se nade mnou, vy moji přátelé, neboť ruka Boží se mne dotkla“ (Jb 19,21), a jeho přátelé mu řekli: „Střež se, neobracej se k nepravosti, neboť tu sis zvolil raději než bídu“ (Jb 36,21).

Rabi Pinchas bar Chama vykládal: Kdo má v domě nemocného, ať jde k mudrci, aby za něho prosil o milosrdenství, neboť je řečeno: „Hněv krále je poslem smrti, ale moudrý muž jej usmíří“ (Př 16,14).

„Toto je pravidlo: Kdokoli má přednost v dědění, ti, kdo vzešli z jeho beder, mají přednost; a otec má přednost před všemi, kdo vzešli z jeho beder.“ Rami bar Chama se otázal: Otec otce a bratr otce, jako Avraham a Jišmael v majetku Esava – kdo z nich má přednost? Řekl Rava: Pojď a slyš: „otec má přednost před všemi, kdo vzešli z jeho beder“. A Rami bar Chama