Bava batra 115b בבא בתרא

Jak to? Dědictví postupuje dál až k Reuvenovi. – Ať řekne: až k Jaakovovi! Řekl Abaje: Máme tradici, že kmen nevymírá.

Řekl Rav Huna, řekl Rav: Kdokoli říká, že dcera má dědit spolu s dcerou syna, nenaslouchají mu, i kdyby to byl kníže v Izraeli, neboť to není než počínání saduceů. Neboť bylo učeno: Dvacátého čtvrtého tevetu jsme se vrátili k našemu právu, neboť saduceové říkali: Dcera ať dědí spolu s dcerou syna.

Pustil se s nimi do sporu Raban Jochanan ben Zakaj a řekl jim: Hlupáci, odkud to máte? A nebylo nikoho, kdo by mu odpověděl slovem, kromě jednoho starce, který proti němu žvanil a říkal: Jestliže dcera jeho syna, která přichází na základě jeho syna, po něm dědí, tím spíše jeho dcera, která přichází na základě jeho samého!

Přečetl mu tento verš: „Toto jsou synové Seíra Chorejského, obyvatelé země: Lotan, Šoval, Civon a Ana“ (Gn 36,20), a je psáno: „A toto jsou synové Civona: Aja a Ana“ (Gn 36,24). Nýbrž to učí, že Civon obcoval se svou matkou a zplodil Anu.

Ale snad byli dva Anové? Řekl Raba: Povím věc, kterou neřekl král Šabur – a kdo je to? Šmuel. Někteří říkají: Řekl Rav Papa: Povím věc, kterou neřekl král Šabur – a kdo je to? Raba. Verš praví: „to je ten Ana“ (Gn 36,24) – to je ten Ana z dřívějška.

Řekl mu [stařec]: Mistře, tímto mě odbudeš? Řekl mu: Hlupáku,