Bava batra 115a בבא בתרא

Namítl rabi Jochanan rabi Jehudovi ben Šimonovi: „Žena po svém synovi, žena po svém manželovi a bratři matky předávají dědictví, ale nedědí.“ Řekl mu: Nevím, kdo učil naši mišnu.

Ale měl mu říci: Je to [názor] rabi Zecharji ben ha-Kacava, který „kmenů“ nevykládá!

Mišnu nelze vyložit podle rabi Zecharji ben ha-Kacava, neboť učí „a synové sester“, a bylo učeno: synové sester, a ne dcery sester; a ptali jsme se: pro jaký halachický [důsledek]? A řekl Rav Šešet: pro přednost.

A kdyby tě napadlo, že mišna je [podle] rabi Zecharji ben ha-Kacava – ten přece řekl: Syn i dcera jsou si v majetku matky rovni!

A náš tanaj – tak či onak: vykládá-li „kmenů“, i žena by měla dědit po svém synovi; nevykládá-li „kmenů“, odkud ví, že syn má přednost před dcerou v majetku matky?

Vskutku vykládá „kmenů“, ale zde je tomu jinak, neboť verš praví: „A každá dcera, která dědí dědictví“ (Nu 36,8) – dědí, ale dědictví [po synovi] nenabývá.

MIŠNA: Pořádek dědění je takový: „Zemře-li muž a nemá syna, převedete jeho dědictví na jeho dceru“ (Nu 27,8). Syn má přednost před dcerou; všichni, kdo vzešli z beder syna, mají přednost před dcerou. Dcera má přednost před bratry; ti, kdo vzešli z beder dcery, mají přednost před bratry. Bratři mají přednost před bratry otce; ti, kdo vzešli z beder bratrů, mají přednost před bratry otce.

Toto je pravidlo: Kdokoli má přednost v dědění, ti, kdo vzešli z jeho beder, mají přednost; a otec má přednost před všemi, kdo vzešli z jeho beder.

GEMARA: Učili naši mistři: „Syn“ – mám jen syna; odkud [víme o] synovi syna, dceři syna nebo synovi dcery syna? Praví se: „nemá“ (Nu 27,8) – prozkoumej ho.

„Dcera“ – mám jen dceru; odkud [víme o] dceři dcery, synovi dcery a dceři syna dcery? Praví se: „nemá“ – prozkoumej ho.