Bava batra 16a בבא בתרא

něco ze světa budoucího.

„Ještě tento mluvil, a přišel jiný a řekl: Boží oheň… Ještě tento mluvil, a přišel jiný a řekl: Kaldejci se rozestavili do tří oddílů, přepadli velbloudy a pobrali je… Ještě tento mluvil, a přišel jiný a řekl: Tvoji synové a dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra, a hle, od pouště se přihnal silný vítr, uhodil do čtyř rohů domu a ten se zřítil na mladé lidi… Job vstal, roztrhl svůj plášť, oholil si hlavu… a řekl: Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal, budiž jméno Hospodinovo požehnáno. Při tom všem Job nezhřešil a nepřipsal Bohu nic nepatřičného“ (Jb 1,16–22).

„Jednoho dne přišli synové Boží, aby se postavili… Hospodin řekl Satanovi: Odkud přicházíš? Satan odpověděl Hospodinu: Z toulání po zemi…“ (Jb 2,1–2). Řekl před Ním: Pane světa, prošel jsem celý svět a nenašel jsem nikoho jako tvůj služebník Abraham, jemuž jsi řekl: „Vstaň, projdi zemi napříč i nadél, neboť tobě ji dám“ (Gn 13,17), a když chtěl pohřbít Sáru, nenašel místo, kde by ji pohřbil, a nepochyboval o tvých způsobech.

„Hospodin řekl Satanovi: Všiml sis mého služebníka Joba? Nikdo na zemi není jako on… A stále se drží své bezúhonnosti, ačkoli jsi mě proti němu podněcoval, abych ho bezdůvodně zahubil“ (Jb 2,3).

Rabi Jochanan řekl: Kdyby to nebylo psáno v Písmu, nebylo by možné to vyslovit: [Bůh je zde popsán] jako člověk, kterého podněcují, a on se dá podnítit.

V baraitě se učí: [Satan] sestupuje a svádí, vystupuje a popuzuje, bere si svolení a bere duši.

„Satan odpověděl Hospodinu: Kůži za kůži! Všechno, co člověk má, dá za svůj život. Ale vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, a jistě ti bude zlořečit do očí. Hospodin řekl Satanovi: Hle, je ve tvé moci, jen jeho život ušetři. Satan vyšel od Hospodina a ranil Joba…“ (Jb 2,4–7). Rabi Jicchak řekl: Satanovo trápení bylo těžší než Jobovo. Podobá se to otrokovi, jemuž pán řekl: Rozbij sud, ale uchovej jeho víno.

Reš Lakiš řekl: On je Satan, on je zlý sklon, on je anděl smrti. On je Satan, neboť je psáno: „Satan vyšel od Hospodina“ (Jb 2,7). On je zlý sklon: je psáno tam: „jen [rak] zlé po celý den“ (Gn 6,5), a je psáno zde: „jen [rak] na něj samého nevztahuj ruku“ (Jb 1,12). On je anděl smrti, neboť je psáno: „jen jeho život ušetři“ (Jb 2,6) – z toho plyne, že [Jobův život] závisel na něm.

Rabi Levi řekl: Satan i Penina jednali s úmyslem pro Nebesa. Satan – když viděl, že se Svatý, budiž požehnán, přiklonil k Jobovi, řekl si: Chraň Bůh, aby zapomněl na lásku k Abrahamovi. Penina – jak je psáno: „Její sokyně ji také urážela, aby ji popudila“ (1S 1,6). Rav Acha bar Jaakov to vykládal v Papunji; přišel Satan a políbil mu nohy.

„Při tom všem Job nezhřešil svými rty“ (Jb 2,10). Rava řekl: Svými rty nezhřešil, ale ve svém srdci zhřešil. Co řekl? „Země je vydána do rukou svévolníka, tvář jejích soudců zakrývá; ne-li on, kdo tedy?“ (Jb 9,24). Rava řekl: Job chtěl obrátit mísu dnem vzhůru [tj. popřít vše]. Abaje mu řekl: Job mluvil jen o Satanovi.

Je to jako [spor] tannaitů: „Země je vydána do rukou svévolníka“ – rabi Eliezer říká: Job chtěl obrátit mísu dnem vzhůru. Rabi Jehošua mu řekl: Job mluvil jen o Satanovi.

„Ty přece víš, že nejsem svévolník, a z tvé ruky nikdo nevysvobodí“ (Jb 10,7). Rava řekl: Job chtěl zprostit celý svět soudu. Řekl před Ním: Pane světa, stvořil jsi býka s rozpolcenými kopyty, stvořil jsi osla s nerozdělenými kopyty; stvořil jsi rajskou zahradu, stvořil jsi peklo; stvořil jsi spravedlivé, stvořil jsi svévolníky – kdo ti v tom zabrání?

A co mu odpověděli Jobovi přátelé? „Ty rušíš bázeň a ubíráš rozjímání před Bohem“ (Jb 15,4) – Svatý, budiž požehnán, stvořil zlý sklon a stvořil k němu Tóru jako protilék [doslova: koření].

Rava vykládal: Co znamená, co je psáno: „Požehnání hynoucího přicházelo na mne a srdce vdovy jsem rozjásával“ (Jb 29,13)? „Požehnání hynoucího přicházelo na mne“ – učí, že zabíral sirotkům pole, zvelebil je a vracel jim je. „A srdce vdovy jsem rozjásával“ – kdekoli byla vdova, kterou si nikdo nebral, šel a spojil s ní své jméno, a [pak] si ji přišli vzít.

„Kéž by byl zvážen můj zármutek a mé neštěstí položeno spolu na váhu“ (Jb 6,2). Rav řekl: Prach do úst Jobových! [Dělá se] druhem Nebes. „Kéž by mezi námi byl rozhodčí, který by položil ruku na nás oba“ (Jb 9,33). Rav řekl: Prach do úst Jobových! Copak je otrok, který kárá svého pána? „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima; jak bych se díval na pannu?“ (Jb 31,1). Rava řekl: Prach do úst Jobových! On [se nedíval] na cizí ženy, ale Abraham se nedíval ani na svou vlastní, neboť je psáno: „Hle, nyní vím, že jsi žena krásného vzhledu“ (Gn 12,11) – z toho plyne, že předtím to nevěděl.

„Jako se mrak rozplyne a zmizí, tak kdo sestoupí do podsvětí, nevystoupí“ (Jb 7,9). Rava řekl: Z toho plyne, že Job popíral vzkříšení mrtvých. „On mě drtí ve vichru [též: pro vlas] a bezdůvodně rozmnožuje mé rány“ (Jb 9,17). Raba řekl: Job se rouhal kvůli vichru, a vichrem mu odpověděli.

Rouhal se kvůli vichru, neboť je psáno: „On mě drtí ve vichru“. Řekl před Ním: Pane světa, možná před tebou přešel bouřlivý vítr a zaměnil sis Joba [Ijov] s nepřítelem [ojev]. Vichrem mu odpověděli, neboť je psáno: „Hospodin odpověděl Jobovi z vichřice a řekl… Opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a ty mě poučíš“ (Jb 38,1–3).

Řekl mu: Stvořil jsem v člověku mnoho vlasů a pro každý jednotlivý vlas jsem stvořil vlastní důlek, aby dva nesály z jednoho důlku; neboť kdyby dva sály z jednoho důlku, zatemnily by člověku světlo očí. Mezi důlkem a důlkem jsem se nespletl – a mezi Ijovem a ojevem bych se spletl?

„Kdo prorazil průplav [teala] pro příval…“ (Jb 38,25). Stvořil jsem v oblacích mnoho kapek a pro každou jednotlivou kapku jsem stvořil vlastní formu, aby dvě kapky nevycházely z jedné formy; neboť kdyby dvě kapky vycházely z jedné formy, rozbahnily by zemi a ta by nevydávala plody. Mezi kapkou a kapkou jsem se nespletl – a mezi Ijovem a ojevem bych se spletl? – Odkud plyne, že toto teala znamená formu? Raba bar Šila řekl: Je psáno: „A udělal průplav [teala], jako by na dvě sea osiva“ (1Kr 18,32).

„A cestu bleskům hromu“ (Jb 38,25). Stvořil jsem v oblacích mnoho hromů a pro každý jednotlivý hrom jsem stvořil vlastní stezku, aby dva hromy nevycházely z jedné stezky; neboť kdyby dva hromy vycházely z jedné stezky, zničily by celý svět. Mezi hromem a hromem jsem se nespletl – a mezi Ijovem a ojevem bych se spletl?

„Znáš čas, kdy rodí skalní kozorožci? Hlídáš, kdy se laně svíjejí v porodu?“ (Jb 39,1). Kozorožčice je krutá ke svým mláďatům. Když se schoulí,