Bava batra 93b בבא בתרא

Dá mu cenu semene. Řekli mu: Mnozí je kupují k jiným účelům.

Kteří tanaité [se tu liší]? Řekneš-li rabi Josi a „řekli mu“ – oba se řídí většinou: jeden se řídí většinou lidí a druhý se řídí většinou [kupujících k] setí.

Nýbrž buď první tanaita a rabi Josi, nebo první tanaita a „řekli mu“.

Učili naši mistři: Co [znamená] „dá mu cenu semene“? [Cenu] semene, ale ne výdaje; a jsou, kdo říkají: i výdaje.

Kdo jsou ti „jsou, kdo říkají“? Rav Chisda řekl: To je Raban Šimon ben Gamliel.

Který Raban Šimon ben Gamliel? Řekneš-li Raban Šimon ben Gamliel z [naší] mišny, jak jsme se učili: Kdo prodá plodiny svému druhovi a ten je zasel a nevzešly, i když [šlo o] lněné semeno, neručí za ně (z toho plyne: za zahradní semena, která se nejedí, ručí) –

řekni závěr: Raban Šimon ben Gamliel říká: Za zahradní semena, která se nejedí, ručí. Vždyť i první tanaita to tak říká: Jen za lněné semeno neručí, ale za zahradní semena, která se nejedí, ručí!

Což tedy ne, že se liší ve výdajích: jeden zastává [jen] cenu semene a druhý zastává i výdaje?

Odkud [to víš]? Snad naopak! – To nepředstavuje potíž: každý pozdější tanaita přichází, aby něco přidal.

A snad je celá [mišna podle] Rabana Šimona ben Gamliela, je neúplná a učí se takto: Kdo prodá plodiny svému druhovi a ten je zasel a nevzešly, i když [šlo o] lněné semeno, neručí za ně (z toho plyne: za zahradní semena, která se nejedí, ručí) – to jsou slova Rabana Šimona ben Gamliela, neboť Raban Šimon ben Gamliel říká: (Jen za lněné semeno neručí, ale) za zahradní semena, která se nejedí, ručí.

Nýbrž je to tento Raban Šimon ben Gamliel, neboť se učí: Kdo nese pšenici k semletí a [mlynář] ji nenavlhčil a udělal z ní otruby nebo hrubé otruby; [kdo nese] mouku pekaři a ten z ní upekl rozpadavý chléb; zvíře řezníkovi a ten ho [porážkou] učinil zdechlinou – je povinen [nahradit škodu], protože je jako placený opatrovník.

Raban Šimon ben Gamliel říká: Dá mu náhradu za jeho zahanbení a za zahanbení jeho hostů. A tak také říkal Raban Šimon ben Gamliel: Velký zvyk byl v Jeruzalémě: kdo svěřil [přípravu] hostiny svému druhovi a ten ji pokazil, dal mu náhradu za jeho zahanbení a za zahanbení jeho hostů.

Další velký zvyk byl v Jeruzalémě: nad vchodem byl rozprostřen ubrus; dokud byl ubrus rozprostřen, hosté vcházeli; když byl ubrus sejmut, hosté [už] nevcházeli.

MIŠNA: Kdo prodá plodiny svému druhovi, ten [kupující] přijme čtvrt [kavu] nečistot na jednu se'u. [U] fíků přijme deset červivých na sto. [U] sklepa vína přijme deset zkyslých [sudů] na sto. [U] džbánů v Šaronu přijme deset vadných na sto.

GEMARA: Rav Ketina učil: Čtvrt [kavu] luštěnin na se'u [přijme], ale prach ne. Copak ale neřekl Raba bar Chija z Ktésifóntu jménem Raby: Kdo vybírá kamínek z humna svého druha,