Bava kama 30b בבא קמא

[V Mišně] jsme se učili „svou slámu a strniště“ – proto, že kloužou.

„Kdo je předejde, získává je.“ Rav řekl: Jak je samotné, tak jejich zhodnocení. A Ze'iri řekl: Jejich zhodnocení, ale ne je samotné.

V čem se rozcházejí? Rav soudí: [Mudrci] uložili pokutu na ně samotné kvůli jejich zhodnocení; a Ze'iri soudí: Neuložili pokutu na ně samotné kvůli jejich zhodnocení.

Učili jsme se: Kdo obrací hnůj na veřejném prostranství a jiný se o něj zraní, je povinen [nahradit] jeho škodu. A neučí se tam „kdo předejde, získává“.

[Tana] to učil u první části, a totéž platí i pro poslední část.

Vždyť se k tomu učí [baraita]: „Jsou zakázány kvůli loupeži.“

Když se učí „jsou zakázány kvůli loupeži“, vztahuje se to k celé Mišně – na toho, kdo předešel a získal.

Ale tak se to přece neučí, neboť jsme se učili: Kdo vynese svou slámu a strniště na veřejné prostranství, aby se z nich stalo hnojivo, a jiný se o ně zraní, je povinen [nahradit] jeho škodu; a kdo je předejde, získává je a je to dovoleno, [nejde] o loupež. A kdo obrací hnůj na veřejné prostranství a jiný se o něj zraní, je povinen [platit] a je zakázáno [ho vzít] kvůli loupeži.

Rav Nachman bar Jicchak řekl: Hnůj [je jako] kermit. U věci, která se zhodnocuje, uložili pokutu na ni samotnou kvůli jejímu zhodnocení; u věci, která se nezhodnocuje, pokutu neuložili.

Byla jim položena otázka: Podle toho, kdo říká, že uložili pokutu na ně samotné kvůli jejich zhodnocení – pokutujeme okamžitě, nebo pokutujeme teprve, až se dostaví zhodnocení?

Pojď a slyš: Z toho, že se mluví o hnoji [a ten je zakázán]...

A myslíš si to? Když se mluvilo o hnoji, [bylo to] před tím, než Rav Nachman podal své vysvětlení. Poté, co Rav Nachman podal své vysvětlení, lze snad hnůj vůbec stavět [proti tomu]?

Řekněme, že je to [spor] tanaitů: Úpis, v němž je zapsán úrok – pokutují ho a [věřitel] nevymáhá ani jistinu, ani úrok, slova rabi Meira. A mudrci říkají: Vymáhá jistinu, ale ne úrok. Řekněme, že Rav mluví podle rabi Meira a Ze'iri podle mudrců?

Rav ti řekne: To, co já říkám, platí i podle mudrců. Mudrci to tam říkají jen proto, že jistina [byla dána] dovoleně; ale zde škodí samotná jistina.

A Ze'iri ti řekne: To, co já říkám, platí i podle rabi Meira. Rabi Meir to tam říká jen proto, že již od chvíle sepsání si [úrok] stanovil; ale zde – kdo říká, že [vůbec] uškodí?

Řekněme, že je to [spor] těchto tanaitů: Kdo vynese svou slámu a strniště na veřejné prostranství, aby se z nich stalo hnojivo, a jiný se o ně zraní, je povinen [nahradit] jeho škodu; a kdo je předejde, získává je, a jsou zakázány kvůli loupeži. Raban Šimon ben Gamliel říká: Všichni, kdo kazí veřejné prostranství a způsobí škodu, jsou povinni platit; a kdo je předejde, získává je, a jsou dovoleny, [nejde] o loupež.

To je samo o sobě obtížné: Řekl jsi „kdo je předejde, získává je“, a pak říkáš „jsou zakázány kvůli loupeži“! Není snad smysl tento: Kdo je předejde, získává jejich zhodnocení, a jsou zakázány kvůli loupeži, pokud jde o ně samotné. A Raban Šimon ben Gamliel přichází říci: I je samotné získává ten, kdo je předejde.

Pro Ze'iriho je to jistě [spor] tanaitů; pro Rava – řekneme snad, že je to [spor] tanaitů?

Rav ti řekne: Podle všech uložili pokutu na ně samotné kvůli jejich zhodnocení, a zde se rozcházejí v [otázce] „je to halacha, ale tak se neučí [veřejně]“. Neboť bylo řečeno: Rav Huna řekl jménem Rava: Je to halacha, ale tak se neučí. Rav Ada bar Ahava řekl: Je to halacha a tak se i učí.

Je tomu tak? Vždyť Rav Huna prohlásil za bezprizorní slupky [ječmene] a Rav Ada bar Ahava prohlásil za bezprizorní