Bava kama 31a בבא קמא

slupky [datlí]!

U Rava Ady bar Ahavy je to v pořádku, [jednal] podle svého výroku. Ale Rav Huna – řekneme, že od svého názoru ustoupil?

Tyto [případy] byly dovolené [i podle něj].

MIŠNA: Dva hrnčíři šli jeden za druhým; první zakopl a upadl, a druhý zakopl o prvního – první je povinen [nahradit] škody druhého.

GEMARA: Rabi Jochanan řekl: Neříkej, že naše Mišna je podle rabi Meira, který říká, že kdo zakopne, je nedbalý a je povinen [platit]; nýbrž i podle mudrců, kteří říkají, že je v tísni [vyšší moci] a je osvobozen – zde je povinen, protože měl zůstat stát, a nezůstal stát.

Rav Nachman bar Jicchak řekl: I kdybys řekl, že nemohl zůstat stát – měl varovat, a nevaroval.

A rabi Jochanan říká: Protože nemohl zůstat stát, nemohl ani varovat, neboť byl zaměstnán [sám sebou].

Učili jsme se: Šel-li nosič trámu první a nosič sudu poslední a sud se rozbil o trám, je [nosič trámu] osvobozen; a jestliže nosič trámu zůstal stát, je povinen [platit].

Není snad [míněno], že zůstal stát, aby si [břemeno] přehodil na rameno, což je obvyklé, a přesto se učí, že je povinen, protože měl varovat?

Ne, když zůstal stát, aby si odpočinul.

Ale když zůstal stát, aby si přehodil [břemeno] na rameno – co? Je osvobozen? Místo aby se v závěru učilo „a jestliže řekl nosiči sudu: Zastav se! – je osvobozen“, mělo se rozlišit v témže případě a učit: Kdy to platí? Když se zastavil, aby si odpočinul; ale když se zastavil, aby si přehodil [břemeno], je osvobozen.

Tím nás učí, že ačkoli se zastavil, aby si odpočinul, když řekne nosiči sudu: Zastav se! – je osvobozen.

Pojď a slyš: Hrnčíři a skláři šli jeden za druhým; první zakopl a upadl, druhý zakopl o prvního a třetí o druhého – první je povinen [nahradit] škody druhého a druhý škody třetího. A jestliže kvůli prvnímu upadli, první je povinen [nahradit] škody všech. A jestliže se navzájem varovali, jsou osvobozeni. Není snad [míněno], že nemohli zůstat stát?

Ne, že mohli zůstat stát.

Ale když nemohli zůstat stát – co? Jsou osvobozeni? Jestliže tomu tak je, místo aby se v závěru učilo „jestliže se navzájem varovali, jsou osvobozeni“, mělo se rozlišit v témže případě a učit: Kdy to platí? Když mohli zůstat stát; ale když nemohli zůstat stát, jsou osvobozeni.

Tím nás učí, že ačkoli mohli zůstat stát, když se navzájem varovali, jsou osvobozeni.

Rava řekl: První je povinen [nahradit] škody druhého, jak škody na jeho těle, tak škody na jeho majetku; druhý je povinen [nahradit] škody třetího na jeho těle, ale ne škody na jeho majetku.

Ať tak či onak: Je-li ten, kdo zakopne, nedbalý, ať je povinen i druhý; není-li ten, kdo zakopne, nedbalý, ať je osvobozen i první!