Bava kama 37b בבא קמא

býka, býka a býka, osla a velblouda – jak je to?

Ten poslední býk – přiřadíme ho k býkům, a [tak] je stále označený vůči býkům, ale vůči něčemu jinému označený není? Nebo snad ten poslední býk přiřadíme k oslovi a velbloudovi, a [tak] je označený vůči všem druhům?

Osla a velblouda, býka, býka a býka – jak je to? Ten první býk – přiřadíme ho k oslovi a velbloudovi, a [tak] je označený vůči všem druhům? Nebo snad ho přiřadíme k býkům, a [tak] je stále označený vůči býkům, ale vůči jinému druhu označený není?

Šabat, šabat a šabat, neděle a pondělí – jak je to? Ten poslední šabat – přiřadíme ho k šabatu, a [tak] je stále označený pro šabat, ale pro všední dny označený není? Nebo snad ho přiřadíme k neděli a pondělí, a [tak] je označený pro všechny dny?

Čtvrtek, pátek a šabat, šabat a šabat – jak je to? Ten první šabat – přiřadíme ho ke čtvrtku a pátku, a [tak] je označený pro všechny dny? Nebo snad ten první šabat přiřadíme k šabatům, a [tak] je označený pro šabaty?

Zůstává to nerozhodnuto.

Nabral-li býk patnáctého dne tohoto měsíce, šestnáctého dne tohoto [dalšího] měsíce a sedmnáctého dne tohoto [dalšího] měsíce – [je to] spor Rava a Šmuela.

Neboť bylo řečeno: [Žena] viděla [krev] patnáctého dne tohoto měsíce, šestnáctého dne tohoto [dalšího] měsíce a sedmnáctého dne tohoto [dalšího] měsíce – Rav řekl: Stanovila si pravidelnou lhůtu. A Šmuel řekl: [Nestanovila], dokud se to s přeskakováním neopakuje potřetí.

Rava řekl: Uslyšel zvuk šofaru a nabral, zvuk šofaru a nabral, zvuk šofaru a nabral – stává se označeným pro šofary.

To je zřejmé! – Mohl bys říci, že ten první šofar ho jen náhodou vylekal; proto nás učí [, že se počítá].

MIŠNA: Býk Izraelity, který nabral býka patřícího Chrámu, a [býk] Chrámu, který nabral býka obyčejného člověka – [majitel] je osvobozen, neboť je řečeno: „býk jeho bližního“ (Ex 21,35) – a ne býk patřící Chrámu.

Býk Izraelity, který nabral býka kenaance, – je osvobozen; a [býk] kenaance, který nabral býka Izraelity, – ať je neoznačený, nebo označený, platí plnou škodu.

GEMARA: Naše Mišna není podle rabi Šimona ben Menasji, neboť se učí: Býk obyčejného člověka, který nabral býka patřícího Chrámu, a [býk] Chrámu, který nabral býka obyčejného člověka – [majitel] je osvobozen, neboť je řečeno „býk jeho bližního“ – a ne býk patřící Chrámu. Rabi Šimon ben Menasja říká: Býk patřící Chrámu, který nabral býka obyčejného člověka – je osvobozen; a [býk] obyčejného člověka, který nabral býka patřícího Chrámu – ať je neoznačený, nebo označený, platí plnou škodu.

Říkají: Jak soudí rabi Šimon? Je-li „jeho bližního“ přesné, ať je osvobozen i [býk] obyčejného člověka, který nabral [býka] Chrámu. A není-li „jeho bližního“ přesné, ať je i [býk] Chrámu, když nabral [býka] obyčejného člověka, povinen.

A kdybys řekl: Ve skutečnosti soudí, že „jeho bližního“ je přesné, avšak [býk] obyčejného člověka, když nabral [býka] Chrámu, je povinen z toho důvodu, že to vyvozuje úsudkem a minori ad maius z obyčejného člověka: Jestliže [býk] obyčejného člověka, který nabral [býka] obyčejného člověka, je povinen, když nabral [býka] Chrámu, tím spíše je povinen –

– stačí, aby to, co je vyvozeno z úsudku, bylo jako to, z čeho se vyvozuje: Jako tam neoznačený [platí] polovinu škody, tak i zde polovinu škody!

Reš Lakiš tedy řekl: Všichni byli zahrnuti v [povinnosti] plné škody. Když ti Písmo u neoznačeného upřesnilo „jeho bližního“, [plyne z toho, že jen u] „jeho bližního“ neoznačený platí polovinu škody; z toho plyne, že za [býka] Chrámu, ať neoznačený, nebo označený, platí plnou škodu.