Chanan Zlý udeřil jednoho muže [do ucha]. Přišel před Rava Hunu, [ten] mu řekl: Jdi a dej mu půl zuzu. Měl [ale] otřelý zuz; chtěl mu ho dát [a vzít si zpět půl zuzu], ale půl zuzu od něj nebylo možné dostat. Udeřil ho tedy ještě jednou a dal mu ho [celý].
MIŠNA: Býk, který je označený vůči svému druhu, ale není označený vůči jinému než svému druhu; označený vůči člověku, ale není označený vůči zvířeti; označený vůči malým, ale není označený vůči velkým – za to, vůči čemu je označený, platí [majitel] plnou škodu, a za to, vůči čemu není označený, platí polovinu škody.
מתני׳ שור שהוא מועד למינו ואינו מועד לשאינו מינו מועד לאדם ואינו מועד לבהמה מועד לקטנים ואינו מועד לגדולים את שהוא מועד לו משלם נזק שלם ואת שאינו מועד לו משלם חצי נזק
Řekli před rabi Jehudou: [Co když] je označený pro šabaty, ale není označený pro všední dny? Řekl jim: Za šabaty platí plnou škodu, za všední dny platí polovinu škody.
אמרו לפני רבי יהודה ה"ז מועד לשבתות ואינו מועד לחול אמר להם לשבתות משלם נזק שלם לימות החול משלם חצי נזק
Rav Zevid řekl: Učili jsme se „a není označený“ – z toho plyne, že bez upřesnění je označený. Rav Papa řekl: Učili jsme se „není označený“ – takže bez upřesnění není označený.
רב זביד אמר ואינו מועד תנן הא סתמא הוי מועד רב פפא אמר אינו מועד תנן דסתמא לא הוי מועד
Rav Zevid vyvozuje ze závěru, kde se učí: „označený vůči malým, ale není označený vůči velkým“. Je pochopitelné, řekneš-li, že se učí „a není označený“ – z toho plyne, že bez upřesnění je označený; a tím nás učí, že i od malých k velkým je bez upřesnění označený.
רב זביד דייק מסיפא דקתני מועד לקטנים ואינו מועד לגדולים אי אמרת בשלמא ואינו מועד קתני הא סתמיה הוי מועד הא קמ"ל דאפי' מקטנים לגדולים נמי מסתמא הוי מועד
A Rav Papa ti řekne: Bylo to zapotřebí. Napadlo by tě říci, že protože se v tom druhu rozbujněl, rozbujněl se v něm bez rozdílu, ať jde o velké, nebo o malé; proto nás učí, že není označený.
ורב פפא אמר לך אצטריך סלקא דעתיך אמינא הואיל ופרץ ביה בההוא מינא פרץ ביה לא שנא גדולים דידיה ולא שנא קטנים דידיה קמ"ל דלא הוי מועד
Rav Papa vyvozuje ze začátku, kde se učí: „označený vůči člověku, není označený vůči zvířeti“. Je pochopitelné, řekneš-li, že jsme se učili „není označený“ – bez upřesnění není označený; a tím nás učí, že i od člověka ke zvířeti bez upřesnění není označený.
רב פפא דייק מרישא דקתני מועד לאדם אינו מועד לבהמה אי אמרת בשלמא אינו מועד תנן סתמא לא הוי מועד הא קמ"ל דאפילו מאדם לבהמה נמי סתמא לא הוי מועד
Ale řekneš-li, že se učí „a není označený“ – z toho plyne, že bez upřesnění je označený: Nyní, když lze říci, že od zvířete ke zvířeti bez upřesnění je označený, je třeba říkat, že od člověka ke zvířeti je označený?
אלא אי אמרת ואינו מועד קתני הא סתמא הוי מועד השתא י"ל מבהמה לבהמה סתמא הוי מועד מאדם לבהמה צריכא למימר דהוי מועד
A Rav Zevid ti řekne: Začátek se týká upuštění. Například když byl označený vůči člověku a označený vůči zvířeti a upustil od zvířete, neboť stál u zvířete třikrát a nenabral ho. Mohl bys říci, že protože neupustil od člověka, upuštění od zvířete není upuštěním; proto nás učí, že upuštění od zvířete přinejmenším upuštěním je.
ורב זביד אמר לך רישא אחזרה קאי כגון דהוה מועד לאדם ומועד לבהמה והדר ביה מבהמה דקאי גבי בהמה תלתא זימני ולא נגח מהו דתימא כיון דלא הדר ביה מאדם חזרה דבהמה לאו חזרה היא קמ"ל דחזרה דבהמה מיהא חזרה היא
Namítají: Sumchus říká: Označený vůči člověku je označený vůči zvířeti, úsudkem a minori ad maius: Jestliže vůči člověku [je označený], vůči zvířeti tím spíše. Z toho plyne, že první tana říká „není označený“!
מיתיבי סומכוס אומר מועד לאדם מועד לבהמה מק"ו ומה לאדם מועד לבהמה לכ"ש מכלל דת"ק אינו מועד קאמר
Rav Zevid mu řekl: Sumchus se týká upuštění, a takto říká prvnímu tanovi: Pokud jde o to, co říkáš, že upuštění od zvířete je upuštěním – upuštění od zvířete není upuštěním, úsudkem a minori ad maius z člověka: Jestliže od člověka neupustil, od zvířete tím spíše ne.
א"ל רב זביד סומכוס אחזרה קאי והכי קא"ל לת"ק דקאמרת חזרה דבהמה חזרה היא חזרה דבהמה לאו חזרה היא מק"ו מאדם ומה מאדם לא קא מהדר ביה מבהמה לא כ"ש
Rav Aši řekl: Pojď a slyš: „Řekli před rabi Jehudou: [Co když] je označený pro šabaty, ale není označený pro všední dny? Řekl jim: Za šabaty platí plnou škodu, za všední dny platí polovinu škody.“
אמר רב אשי ת"ש אמרו לפני רבי יהודה ה"ז מועד לשבתות ואינו מועד לימות החול אמר להן לשבתות משלם נזק שלם לימות החול משלם חצי נזק
Je pochopitelné, řekneš-li, že se učí „a není označený“ – ptali se ho a on jim odpovídal. Ale řekneš-li, že se učí „není označený“ – to by ho poučovali, a co by jim pak odpovídal?
אי אמרת בשלמא ואינו מועד קתני שיולי הוא דקא משיילי [ליה] והוא נמי קמהדר להו אלא אי אמרת אינו מועד קתני אגמורי הוא דקא מגמרי ליה ותו איהו מאי קא מהדר להו
Rav Janaj řekl: I ze začátku je to přesné, neboť se učí: „Za to, vůči čemu je označený, platí plnou škodu, a za to, vůči čemu není označený, platí polovinu škody.“
אמר רב ינאי מרישא נמי דיקא דקתני את שמועד לו משלם נזק שלם ואת שאינו מועד לו [משלם] ח"נ
Ale řekneš-li, že se učí „není označený“ – rozhodl to [už], co [dodává] dále „za to, vůči čemu je označený, platí plnou škodu, a za to, vůči čemu není označený, platí polovinu škody“? Copak nás až dosud neučil, že tam [neoznačený] platí polovinu škody a označený platí plnou škodu?
אלא אי אמרת אינו מועד קתני פסקה מאי תו את שמועד לו משלם נזק שלם ואת שאינו מועד לו משלם ח"נ עד השתא לא אשמעינן דהתם משלם ח"נ ומועד משלם נזק שלם
Originál: Bava Kamma 37a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.