Bava kama 88b בבא קמא

Šel Rav Šmuel bar Aba před rabi Jirmiju bar Abu a ten ho uvedl do [držby] majetku. Šel rabi Aba a řekl tu věc před Ravem Hošajou. Šel Rav Hošaja a řekl ji před Ravem Jehudou. Ten mu řekl: Tak řekl Šmuel: Žena, která prodala [svůj] majetek melog [z něhož manžel požívá plody] za života svého manžela a zemřela – manžel [ho] odnímá z ruky kupců.

Řekli to před rabi Jirmijou bar Abou. Řekl jim: Já znám mišnu, neboť jsme se učili: Kdo připíše svůj majetek svému synovi [s účinností] po své smrti, syn nemůže prodávat, protože [majetek] je v moci otce, a otec nemůže prodávat, protože je připsán synovi. Prodal-li otec, je prodáno až do jeho smrti; prodal-li syn, kupec nemá nic, dokud otec nezemře.

Když otec zemře, kupec [majetek] přinejmenším má, i když syn zemřel za života otce, takže [majetek] nepřišel do rukou syna.

[To je] podle rabi Šimona ben Lakiše, který říká: Ať už syn zemřel za života otce, takže [majetek] nepřišel do rukou syna, nebo otec zemřel za života syna, takže přišel do rukou syna – kupec nabyl.

Neboť bylo řečeno: Prodal-li syn za života otce a syn zemřel za života otce – rabi Jochanan řekl: Kupec nenabyl. Reš Lakiš řekl: Kupec nabyl.

Rabi Jochanan řekl: Kupec nenabyl. Řekne ti: Když mišna učí: prodal-li syn, kupec nenabývá, dokud otec nezemře, a když otec zemře, kupec [majetek] má – [platí to], když syn nezemřel za života otce, takže [majetek] přišel do rukou syna. Ale zemřel-li syn za života otce, takže nepřišel do rukou syna, kupec nemá nic, ani když otec zemře.

Zřejmě se tedy domnívá, že vlastnictví plodů je jako vlastnictví samotné věci, a když [syn] prodal, prodal, co nebylo jeho.

Rabi Šimon ben Lakiš říká: Kupec nabyl. Když mišna učí: prodal-li syn, kupec nemá nic, dokud otec nezemře – když otec zemře, kupec [majetek] přinejmenším má, ať už syn nezemřel za života otce, takže přišel do rukou syna, nebo syn zemřel za života otce, takže nepřišel do rukou syna – kupec nabyl.

Zřejmě se tedy domnívá, že vlastnictví plodů není jako vlastnictví samotné věci, a když [syn] prodal, prodal, co bylo jeho.

A nyní, jak rabi Jirmija bar Aba, tak Rav Jehuda zastávají [názor] rabi Šimona ben Lakiše. A rabi Jirmija bar Aba říká: Kdyby tě napadlo, že vlastnictví plodů je jako vlastnictví samotné věci – když otec zemře a syn zemřel za života otce, proč by kupec [majetek] měl? Když [syn] prodal, neprodal, co bylo jeho!

Nevyplývá tedy z toho, že vlastnictví plodů není jako vlastnictví samotné věci? [Tak i manžel by nemohl odejmout majetek kupcům.]

Vrátili to před Rava Jehudu. Řekl jim: Tak řekl Šmuel: Toto není srovnatelné s naší mišnou.

Jaký je důvod? Rav Josef řekl: Dobře, kdyby učila opačně: Kdo připíše svůj majetek svému otci – mohlo by se z toho rozhodnout, že vlastnictví plodů není jako vlastnictví samotné věci.

Ale nyní, když učí: Kdo připíše svůj majetek svému synovi – [je to] proto, že je způsobilý ho dědit.

Abaje mu řekl: Což dědí jen syn otce a otec nedědí syna? Nýbrž [otec] přichází odvést majetek od svého syna; tak i zde [syn] přichází odvést majetek od svého bratra.

Nýbrž co [znamená] „není srovnatelné s naší mišnou“? [Je to] kvůli nařízení z Uši, neboť rabi Josi bar Chanina řekl: V Uše nařídili: Žena, která prodala [svůj] majetek melog za života svého manžela a zemřela – manžel [ho] odnímá z ruky kupců.

Rav Idi bar Avin řekl: I my jsme se to učili: Svědčíme o tom a tom muži, že rozvedl svou ženu a dal jí [vyplatil] její ketubu –