Bava kama 92a בבא קמא

Mohl bych myslet, [že] i když má [ovocný strom] větší hodnotu [jako dřevo]? Písmo říká: „jen“.

Šmuelovi přinesl jeho nájemce datle. Jedl a ucítil v nich chuť vína. Řekl mu: Co je to? Odpověděl mu: Stojí mezi vinnými révami. Řekl: Tolik oslabují víno? Zítra mi přines jejich kořeny [vykácej je].

Rav Chisda viděl palmy mezi révami. Řekl svému nájemci: Vykořeň je. Révy si koupí palmy, ale palmy si révy nekoupí.

MIŠNA: Ačkoli mu dává [náhradu], není mu odpuštěno, dokud ho [o odpuštění] nepožádá, neboť je řečeno: „Nyní vrať ženu…“ (Gn 20,7). A odkud [víme], že neodpustí-li mu, je krutý? Neboť je řečeno: „I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil Abímeleka…“ (Gn 20,17).

Kdo řekne: „Oslep mi oko, usekni mi ruku, zlom mi nohu“, [ten, kdo to učiní], je povinen [platit]; [i když řekl]: „s tím, že budeš osvobozen“, je povinen.

[Řekl-li]: „Roztrhni mi oděv, rozbij mi džbán“ – je povinen; „s tím, že budeš osvobozen“ – je osvobozen. [Řekl-li]: „Učiň to tomu a tomu, s tím, že budeš osvobozen“ – je povinen, ať [jde] o jeho tělo, nebo o jeho majetek.

GEMARA: Učili naši rabíni: Toto vše, co řekli, je náhrada za jeho potupu. Ale [co se týče] jeho bolesti, i kdyby přinesl všechny berany Nebajotu na světě, není mu odpuštěno, dokud ho [o odpuštění] nepožádá, neboť je řečeno: „Vrať ženu toho muže, neboť je prorokem, a bude se za tebe modlit“ (Gn 20,7).

[Snad to znamená], že ženu proroka je třeba vrátit, ale ženu jiného není třeba vrátit?

Rabi Šmuel bar Nachmani řekl, [že] rabi Jonatan řekl: Vrať ženu toho muže v každém případě. A co se týče toho, co jsi řekl: „Zabiješ snad i spravedlivý národ? Což mi sám neřekl: Je to má sestra? A ona sama také řekla: Je to můj bratr“ (Gn 20,4–5) – on je prorok a již učil [lidi]: Cizince, který přijde do města, se ptají na jídlo a pití, nebo se ho ptají na jeho ženu – zda je to tvá žena, zda je to tvá sestra?

Odtud [plyne], že potomek Noemův je popraven, neboť měl se [to] naučit, a nenaučil se.

„Neboť Hospodin zcela uzavřel [každé lůno]“ (Gn 20,18). Rabi Elazar řekl: Proč tato dvě uzavření? Jedno u muže – výron semene; dvě u ženy – výron semene a porod.

V baraitě bylo učeno: Dvě u muže – výron semene a malá [potřeba]; tři u ženy – výron semene, malá [potřeba] a porod.

Ravina řekl: Tři u muže – výron semene, malá [potřeba] a konečník; čtyři u ženy – výron semene, porod, malá [potřeba] a konečník.

„Každé lůno“ (Gn 20,18) – v domě rabi Janaje říkali: Ani slepice v domě Abímelekově nesnesla vejce.

Rava řekl Rabovi bar Marimu: Odkud je ta věc, kterou řekli rabíni: Kdokoli prosí o milosrdenství pro svého bližního a sám potřebuje tutéž věc, je vyslyšen první? Odpověděl mu: Neboť je psáno: „A Hospodin obrátil úděl Jóbův, když se modlil za své přátele“ (Jb 42,10).

Řekl mu: Ty říkáš odtamtud, a já říkám odtud: „I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil Abímeleka, jeho ženu i jeho služky…“ (Gn 20,17), a je psáno: „A Hospodin navštívil Sáru, jak řekl…“ (Gn 21,1) – jak řekl Abraham ohledně Abímeleka.

Rava řekl Rabovi bar Marimu: Odkud je ta věc, kterou lidé říkají: S trnem dostane ránu i zelí? Odpověděl mu: Neboť je psáno: „Proč se se mnou přete? Vy všichni jste se proti mně vzepřeli, je výrok Hospodinův“ (Jr 2,29).

Řekl mu: Ty říkáš odtamtud, a já říkám odtud: „Dokdy se budete zdráhat zachovávat má přikázání a mé zákony?“ (Ex 16,28) [ačkoli Mojžíš a Áron nezhřešili].

Rava řekl Rabovi bar Marimu: Je psáno: „A z okruhu svých bratří vzal pět mužů“ (Gn 47,2). Kdo bylo těch pět? Odpověděl mu: Tak řekl rabi Jochanan: Ti, jejichž jména byla [v Mojžíšově požehnání] zdvojena.

Jehuda je přece také zdvojen!

Odpověděl mu: Byl zdvojen kvůli jiné věci, neboť rabi Šmuel bar Nachmani řekl, [že] rabi Jonatan řekl: Co [znamená], co je psáno: „Ať žije Ruben a nezemře, a ať jsou jeho muži četní. A toto pro Jehudu“ (Dt 33,6–7)?

Po všech těch čtyřicet let, kdy byl Izrael na poušti, se kosti Jehudovy kutálely v rakvi, dokud nepřišel Mojžíš a neprosil o milosrdenství. Řekl před Ním: Pane světa, kdo způsobil, že se Ruben přiznal? Jehuda!

Ihned: „Slyš, Hospodine, hlas Jehudův“ (Dt 33,7) – jeho údy se vrátily na své místo. Nevpouštěli ho do nebeské akademie – „a přiveď ho k jeho lidu“ (Dt 33,7). Nevěděl, co říkají učenci, aby mohl s učenci rozmlouvat a přít se – „jeho rukama se mu dostane hojnosti“ (Dt 33,7). Nedařilo se mu dovést výklad k halaše – „a buď mu pomocí proti jeho protivníkům“ (Dt 33,7).

Rava řekl Rabovi bar Marimu: Odkud je ta věc, kterou lidé říkají: Za chudým jde chudoba? Odpověděl mu: Neboť jsme se učili: Bohatí přinášejí prvotiny v koších ze zlata a stříbra a chudí v proutěných koších z oloupané vrby, a koše i prvotiny se dávají kohanim. Řekl mu: Ty říkáš odtamtud, a já říkám odtud: