Bava kama 93a בבא קמא

„Hle, já posílám před tebou anděla, aby tě střežil na cestě“ (Ex 23,20).

Rava řekl Rabovi bar Marimu: Odkud je ta věc, kterou lidé říkají: Za majitelem majetku se táhnou [i] třísky? Odpověděl mu: Neboť je psáno: „I Lot, který šel s Abramem, měl ovce, skot a stany“ (Gn 13,5).

Rav Chanan řekl: Kdo předá soud o svém bližním [Nebesům], je potrestán jako první, neboť je řečeno: „I řekla Saraj Abramovi: Mé příkoří [padá] na tebe“ (Gn 16,5), a je psáno: „A Abraham přišel naříkat nad Sárou a oplakávat ji“ (Gn 23,2). A to platí, [jen] když má [možnost] soudu na zemi.

Rabi Jicchak řekl: Běda tomu, kdo volá [k Nebesům], víc než tomu, na něhož se volá. Bylo také učeno: Jak ten, kdo volá, tak ten, na něhož se volá, jsou [v tom] zahrnuti, avšak spěchá se s tím, kdo volá, víc než s tím, na něhož se volá.

A rabi Jicchak řekl: Nikdy ať pro tebe není kletba prostého člověka lehká, neboť Abímelek proklel Sáru a splnilo se to na jejím potomstvu, neboť je řečeno: „Hle, to je ti zakrytím očí“ (Gn 20,16). Řekl jí: Protože jsi přede mnou zakryla a neodhalila, že je to tvůj muž, a způsobila jsi mi toto trápení, kéž je vůle [Boží], abys měla syny se zakrytýma očima. A splnilo se to na jejím potomstvu, jak je psáno: „A když Izák zestárl, jeho oči ztratily schopnost vidět“ (Gn 27,1).

Rabi Abahu řekl: Ať je člověk vždy z pronásledovaných a ne z pronásledovatelů, neboť mezi ptáky není [nikdo] pronásledovanější než hrdličky a holoubata, a Písmo je učinilo způsobilými pro oltář.

Kdo řekne: Oslep mi oko atd. Rav Asi bar Chama řekl Ravovi: Čím se liší začátek [mišny] a čím závěr?

Odpověděl mu: [V] začátku [je povinen], protože člověk neodpouští [poškození] hlavních údů.

Řekl mu: A odpouští snad člověk svou bolest? Vždyť bylo učeno: [Řekl-li]: „Udeř mě, zraň mě, s tím, že budeš osvobozen“ – je osvobozen. Mlčel.

Řekl [Rava]: Slyšel jsi v tom něco? Odpověděl mu: Tak řekl Rav Šešet: Kvůli poskvrně rodiny.

Bylo řečeno: Rabi Ošaja řekl: Kvůli poskvrně rodiny. Rava řekl: Protože člověk neodpouští [poškození] svých hlavních údů.

Rabi Jochanan řekl: Je „ano“, které je jako „ne“, a je „ne“, které je jako „ano“.

Bylo také učeno: [Řekl-li]: „Udeř mě, zraň mě“ – [a druhý se zeptal]: „S tím, že budu osvobozen?“, a on mu odpověděl „ano“ – hle, to je „ano“, které je jako „ne“. [Řekl-li]: „Roztrhni mi oděv“ – „S tím, že budu osvobozen?“, a on mu odpověděl „ne“ – hle, to je „ne“, které je jako „ano“.

Rozbij mi džbán, roztrhni mi oděv – je povinen. A namítni proti tomu: „K opatrování“ (Ex 22,6) – a ne ke zničení; k opatrování, a ne k roztržení; k opatrování, a ne k rozdělení chudým.

Rav Huna řekl: To není nesnadné. Tento [případ], kdy [věc] přišla do jeho ruky; onen, kdy nepřišla do jeho ruky.

Raba mu řekl: „K opatrování“ znamená, že přišla do jeho ruky!

Nýbrž Raba řekl: V tomto i v onom [případě] přišla do jeho ruky, a není to nesnadné: tento, kdy mu přišla do ruky jako věc k opatrování; onen, kdy mu přišla do ruky jako věc k roztržení.

Jedna peněženka s penězi pro dobročinnost přišla do Pumbedity. Rav Josef ji dal do úschovy jednomu muži. Ten ji zanedbal, přišli zloději a ukradli ji. Rav Josef ho zavázal [k náhradě]. Abaje mu řekl: Ale vždyť bylo učeno: k opatrování, a ne k rozdělení chudým!

Odpověděl mu: Chudým v Pumbeditě je [podíl] pevně stanoven, a je to [tedy] k opatrování.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] Kdo zraní.