Bava mecia 13a בבא מציעא

[Jde] o úpisy nabývací, neboť [dlužník] se [tím] zavázal.

Pokud tak, naše Mišna, která učí: „Obsahují-li zástavu na majetku, ať je nevrací“, a vysvětlili jsme [ji tak, že jde o případ], kdy dlužník [dluh] přiznává, a [obava je], že možná napsal, aby si půjčil v nisanu, a nepůjčil si až do tišri, a [věřitel] by přišel neprávem zabavovat [pozemky] kupcům – proč je nemá vrátit?

Podívejme se: je-li to nabývací úpis, vždyť se mu zavázal; je-li to úpis, který není nabývací, není se čeho obávat, neboť jsi řekl, že když věřitel není s ním, nepíšeme [ho]!

Řekl mu Rav Asi: Přestože úpisy, které nejsou nabývací, nepíšeme, když věřitel není s ním, [v] naší Mišně, protože [úpis] vypadl, je oslaben, a obáváme se, že se možná stalo, že byl napsán [bez půjčky].

Abaje řekl: Jeho svědci [svými] podpisy pro něj nabývají [zástavu], a to i u úpisů, které nejsou nabývací.

[Řekl to,] protože mu bylo obtížné: když jsi řekl, že úpisy, které nejsou nabývací, nepíšeme, když věřitel není s ním, není se čeho obávat, že se stalo, že byl napsán [bez půjčky].

Ale to, co jsme se učili: Našel-li rozlukové listy žen, propouštěcí listiny otroků, závěti, darovací listiny a potvrzenky, ať je nevrací, neboť možná byly napsány a [pisatel] si to rozmyslel a nechtěl je dát. – A když si to rozmyslel, co na tom? Vždyť jsi řekl, že jeho svědci [svými] podpisy pro něj nabývají!

To platí tam, kde se [listina] dostala do jeho ruky; ale tam, kde se nedostala do jeho ruky, [to] neříkáme.

Ale naše Mišna, která učí: „Našel-li dlužní úpisy – obsahují-li zástavu na majetku, ať je nevrací“, a vysvětlili jsme [ji tak, že jde o případ], kdy dlužník [dluh] přiznává, a [obava je], že možná napsal, aby si půjčil v nisanu, a nepůjčil si až do tišri –

dobře podle Rav Asiho, který řekl [že jde] o nabývací úpisy; vysvětlí ji [tak, že jde] o úpisy, které nejsou nabývací, a jak jsme řekli. Ale podle Abajeho, který řekl, že jeho svědci [svými] podpisy pro něj nabývají, co se dá říci?

Řekne ti Abaje: [V] naší Mišně je důvodem to, že se obává splacení a tajné dohody.

A podle Šmuela, který řekl, že se neobáváme splacení ani tajné dohody, co se dá říci? To je dobré, pokud zastává [názor] Rav Asiho, který řekl [že jde] o nabývací úpisy – vysvětlí naši Mišnu [tak, že jde] o úpisy, které nejsou nabývací. Ale pokud zastává [názor] Abajeho, který řekl, že jeho svědci [svými] podpisy pro něj nabývají, co se dá říci?

Šmuel vysvětluje naši Mišnu [tak, že jde o případ], kdy dlužník [dluh] nepřiznává.

Pokud tak, když neobsahují zástavu na majetku, proč je má vrátit? Ač se jimi nevymáhá ze zastavených [nemovitostí], ze svobodných se vymáhá!

Šmuel [je] konzistentní se svým názorem, neboť Šmuel řekl: Rabi Meir říkával: Dlužním úpisem, který neobsahuje zástavu na majetku, se nevymáhá ani ze zastavených, ani ze svobodných [nemovitostí].

A když se [jím] nevymáhá, proč ho má vrátit? Řekl rabi Natan bar Hošaja: Aby si [jím věřitel] ucpal hrdlo své láhve.

Ať ho tedy vrátí dlužníkovi, aby si ucpal hrdlo své láhve dlužník! – [Je to] dlužník,