Bava mecia 12b בבא מציעא

Udělali toho, kdo nenabývá, jako by nabýval. Jaký je důvod? Sami chudí jsou s tím spokojeni, aby [také], když si najmou je, mohli za nimi paběrkovat jejich synové.

A [to] je v rozporu s [výrokem] rabiho Chiji bar Aby, neboť rabi Chija bar Aba řekl jménem rabiho Jochanana: Dospělý není skutečně dospělý a nezletilý není skutečně nezletilý; spíše dospělý, který je závislý na stole svého otce, ten je nezletilý; nezletilý, který není závislý na stole svého otce, ten je dospělý.

„Nález jeho hebrejského otroka a otrokyně – ten je jejich vlastní.“ Proč? Ať je [otrok] jen jako dělník! A učí se: Nález dělníka [patří] jemu samému. Kdy to platí? Když mu [hospodář] řekl: „Pleť se mnou dnes, okopávej se mnou dnes“;

ale řekl-li mu: „Pracuj se mnou dnes,“ jeho nález [patří] hospodáři.

Řekl rabi Chija bar Aba jménem rabiho Jochanana: Zde se zabýváme otrokem, který vrtá perly, a jeho pán ho nechce převést na jinou práci.

Rava řekl: Zabýváme se [případem], kdy zvedne nalezenou věc zároveň se svou prací.

Rav Papa řekl: Například když si ho najal, aby sbíral nálezy. A jaký je to případ? Když se jezero zaplavilo rybami.

Jaký je to případ s tou otrokyní? Pokud se jí objevily dva chloupky [dospělosti], co s ním má [ještě] společného?

A pokud se jí neobjevily dva chloupky – je-li [naživu] otec, patří [její nález] otci; a není-li otec [naživu], ať odejde [na svobodu] smrtí otce,

neboť Reš Lakiš řekl: Hebrejská otrokyně se smrtí otce vykupuje z moci pána, [jak plyne] z úsudku a minori ad maius. – Ale copak nebyl Reš Lakiš vyvrácen?

Řekněme, že i z tohoto [plyne] vyvrácení?

Ne. Vskutku [jde o případ], kdy otec je [naživu]; a co [znamená] „ty jsou jejich“? Vylučuje to [názor] Raby.

„Nález jeho manželky.“ Rozvedl se s ní – to je samozřejmé!

Čím se zde zabýváme? [Ženou, která je] rozvedená a [zároveň] nerozvedená, neboť rabi Zira řekl jménem Šmuela: Kdekoli mudrci řekli „rozvedená a nerozvedená“, její manžel je povinen ji živit.

Jaký je důvod, [proč] mudrci řekli, že nález ženy [patří] jejímu manželovi? Aby k němu necítila nepřátelství. Zde nepřátelství cítí, a [to] velké nepřátelství.

MIŠNA: Našel-li [někdo] dlužní úpisy – obsahují-li zástavu na majetku, ať je nevrací, neboť soud z nich vymáhá; neobsahují-li zástavu na majetku, ať je vrátí, neboť soud z nich nevymáhá. [To jsou] slova rabiho Meira.

A mudrci říkají: Tak či tak ať je nevrací, neboť soud z nich vymáhá.

GEMARA: Čím se zabýváme? Pokud řekneš, [že] když dlužník [dluh] přiznává – když obsahují zástavu na majetku, proč je nemá vrátit? Vždyť [dluh] přiznává! A pokud [jde o případ], kdy dlužník [dluh] nepřiznává – když neobsahují zástavu na majetku, proč je má vrátit? Ač se jimi nevymáhá ze zastavených [prodaných] nemovitostí, ze svobodných [nemovitostí] se vymáhá!

Vskutku [jde o případ], kdy dlužník [dluh] přiznává; a zde je důvodem, že se obáváme, že možná [úpis] napsal, aby si půjčil v nisanu, a nepůjčil si až do tišri, a [věřitel] by přišel neprávem zabavovat [pozemky] kupcům.

Pokud tak, ať se tak obáváme u všech úpisů, které k nám přicházejí!

Všechny úpisy nejsou oslabeny; tyto oslabeny jsou.

Ale to, co jsme se učili: „Píše se úpis pro dlužníka, i když věřitel není s ním“ – jak je můžeme od začátku psát? Ať se obáváme, že možná napsal, aby si půjčil v nisanu, a nepůjčil si až do tišri, a [věřitel] by přišel neprávem zabavovat [pozemky] kupcům!

Řekl Rav Asi: