Bava mecia 19b בבא מציעא

Toto [se týká] zdravého a toto umírajícího.

Mišna, která učí, že kdyby řekl: Vydejte je – vydají se, [mluví] o umírajícím, který může [dar] odvolat.

Neboť si řekneme: Co lze namítnout? Snad ji původně sepsal pro toho, rozmyslel si to a nedal mu ji, a pak ji sepsal pro jiného člověka a dal mu ji, a teď odvolává [dar] tomu, komu ji dal?

Pokud mu ji dal darem zdravého, nevzniká [nikomu] škoda, neboť když se objeví dvě [listiny], nabývá ten poslední, protože odvolal ten první.

A pokud mu ji dal také darem umírajícího, nevzniká škoda, neboť nabývá ten poslední, protože odvolal ten první.

Když se v baraitě učí, že i když oba přiznávají, ať je nevrací ani jednomu, ani druhému, [mluví] o zdravém, který nemůže [dar] odvolat.

Neboť si řekneme: Snad ji původně sepsal pro toho, rozmyslel si to a nedal mu ji, a pak ji sepsal pro jiného člověka a dal mu ji, a teď by chtěl odvolat [dar] tomu, komu ji dal; a myslí si: Odvolat nemohu – vrátím se tedy [k původnímu záměru] a řeknu jim, že jsem ji dal tomu, ať mu tu listinu vrátí; takže když tuto listinu předloží, protože je dřívější, nabude on.

Řekneme mu tedy: My tuto listinu tomuto nedáme – snad jsi ji sice sepsal, ale nedal jsi mu ji, dal jsi [jinou] jinému člověku a teď [dar] odvoláváš. Pokud jsi ji jinému člověku nedal a chceš ji dát tomuto, sepiš mu teď jinou listinu a dej mu ji; neboť pokud jsi [dar] dal jinému člověku, nevzniká škoda, neboť nabývá ten dřívější.

Rav Zevid namítl: Vždyť v obou [textech] se učí o závětích! Rav Zevid tedy řekl: Obojí [mluví] o umírajícím, a není to obtíž: toto se týká jeho samotného a toto jeho syna.

Mišna, která říká, že kdyby řekl: Vydejte je – vydají se, [mluví] o něm samém, neboť může [dar] odvolat. Neboť si řekneme: I kdyby ji dal jinému člověku, nevzniká škoda, neboť z prvního a posledního nabývá ten poslední, protože odvolal ten první.

Když se v baraitě učí, že i když oba přiznávají, ať je nevrací ani jednomu, ani druhému, [mluví] o jeho synovi.

Neboť si řekneme: Snad otec [listinu] sepsal pro toho, rozmyslel si to a nedal mu ji, a po [smrti] otce [syn] sepsal [listinu] pro jiného člověka a dal mu ji, a teď by ji chtěl odvolat. Myslí si: Odvolat nemohu – vrátím se a řeknu jim, že otec ji dal tomuto, ať mu dají jeho listinu, a on půjde a odejme [majetek] tomu [druhému], neboť nabývá on, a [pak] se s ním rozdělím.

Proto mu řekneme: My tuto listinu tomuto nedáme, neboť snad ji tvůj otec sice sepsal, ale nedal mu ji, a ty jsi [majetek] dal jinému člověku a teď [dar] odvoláváš.

Ale pokud mluvíš pravdu, že mu ji tvůj otec dal, jdi teď a sepiš mu jinou listinu; neboť i kdyby mu ji otec nedal a ty jsi [listinu] sepsal pro jiného člověka, nevzniká škoda, neboť z prvního a posledního nabývá ten první.

Mudrci učili: Našel potvrzenku o splacení [ketuby] – když žena přiznává, ať ji vrátí manželovi; nepřiznává-li to žena, ať ji nevrací ani jednomu, ani druhému.

Přinejmenším když žena přiznává, ať ji vrátí manželovi. Ale měli bychom se obávat, že ji sepsala, aby ji dala v nisanu, a dala ji až v tišri, a mezitím od nisanu do tišri prodala svou ketubu za hodnotu výhledu na prospěch (tovat hanaa).

A [manžel] předloží potvrzenku napsanou v nisanu a přijde neprávem odebírat [nárok] kupcům.

Rava řekl: