Bava mecia 19a בבא מציעא

ztratil se mu get v domě studia. Řekl: Mám-li [k tomu] znamení, mám na něm znamení; mám-li [k tomu] rozpoznání zrakem, mám v něm rozpoznání zrakem. Vrátili mu ho. Řekl: Nevím, zda mi ho vrátili kvůli znamení, protože se domnívají, že znamení jsou [platná] podle Tóry, nebo zda mi ho vrátili kvůli rozpoznání zrakem – a to platí jen u učence, ale u obyčejného člověka ne.

Vraťme se k samotnému [textu]: Našel get ženy na trhu – když manžel přiznává, ať ho vrátí ženě; nepřiznává-li to manžel, ať ho nevrací ani jednomu, ani druhému.

Přinejmenším když manžel přiznává, ať ho vrátí ženě. Ale měli bychom se obávat, že ho sepsal, aby jej vydal v nisanu, a vydal jí ho až v tišri; a manžel mezitím prodal výnosy [jejího majetku] od nisanu do tišri, a ona předloží get napsaný v nisanu a přijde neprávem zabavovat kupcům.

To je dobré podle toho, kdo říká, že jakmile se [manžel] rozhodl s ní rozvést, nemá už manžel nárok na výnosy. Ale co lze říci podle toho, kdo říká, že manžel má nárok na výnosy až do chvíle vydání [getu]?

Když přijde zabavovat, řekneme jí: Přines důkaz, kdy se get dostal do tvých rukou.

A čím se to liší od dlužních úpisů, o kterých jsme se učili: Našel dlužní úpisy – obsahují-li ručení majetkem, ať je nevrací; a vysvětlili jsme to tak, že dlužník přiznává, a [nevrací se] proto, že snad sepsal [úpis], aby si vypůjčil v nisanu, a vypůjčil si až v tišri, a [věřitel] bude neprávem zabavovat kupcům?

I tam ať je vrátí, a když přijde zabavovat, ať mu řeknou: Přines důkaz, kdy se dlužní úpis dostal do tvých rukou!

Odpovídají: Zde, u getu ženy, kupec přijde a bude ji žalovat, [neboť] si řekne: Mudrci jí vrátili get proto, aby nezůstala připoutaná [bez možnosti se znovu vdát]; teď, když přichází zabavovat, ať jde a přinese důkaz, kdy se get dostal do jejích rukou.

Zde, u dlužního úpisu, kupec nepřijde žalovat, [neboť si řekne:] Když mudrci vrátili [věřiteli] dlužní úpis, je zřejmé, k jakému účelu mu ho vrátili – aby zabavoval. Z toho plyne, že mudrci věc prozkoumali a [zjistili, že] se úpis dostal do jeho rukou dříve než [moje koupě].

Propouštěcí listiny otroků atd. Mudrci učili: Našel na trhu propouštěcí listinu – když pán přiznává, ať ji vrátí otrokovi; nepřiznává-li to pán, ať ji nevrací ani jednomu, ani druhému.

Přinejmenším když pán přiznává, ať ji vrátí otrokovi. Ale proč? Měli bychom se obávat, že ji sepsal, aby mu ji dal v nisanu, a dal mu ji až v tišri; a otrok mezitím nabyl majetek od nisanu do tišri, a pán ho prodal; a [otrok] předloží propouštěcí listinu napsanou v nisanu a bude neprávem zabavovat kupcům.

To je dobré podle toho, kdo říká, že je výhodou pro otroka, když vychází zpod moci svého pána na svobodu, a podle Abajeho, který říká, že svědkové [nabývají] svými podpisy pro něj [listinu]. Ale co lze říci podle toho, kdo říká, že je nevýhodou pro otroka, když vychází zpod moci svého pána na svobodu?

Že když přijde zabavovat, řekneme mu: Přines důkaz, kdy se propouštěcí listina dostala do tvých rukou.

Závěti, darovací listiny atd. Mudrci učili: Co je závěť (dijatiki)? [Listina se slovy:] Toto ať platí a trvá, že zemře-li, [připadne] jeho majetek tomu a tomu. Darovací listina je každá, ve které je napsáno: Od dnešního dne a po smrti.

Z toho plyne: je-li napsáno Od dnešního dne a po smrti, [obdarovaný] nabývá; a pokud ne, nenabývá.

Abaje řekl: Takto se míní: Jaký dar zdravého je jako dar umírajícího, při němž se nabývá teprve po smrti? Každý, ve kterém je napsáno: Od dnešního dne a po smrti.

[V mišně je] důvodem to, že neřekl: Vydejte je; kdyby však řekl: Vydejte je – vydají se.

Ale postav proti tomu [baraitu]: Našel závěti, zástavní listiny (apotiki) a darovací listiny – i když oba [účastníci] přiznávají, ať je nevrací ani jednomu, ani druhému.

Rabi Aba bar Memel řekl: To není obtíž.