Bava mecia 21b בבא מציעא

Vzdání se [naděje na navrácení] bez vědomí [majitele] – Abaje řekl: Není to vzdání se. A Rava řekl: Je to vzdání se.

U věci, která má poznávací znamení, se nikdo nepře, že to není vzdání se; a i když jsme ho slyšeli, že se nakonec vzdal, není to vzdání se. Neboť když se [věc] dostala do rukou [nálezce], dostala se mu do rukou v zákazu; neboť až [majitel] zjistí, že mu vypadla, nevzdá se, [ale] řekne si: Mám na ní znamení, uvedu znamení a vezmu si ji.

U [věci smetené] mořským přívalem nebo říční záplavou, i když má poznávací znamení, ji Milosrdný [Bůh] povolil, jak to řekneme dále.

Přou se u věci, která nemá poznávací znamení. Abaje řekl: Není to vzdání se, neboť [majitel] neví, že mu vypadla. Rava řekl: Je to vzdání se, neboť až zjistí, že mu vypadla, vzdá se – řekne si: Nemám na ní znamení. Už od nynějška se vzdává.

(Mnemotechnická pomůcka: PMGŠ MMKGTJ KKSAZ.)

Pojď a slyš: Rozházené plody [patří nálezci] – vždyť [majitel] neví, že mu vypadly! – Vždyť Rav Ukva bar Chama řekl: Zde mluvíme o tom, co zbude po sběru na humnech, a to je ztráta s vědomím [majitele].

Pojď a slyš: Rozházené mince – ty patří jemu. Proč? Vždyť [majitel] neví, že mu vypadly! – Tam také [platí slova] rabi Jicchaka, který řekl: Člověk si obvykle každou chvíli ohmatává měšec. I zde si člověk obvykle každou chvíli ohmatává měšec.

Pojď a slyš: Koláče sušených fíků a bochníky od pekaře – ty patří jemu. Proč? Vždyť [majitel] neví, že mu vypadly! – Tam také, protože jsou těžké, o nich ví.

Pojď a slyš: A pruhy purpurové vlny – ty patří jemu. A proč? Vždyť [majitel] neví, že mu vypadly! – Tam také, protože mají cenu, je ohmatává, a podle slov rabi Jicchaka.

Pojď a slyš: Kdo najde mince v synagogách, v domech studia nebo na jakémkoli místě, kde se shromažďuje mnoho lidí – ty patří jemu, neboť majitelé se jich vzdávají. A přece [majitel] neví, že mu vypadly! – Rabi Jicchak řekl: Člověk si obvykle každou chvíli ohmatává měšec.

Pojď a slyš: Odkdy je všem lidem dovolen paběrek (leket)? Jakmile jím projdou nemošot. A ptali jsme se: Co jsou nemošot? A rabi Jochanan řekl: Starci, kteří chodí o holi. Reš Lakiš řekl: Paběrkování po paběrkovačích.

Ale proč? Dejme tomu, že se chudí odsud [naděje] vzdávají – jsou však chudí na jiném místě, kteří se nevzdávají! – Odpovídají: Protože jsou zde chudí, ti [jinde] se od počátku vzdávají, neboť si říkají: Chudí odtamtud to posbírají.

Pojď a slyš: Sušené fíky na cestě, a to i vedle pole se sušenými fíky, a stejně tak fíkovník skloněný nad cestou, pod nímž [člověk] našel fíky – jsou dovoleny, [nespadají pod zákaz] loupeže, a jsou osvobozeny od desátku. U oliv a svatojánského chleba je to zakázáno.

Dobře, první část není pro Abajeho obtíží: protože mají cenu, ohmatává je; a u fíkovníku také ví, že [plody] opadávají.

Ale poslední část je obtíží pro Ravu, neboť se učí: U oliv a svatojánského chleba je to zakázáno! – Rabi Abahu řekl: Olivovník je jiný, protože jeho vzhled o něm svědčí; a i když olivy opadávají, ví se, že místo každého člověka je jeho [a olivy patří majiteli stromu].

Je-li tomu tak, pak i v první části! – Rav Papa řekl: Fík se pádem stane nechutným.

Pojď a slyš: Zloděj, který vzal od jednoho a dal druhému, a stejně tak lupič, který vzal od jednoho a dal druhému,