Raba řekl: Udeřil-li ho [zvíře, aby je popohnal], je za ně odpovědný. Abaje seděl před Rabou a uviděl nějaké kozy, které stály. Vzal hroudu a hodil ji po nich. [Raba] mu řekl: Stal ses za ně odpovědným. Vstaň a vrať je.
אמר רבה הכישה חייב בה אביי הוה יתיב קמיה דרבה חזא להנך עיזי דקיימו שקל קלא ושדא בהו א"ל איחייבת בהו קום אהדרינהו
Tázali se: Je-li jeho zvykem vracet [věc] na poli, ale není jeho zvykem vracet ve městě, jak je tomu? Říkáme, že požadujeme řádné vrácení, a protože není jeho zvykem vracet ve městě, není odpovědný? Nebo snad na poli se v každém případě stal odpovědným, a protože se stal odpovědným na poli, je odpovědný i ve městě? Zůstává to nerozhodnuto.
איבעיא להו דרכו להחזיר בשדה ואין דרכו להחזיר בעיר מהו מי אמרינן השבה מעליא בעינן וכיון דלאו דרכיה להחזיר בעיר לא לחייב או דלמא בשדה מיהת הוא דאיחייב ליה וכיון דאיחייב ליה בשדה איחייב ליה בעיר תיקו
Rava řekl: Cokoli by vracel, kdyby to bylo jeho, vrací i tehdy, když je to druhého. A cokoli by vykládal a nakládal, kdyby to bylo jeho, vykládá a nakládá i tehdy, když je to druhého.
אמר רבא כל שבשלו מחזיר בשל חבירו נמי מחזיר וכל שבשלו פורק וטוען בשל חבירו נמי פורק וטוען
Rabi Jišmael, syn rabiho Josiho, šel po cestě. Potkal jednoho muže, který nesl otep dříví; složil je a odpočíval. Řekl mu: Zdvihni mi [to]. Řekl mu: Kolik to má cenu? Řekl mu: Půl zuzu. Dal mu půl zuzu a prohlásil to za bezpánské.
רבי ישמעאל ברבי יוסי הוה קאזיל באורחא פגע ביה ההוא גברא הוה דרי פתכא דאופי אותבינהו וקא מיתפח א"ל דלי לי אמר ליה כמה שוין א"ל פלגא דזוזא יהיב ליה פלגא דזוזא ואפקרה
[Muž] je opět získal. [Rabi Jišmael] mu opět dal půl zuzu a prohlásil je za bezpánské. Viděl, že je chce znovu získat. Řekl mu: Pro všechny jsem je prohlásil za bezpánské, ale pro tebe jsem je za bezpánské neprohlásil.
Je však takovým způsobem něco bezpánským? Vždyť jsme se učili: Bejt Šamaj říkají: Bezpánské [jen] pro chudé je bezpánské. A Bejt Hilel říkají: Není bezpánské, dokud není bezpánské pro chudé i pro bohaté, jako v sedmém roce.
ומי הוי הפקר כי האי גוונא והתנן בש"א הפקר לעניים הפקר וב"ה אומרים אינו הפקר עד שיהא הפקר לעניים ולעשירים כשמיטה
Neboť Rav Josef učil: „A oznámíš jim“ (Ex 18,20) – to je jejich životní zdroj [učení]; „cestu“ – to jsou skutky milosrdenství; „po níž půjdou“ – to je navštěvování nemocných; „po ní“ – to je pohřbívání; „a skutky“ – to je právo; „které budou činit“ – to je [jednání] nad rámec práva.
דתני רב יוסף (שמות יח, כ) והודעת להם זה בית חייהם את הדרך זו גמילות חסדים [(אשר) ילכו זה ביקור חולים בה זו קבורה ואת המעשה זה הדין אשר יעשון זו לפנים משורת הדין:
Mistr řekl: „Po níž půjdou“ – to je navštěvování nemocných. To je přece totéž co skutky milosrdenství! Bylo to třeba jen pro jeho vrstevníka, neboť Mistr řekl: Vrstevník odejme jednu šedesátinu z jeho nemoci, a přesto musí jít k němu.
אמר מר (אשר) ילכו זה ביקור חולים היינו גמילות חסדים לא נצרכה אלא לבן גילו דאמר מר בן גילו נוטל אחד מששים בחליו ואפי' הכי מבעי ליה למיזל לגביה
„Které budou činit“ – to je [jednání] nad rámec práva. Neboť rabi Jochanan řekl: Jeruzalém byl zničen jen proto, že v něm soudili podle práva Tóry. A podle čeho měli soudit – podle libovolných soudů? Řekni spíše: protože své soudy stavěli [jen] na právu Tóry a nejednali nad rámec práva.
אשר יעשון זו לפנים משורת הדין דאמר ר' יוחנן לא חרבה ירושלים אלא על שדנו בה דין תורה אלא דיני דמגיזתא לדיינו אלא אימא שהעמידו דיניהם על דין תורה ולא עבדו לפנים משורת הדין:
MIŠNA: Co je ztracenou věcí? Našel-li osla nebo krávu, jak se pasou na cestě, není to ztracená věc. Osla s převráceným nákladem, krávu běžící mezi vinicemi – to je ztracená věc. Vrátil ji a utekla, vrátil ji a utekla, i čtyřikrát či pětkrát, je povinen ji vrátit, neboť je řečeno: „vrátit je vrátíš“ (Dt 22,1).
מתני׳ אי זו היא אבידה מצא חמור או פרה רועין בדרך אין זו אבידה חמור וכליו הפוכין פרה רצה בין הכרמים הרי זו אבידה החזירה וברחה החזירה וברחה אפי' ארבעה וחמשה פעמים חייב להחזירה שנאמר (דברים כב, א) השב תשיבם
Byl-li [kvůli tomu] nečinný a ušel mu sela, neřekne mu: Dej mi sela, nýbrž mu dá mzdu jako dělníkovi. Je-li tam soud, stanoví si podmínku před soudem. Není-li tam soud, před kým by si stanovil podmínku? Jeho vlastní má přednost.
היה בטל מסלע לא יאמר לו תן לי סלע אלא נותן לו שכרו כפועל אם יש שם בית דין מתנה בפני ב"ד אם אין שם ב"ד בפני מי יתנה שלו קודם:
GEMARA: Copak všechny ty [ostatní], o nichž mluvíme, nejsou ztracenými věcmi? Rav Jehuda řekl: Říká toto: Co je obecně ztracenou věcí, za niž je odpovědný? Našel-li osla a krávu, jak se pasou na cestě, není to ztracená věc a není za ni odpovědný. Osla s převráceným nákladem, krávu běžící mezi vinicemi – to je ztracená věc a je za ni odpovědný.
גמ׳ אטו כל הני דאמרינן לאו אבידה הוו אמר רב יהודה הכי קאמר אי זו היא כלל אבידה שהוא חייב בה מצא חמור ופרה רועין בדרך אין זו אבידה ולא מיחייב בה חמור וכליו הפוכים פרה ורצה בין הכרמים הרי זו אבידה ומיחייב בה
A napořád? Rav Jehuda řekl jménem Rava: Až do tří dnů. Jak to vypadá? Je-li to v noci, pak i [po] jediné hodině; je-li to ve dne, pak ani po dlouhé době ne.
ולעולם אמר רב יהודה אמר רב עד שלשה ימים היכי דמי אי בלילותא אפי' חדא שעתא נמי אי ביממא אפי' טובא נמי לא
Bylo to třeba jen pro případ, kdy ji viděl za svítání a za soumraku tři dny: říkáme, [první dny] se jí jen náhodou přihodilo, že vyšla; déle – jistě je to ztracená věc.
לא צריכא דהוה חזי לה בקדמתא ובחשכתא תלתא יומי אמרינן איתרמויי אתרמי לה ונפקא טפי ודאי אבידה היא
Originál: Bava Metzia 30b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.