Bava mecia 30b בבא מציעא

není u tebe chudého“ (Dt 15,4) – tvé má přednost před [majetkem] kohokoli.

Spíše pro starce, když to není v souladu s jeho ctí.

Raba řekl: Udeřil-li ho [zvíře, aby je popohnal], je za ně odpovědný. Abaje seděl před Rabou a uviděl nějaké kozy, které stály. Vzal hroudu a hodil ji po nich. [Raba] mu řekl: Stal ses za ně odpovědným. Vstaň a vrať je.

Tázali se: Je-li jeho zvykem vracet [věc] na poli, ale není jeho zvykem vracet ve městě, jak je tomu? Říkáme, že požadujeme řádné vrácení, a protože není jeho zvykem vracet ve městě, není odpovědný? Nebo snad na poli se v každém případě stal odpovědným, a protože se stal odpovědným na poli, je odpovědný i ve městě? Zůstává to nerozhodnuto.

Rava řekl: Cokoli by vracel, kdyby to bylo jeho, vrací i tehdy, když je to druhého. A cokoli by vykládal a nakládal, kdyby to bylo jeho, vykládá a nakládá i tehdy, když je to druhého.

Rabi Jišmael, syn rabiho Josiho, šel po cestě. Potkal jednoho muže, který nesl otep dříví; složil je a odpočíval. Řekl mu: Zdvihni mi [to]. Řekl mu: Kolik to má cenu? Řekl mu: Půl zuzu. Dal mu půl zuzu a prohlásil to za bezpánské.

[Muž] je opět získal. [Rabi Jišmael] mu opět dal půl zuzu a prohlásil je za bezpánské. Viděl, že je chce znovu získat. Řekl mu: Pro všechny jsem je prohlásil za bezpánské, ale pro tebe jsem je za bezpánské neprohlásil.

Je však takovým způsobem něco bezpánským? Vždyť jsme se učili: Bejt Šamaj říkají: Bezpánské [jen] pro chudé je bezpánské. A Bejt Hilel říkají: Není bezpánské, dokud není bezpánské pro chudé i pro bohaté, jako v sedmém roce.

Spíše rabi Jišmael, syn rabiho Josiho, je prohlásil za bezpánské pro všechny, a jen ho [muže] odbyl pouhým slovem.

Ale rabi Jišmael, syn rabiho Josiho, byl přece starcem, pro jehož čest se to nehodilo! Rabi Jišmael, syn rabiho Josiho, jednal nad rámec práva.

Neboť Rav Josef učil: „A oznámíš jim“ (Ex 18,20) – to je jejich životní zdroj [učení]; „cestu“ – to jsou skutky milosrdenství; „po níž půjdou“ – to je navštěvování nemocných; „po ní“ – to je pohřbívání; „a skutky“ – to je právo; „které budou činit“ – to je [jednání] nad rámec práva.

Mistr řekl: „Po níž půjdou“ – to je navštěvování nemocných. To je přece totéž co skutky milosrdenství! Bylo to třeba jen pro jeho vrstevníka, neboť Mistr řekl: Vrstevník odejme jednu šedesátinu z jeho nemoci, a přesto musí jít k němu.

„Po ní“ – to je pohřbívání. To je přece totéž co skutky milosrdenství! Bylo to třeba jen pro starce, pro jehož čest se to nehodí.

„Které budou činit“ – to je [jednání] nad rámec práva. Neboť rabi Jochanan řekl: Jeruzalém byl zničen jen proto, že v něm soudili podle práva Tóry. A podle čeho měli soudit – podle libovolných soudů? Řekni spíše: protože své soudy stavěli [jen] na právu Tóry a nejednali nad rámec práva.

MIŠNA: Co je ztracenou věcí? Našel-li osla nebo krávu, jak se pasou na cestě, není to ztracená věc. Osla s převráceným nákladem, krávu běžící mezi vinicemi – to je ztracená věc. Vrátil ji a utekla, vrátil ji a utekla, i čtyřikrát či pětkrát, je povinen ji vrátit, neboť je řečeno: „vrátit je vrátíš“ (Dt 22,1).

Byl-li [kvůli tomu] nečinný a ušel mu sela, neřekne mu: Dej mi sela, nýbrž mu dá mzdu jako dělníkovi. Je-li tam soud, stanoví si podmínku před soudem. Není-li tam soud, před kým by si stanovil podmínku? Jeho vlastní má přednost.

GEMARA: Copak všechny ty [ostatní], o nichž mluvíme, nejsou ztracenými věcmi? Rav Jehuda řekl: Říká toto: Co je obecně ztracenou věcí, za niž je odpovědný? Našel-li osla a krávu, jak se pasou na cestě, není to ztracená věc a není za ni odpovědný. Osla s převráceným nákladem, krávu běžící mezi vinicemi – to je ztracená věc a je za ni odpovědný.

A napořád? Rav Jehuda řekl jménem Rava: Až do tří dnů. Jak to vypadá? Je-li to v noci, pak i [po] jediné hodině; je-li to ve dne, pak ani po dlouhé době ne.

Bylo to třeba jen pro případ, kdy ji viděl za svítání a za soumraku tři dny: říkáme, [první dny] se jí jen náhodou přihodilo, že vyšla; déle – jistě je to ztracená věc.

Tak se také učí: Našel-li plášť a sekeru