Bava mecia 30a בבא מציעא

o volech, u nichž je škoda veliká.

„Rozprostře jej pro jeho potřebu, ale ne pro svou čest“ atd. Tázali se: Pro svou potřebu i pro jeho potřebu – jak je tomu?

Pojď a slyš: „Rozprostře jej pro jeho potřebu.“ Pro jeho potřebu – ano; pro svou potřebu a pro jeho potřebu – nikoli. Řekni závěrečnou část: „Ale ne pro svou čest.“ Pro svou čest ne; ale pro jeho potřebu a pro svou potřebu je to v pořádku. Z toho tedy nelze nic vyvodit.

Pojď a slyš: Nerozprostře jej ani na lůžko, ani na věšák pro svou potřebu, ale rozprostře jej na lůžko či na věšák pro jeho potřebu. Přijdou-li k němu hosté, nerozprostře jej ani na lůžko, ani na věšák, ať pro svou potřebu, nebo pro jeho potřebu.

Tam je to jiné, protože jej tím poškozuje – buď kvůli [zlému] oku, nebo kvůli zlodějům.

Pojď a slyš: Zavedl-li ji [jalovici] do stáje a [ona sama] mlátila, je způsobilá; [zavedl-li ji tam], aby sála a mlátila, je nezpůsobilá. A zde jde o jeho potřebu i o její potřebu, a přesto se učí, že je nezpůsobilá!

Tam je to jiné, protože Písmo říká: „s níž se nepracovalo“ (Dt 21,3) – jakkoli.

Je-li tomu tak, i v první části [by byla nezpůsobilá]!

Ta [první část] se podobá jen tomu, co jsme se učili: Usadil-li se na ní pták, je způsobilá; vyskočil-li na ni samec, je nezpůsobilá. Jaký je důvod?

Podle Rava Papy, neboť Rav Papa řekl: Kdyby bylo psáno „pracuje se“ a četli bychom „pracuje se“, řekl bych: i sama od sebe. A kdyby bylo psáno „pracoval“ a četli bychom „pracoval“, řekl bych: jen když s ní pracoval on sám.

Nyní, když je psáno „pracoval“ a čteme „pracuje se“, požadujeme „pracuje se“ podobné „pracoval“: jako „pracoval“ [znamená], že je mu to milé, tak i „pracuje se“, když je mu to milé.

„Stříbrné a měděné nádoby užívá“ atd. Rabíni učili: Kdo najde dřevěné nádoby, užívá je, aby nezetlely. Měděné nádoby užívá s teplou [vodou], ale ne na ohni, protože je to opotřebuje. Stříbrné nádoby užívá se studenou [vodou], ale ne s teplou, protože je to začerní. Lopaty a sekery užívá na měkké, ale ne na tvrdé, protože je to poškodí. Zlatých a skleněných nádob se nedotkne, dokud nepřijde Elijáš.

Jak řekli o nalezené věci, tak řekli o úschově. Úschova – co má co dělat u něj? Rav Ada bar Chama řekl jménem Rava Šešeta: O úschově, jejíž majitelé odešli do zámoří.

„Našel-li pytel nebo koš či cokoli, co nemá ve zvyku brát, nevezme to.“ Odkud to [víme]? Neboť rabíni učili: „a odvrátíš se“ (Dt 22,1) – někdy se odvrátíš a někdy se neodvrátíš.

Jak to? Byl-li kohenem a ona [věc] byla na hřbitově, nebo byl-li starcem a není to v souladu s jeho ctí, nebo byla-li jeho vlastní práce cennější než [ztráta] druhého – proto je řečeno: „a odvrátíš se od nich“.

K čemu je verš potřebný? Řekneš-li, pro kohena, když je [věc] na hřbitově – to je samozřejmé! Tohle je příkaz, a tamto je zákaz i příkaz, a příkaz nepřichází a nepotlačuje zákaz spojený s příkazem. A navíc nepotlačujeme zákaz kvůli majetku.

Spíše [pro případ], kdy jeho vlastní [ztráta] je větší než druhého? To se vyvozuje z [výroku] Rava Jehudy jménem Rava, neboť Rav Jehuda řekl jménem Rava: „Jen ať