Bava mecia 29b בבא מציעא

[Vykládá se to] podle Raby, neboť Raba řekl: „Byly ukradeny“ – ozbrojeným lupičem; „ztratily se“ – když se mu potopila loď na moři.

Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Halacha je podle rabiho Tarfona. Rachava měl v rukou nějaké zuzy patřící sirotkům. Přišel před Rava Josefa a řekl mu: Smím je užívat? Řekl mu: Takto řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Halacha je podle rabiho Tarfona.

Abaje mu řekl: A nebylo k tomu řečeno: Rabi Chelbo řekl jménem Rava Huny: Učili to jen o penězích [utržených za] nalezenou věc, protože se s ní namáhal; ale nalezené peníze, s nimiž se nenamáhal, nikoli? A tyto [peníze sirotků] se podobají nalezeným penězům. [Rav Josef] mu řekl: Jdi, nenechají mě, abych ti to dovolil.

MIŠNA: Našel-li knihy, čte v nich jednou za třicet dní, a neumí-li číst, svine je. Ale nebude se z nich učit nové látce a nebude s ním číst jiný.

Našel-li oděv, vytřese jej jednou za třicet dní a rozprostře jej pro jeho potřebu, ale ne pro svou čest.

Stříbrné a měděné nádoby užívá pro jejich potřebu, ale ne tak, aby je opotřeboval. Zlatých a skleněných nádob se nedotkne, dokud nepřijde Elijáš.

Našel-li pytel nebo koš či cokoli, co [člověk takového postavení] nemá ve zvyku brát, nevezme to.

GEMARA: Šmuel řekl: Kdo najde tefilin na trhu, stanoví jejich cenu a hned [peníze] uloží.

Ravina namítl: Našel-li knihy, čte v nich jednou za třicet dní, a neumí-li číst, svine je. Svine je – ano; stanoví jejich cenu a uloží – ne! Abaje řekl: Tefilin jsou běžně k dostání u Bar Chavua, knihy běžně k dostání nejsou.

Rabíni učili: Kdo si vypůjčí svitek Tóry od druhého, nepůjčí jej jinému. Otevře jej a čte v něm, jen ať se z něj neučí nové látce a ať s ním nečte jiný.

A podobně kdo uloží svitek Tóry u druhého, [ten] jej svinuje každých dvanáct měsíců, otevře jej a čte v něm; pokud jej otevřel kvůli sobě, je to zakázáno. Symmachos říká: Nový – [každých] třicet dní, starý – [každých] dvanáct měsíců. Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Jak ten, tak ten – dvanáct měsíců.

Mistr řekl: Kdo si vypůjčí svitek Tóry od druhého, nepůjčí jej jinému. Proč jmenovat svitek Tóry? I všechny ostatní věci! Neboť Šimon ben Lakiš řekl: Zde učil Rabi: Vypůjčitel nesmí půjčovat [dál] a nájemce nesmí pronajímat [dál].

Svitek Tóry bylo třeba [zmínit]: mohl bys říci, že člověku je milé, aby se jeho majetkem konalo přikázání; proto nás to učí.

„Otevře jej a čte v něm“ – to je samozřejmé! K čemu jiném si jej od něj vypůjčil? Potřebná byla závěrečná část: jen ať se z něj neučí nové látce.

„A podobně kdo uloží svitek Tóry u druhého, svinuje jej každých dvanáct měsíců, otevře jej a čte v něm.“ Co má [ten svitek] co dělat u něj? A dále: „Pokud jej otevřel kvůli sobě, je to zakázáno“ – vždyť jsi řekl, že jej otevře a čte v něm! Říká toto: Pokud jej při svinování otevře a čte v něm, je to dovoleno; pokud jej otevřel kvůli sobě, je to zakázáno.

„Symmachos říká: Nový – třicet dní, starý – dvanáct měsíců. Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Jak ten, tak ten – dvanáct měsíců.“ Rabi Eliezer ben Jaakov je tedy totéž co první tanna! Řekni spíše: Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Jak ten, tak ten – třicet dní.

„Ale nebude se z nich učit nové látce a nebude s ním číst jiný.“ Ale postavme proti tomu [baraitu]: Nebude číst oddíl a opakovat jej, nebude v něm číst oddíl a překládat jej, neotevře v něm víc než tři sloupce a nebudou v něm číst tři lidé v jednom svazku. Dva tedy číst smějí!

Abaje řekl: To není rozpor. Zde jde o jeden námět, tam o dva náměty.

„Našel-li oděv, vytřese jej jednou za třicet dní.“ Znamená to, že vytřásání mu prospívá? Vždyť rabi Jochanan řekl: Kdo má ve svém domě zručného tkalce, ať vytřásá svůj oděv každý den! Říkají: Každý den mu škodí, jednou za třicet dní mu prospívá.

Chceš-li, řekni: To není rozpor. Jedno [platí o vytřásání] jedním [člověkem], druhé dvěma.

Chceš-li, řekni: To není rozpor. Jedno [o vytřásání] rukou, druhé holí.

Chceš-li, řekni: To není rozpor. Jedno o vlněném [oděvu], druhé o lněném.

Rabi Jochanan řekl: [Raději] pohár čarodějů než pohár vlažné [vody]. A řekli jsme to jen o kovových nádobách, ale u hliněných nádob se toho neobáváme. A i u kovových nádob jsme to řekli jen tehdy, když [voda] nebyla převařena, ale byla-li převařena, neobáváme se toho. A řekli jsme to jen tehdy, když do ní nevhodil koření, ale vhodil-li do ní koření, neobáváme se toho.

A rabi Jochanan řekl: Komu otec zanechal mnoho peněz a chce o ně přijít, ať nosí lněné šaty, užívá skleněné nádoby a najímá dělníky, ale nesedí s nimi. „Ať nosí lněné šaty“ – římské plátno. „Užívá skleněné nádoby“ – bílé sklo. „A najímá dělníky, ale nesedí s nimi“ – vykládá se to