Bava mecia 31a בבא מציעא

na silnici a krávu běžící mezi vinicemi, je to ztracená věc. Plášť vedle zdi, sekeru vedle zdi a krávu pasoucí se mezi vinicemi – to není ztracená věc. Tři dny po sobě – je to ztracená věc. Viděl-li vodu, jak proudí a blíží se, postaví proti ní hráz.

Rava řekl: „s každou ztracenou věcí svého bratra“ (Dt 22,3) – to zahrnuje ztrátu na pozemku. Rav Chananja řekl Ravovi: Učí se [baraita], která tě podporuje: Viděl-li vodu, jak proudí a blíží se, postaví proti ní hráz.

Řekl mu: Kvůli tomu mě nepodporuj. Čím se zde zabýváme? Případem, kdy jsou tam snopy. Jsou-li tam snopy, co nám to říká? Bylo to třeba pro případ, kdy jsou tam snopy, které ještě potřebují půdu: mohl bys říci, že protože ještě potřebují půdu, jsou jako půda sama; proto nás to učí.

„Našel-li osla a krávu“ atd. Toto samo je obtížné. Řekl jsi: Našel-li osla a krávu, jak se pasou na cestě, není to ztracená věc. Pasoucí se na cestě nejsou ztracenou věcí; běžící na cestě a pasoucí se mezi vinicemi tedy jsou ztracenou věcí. Řekni závěrečnou část: Osla s převráceným nákladem a krávu běžící mezi vinicemi – to je ztracená věc. Běžící mezi vinicemi je ztracenou věcí; běžící na cestě a pasoucí se mezi vinicemi tedy nejsou ztracenou věcí.

Abaje řekl: „Jeho druh o něm vypoví“ (Jb 36,33). Učil [případ] pasoucí se na cestě, že není ztracenou věcí, a totéž platí o pasoucí se mezi vinicemi. Učil [případ] běžící mezi vinicemi, že je ztracenou věcí, a totéž platí o běžící na cestě.

Rava mu řekl: Jestliže „jeho druh o něm vypoví“, ať učí lehčí [případ], a tím spíše těžší: ať učí běžící na cestě, že je ztracenou věcí, a tím spíše běžící mezi vinicemi; a ať učí pasoucí se mezi vinicemi, že není ztracenou věcí, a tím spíše pasoucí se na cestě.

Spíše Rava řekl: Běžící proti běžící – to není rozpor. Jedno [o té], jejíž tvář směřuje k poli, druhé [o té], jejíž tvář směřuje k městu.

Pasoucí se proti pasoucí se – ani to není rozpor. Zde jde o ztrátu [zvířete] samého, tam o ztrátu na pozemku.

Když učí, že pasoucí se na cestě není ztracenou věcí, a tedy pasoucí se mezi vinicemi je ztracenou věcí – to je o ztrátě na pozemku. A když učí, že běžící mezi vinicemi je ztracenou věcí, a tedy pasoucí se mezi vinicemi není ztracenou věcí – to je o ztrátě [zvířete] samého: neboť běžící mezi vinicemi se zraní, ale pasoucí se mezi vinicemi se nezraní.

A u pasoucí se mezi vinicemi – připusťme, že se nezraní, ať je to [ztracenou věcí] kvůli ztrátě na pozemku! [Jde o vinici] Kutejce.

A ať je to [ztracenou věcí] kvůli ztrátě [zvířete] samého, neboť ji snad zabijí! V místě, kde varují a teprve pak zabíjejí. Ale snad už ji varovali? Pokud ji varovali a [majitel] se nedal varovat, je to jistě vědomá ztráta.

„Vrátil ji a utekla, vrátil ji a utekla“ atd. Jeden z učenců řekl Ravovi: Řekni: „vrátit“ – jednou, „vrátíš“ – dvakrát.

Řekl mu: „Vrátit“ znamená i stokrát. „Vrátíš“ – vím jen o [vrácení] do jeho domu; do jeho zahrady a jeho zříceniny – odkud? Písmo učí: „vrátíš je“ – v každém případě. Jak to vypadá? Je-li [místo] střeženo, je to samozřejmé; není-li střeženo, proč [by to stačilo]?

Vskutku je střeženo, a učí nás to, že nevyžadujeme vědomí majitele, podle rabiho Elazara, který řekl: Vše vyžaduje vědomí majitele kromě vracení ztracené věci, neboť Tóra rozšířila [způsoby] vracení.

„Pustit pustíš“ (Dt 22,7). Řekni: „pustit“ – jednou, „pustíš“ – dvakrát.

Řekl mu: „Pustit“ znamená i stokrát. „Pustíš“ – vím jen o věci dobrovolné; o věci [potřebné pro] přikázání – odkud? Písmo učí: „pustíš“ – v každém případě.

Jeden z učenců řekl Ravovi: A řekni: „Pokárat“ (Lv 19,17) – jednou, „pokáráš“ – dvakrát.

Řekl mu: „Pokárat“ znamená i stokrát. „Pokáráš“ – vím jen o učiteli vůči žákovi; o žákovi vůči učiteli – odkud? Písmo učí: „pokárat pokáráš“ – v každém případě.

„Pomoci pomůžeš s ním“ (Ex 23,5) – vím jen, když je majitel s ním; když majitel s ním není – odkud? Písmo učí: „pomoci pomůžeš“ – v každém případě.

„Zdvihnout zdvihneš s ním“ (Dt 22,4) – vím jen, když je majitel s ním; když majitel s ním není – odkud? Písmo učí: „zdvihnout zdvihneš“ – v každém případě.

A proč bylo třeba psát o skládání a proč bylo třeba psát o nakládání? Obojí je potřebné: kdyby Milosrdný napsal jen o skládání, řekl bych, že proto, že jde o trápení zvířete a o finanční ztrátu; ale nakládání, kde nejde ani o trápení zvířete, ani o finanční ztrátu, bych řekl, že ne.

A kdyby nás učil o nakládání, [řekl bych, že je to] proto, že je za odměnu; ale skládání, které je zdarma, bych řekl, že ne. Obojí je potřebné.

A podle rabiho Šimona, který řekl, že i nakládání je zdarma, co se dá říci? Podle rabiho Šimona verše nejsou nadbytečné.

Proč bylo třeba psát tyto dvě [povinnosti] a proč bylo třeba psát o ztracené věci? Jsou potřebné: kdyby Milosrdný napsal jen tyto dvě, [řekl bych, že] je to proto, že je tu trápení majitele i trápení [zvířete] samého; ale u ztracené věci, kde je trápení majitele, ale není trápení jí samé, bych řekl, že ne. A kdyby nás učil o ztracené věci, [řekl bych, že] je to proto, že majitel není s ní;