Bava mecia 35a בבא מציעא

platí [výrok] Rava Huny – když věřitel přísahá, že ji nemá ve své moci, jak by ji mohl vytáhnout? Rava řekl: Když jsou svědci, že shořela.

Je-li tomu tak, odkud by ji vytáhl? Spíše Rav Josef řekl: Když jsou svědci, že byla ukradena. Nakonec, odkud by ji vytáhl? Že se namáhal a přinesl ji.

Je-li tomu tak, i když přísahá věřitel, ať se namáhá dlužník a přinese ji! Věřitel – to je v pořádku: ví, kdo do jeho domu přichází a odchází, jde, namáhá se a přinese ji. Ale ví snad dlužník, kdo přichází a odchází v domě věřitele?

Abaje říká: Je to opatření, aby snad [dlužník] nevznesl nárok a jiný mu neřekl: Po přísaze jsem ji našel. Rav Aši řekl: Tento přísahá a tento přísahá: tento přísahá, že ji nemá ve své moci, a tento přísahá, kolik měla cenu. A říká toto: Kdo přísahá první? Věřitel přísahá první, aby snad nepřísahal tento a druhý pak nevytáhl úschovu.

Rav Huna bar Tachlifa řekl jménem Ravy: Začátek závěrečné části je vyvrácením Rava Huny: Půjčil jsi mi na ni sela, a měla cenu dvou, a druhý říká: Nikoli, nýbrž půjčil jsem ti na ni sela, a měla cenu sely – je osvobozen. A jestliže platí [výrok] Rava Huny, protože věřitel přísahá, že ji nemá ve své moci, ať přísahá také formou připojené přísahy, kolik měla cenu.

Rav Aši řekl: Řekl jsem tuto nauku před Ravem Kahanou, a řekl mi: Jde o případ, kdy mu věří. Ať tedy dlužník věří věřiteli i v tom, kolik měla cenu! O tom si není jist. Ať tedy věřitel věří dlužníkovi, který si tím je jist! Nevěří mu.

A čím se liší dlužník, že věří věřiteli, a čím se liší věřitel, že nevěří dlužníkovi? Dlužník u věřitele uplatňuje [verš]: „Bezúhonnost přímých je vede“ (Př 11,3). Věřitel u dlužníka uplatňuje: „ale proradnost věrolomných je ničí“ (Př 11,3).

Jeden muž uložil u svého druha šperky. Řekl mu: Dej mi šperky. Řekl mu: Nevím, kam jsem je uložil. Přišel před Rava Nachmana a ten mu řekl: Každé „nevím“ je nedbalost. Jdi, zaplať. Nezaplatil. Rav Nachman šel a zabavil mu jeho palác. Nakonec se šperky našly a zdražily. Rav Nachman řekl: Šperky se vracejí svému majiteli a palác se vrací svému majiteli.

Rava řekl: Seděl jsem před Ravem Nachmanem a [studovali jsme] naši kapitolu „Kdo uloží“, a řekl jsem mu: „Zaplatil a nechtěl přísahat“ – a neodpověděl mi.

A dobře udělal, že mi neodpověděl. Jaký je důvod? Tam neobtěžoval soud, zde soud obtěžoval.

Znamená to, že Rav Nachman soudí, že odhad [zabaveného majetku] se vrací? Tam je to jiné, protože odhad byl omylem, neboť šperky existovaly od počátku.

Nehardejští řekli: Odhad se vrací do dvanácti měsíců roku. A Amemar řekl: Já jsem z Nehardey a soudím, že odhad se vrací navždy. A halacha je, že odhad se vrací navždy, protože je řečeno: „A budeš činit, co je přímé a dobré“ (Dt 6,18).

Je samozřejmé: Odhadli [pozemek] věřiteli a on šel a nechal jej odhadnout svému vlastnímu věřiteli – řekneme mu [tomu druhému]: Nejsi lepší než muž, od něhož jsi přišel. Prodal-li jej, odkázal-li jej nebo dal-li jej darem – ti jistě od počátku přišli kvůli pozemku, a ne kvůli penězům [a nevracejí jej].

Odhadli-li [pozemek] ženě a ona se vdala, nebo odhadli-li [pozemek] od ženy a ona se vdala a zemřela – manžel je vůči majetku své ženy kupcem; nevrací jej ani mu jej nevracíme.

Neboť rabi Josi bar Chanina řekl: V Uše ustanovili: Žena, která prodala [majetek] ze svého užívacího jmění za života svého manžela a zemřela – manžel jej vymáhá z rukou kupců.