Řekl mu: To platí tam, kde u něj nemá pohledávku peněz. [Ale] mistr, protože má u nich pohledávku peněz, vypadá to jako úrok. Neboť Rav Josef bar Minjomi řekl jménem Rav Nachmana: Ačkoli řekli, že kdo bydlí ve dvoře svého bližního bez jeho vědomí, nemusí mu platit nájem, [jestliže] mu půjčil a bydlí v jeho dvoře, musí mu platit nájem. Odpověděl mu: Odvolávám [to].
אמר ליה הני מילי היכא דלא מסיק ביה זוזי מר כיון דמסיק בהו זוזי מיחזי כרבית דאמר רב יוסף בר מניומי אמר רב נחמן אע"פ שאמרו הדר בחצר חבירו שלא מדעתו אינו צריך להעלות לו שכר הלוהו ודר בחצירו צריך להעלות לו שכר אמר ליה הדרי בי
Abaje řekl: Kdo má u svého bližního pohledávku peněz z úroku, a pšenice se na trhu prodává po čtyřech grivech za zuz, a [dlužník] mu dal pět – když od něj vymáháme [zpět], vymáháme od něj čtyři; to další [páté] mu jen zlevnil. Rava řekl: Vymáháme od něj pět, neboť od počátku se mu to dostalo do ruky jako úrok.
אמר אביי האי מאן דמסיק זוזי דריביתא בחבריה וקא אזלי חטי ארבעה גריוי בזוזא בשוקא ויהיב ליה איהו חמשה כי מפקינן מיניה ארבעה מפקינן מיניה אידך אוזולי הוא דקא מוזיל גביה רבא אמר חמשה מפקינן מיניה דמעיקרא בתורת ריביתא אתאי לידיה
A Abaje řekl: Kdo má u svého bližního pohledávku čtyř zuzů z úroku, a [dlužník] mu za ně dal plášť – když od něj vymáháme, vymáháme od něj čtyři [zuzy]; plášť od něj nevymáháme. Rava řekl: Vymáháme od něj plášť. Jaký je důvod? Aby se neříkalo: „Plášť, kterým je zahalen, je plášť z úroku.“
ואמר אביי האי מאן דמסיק ארבעה זוזי דריביתא בחבריה ויהיב ליה גלימא בגוייהו כי מפקינן מיניה ארבעה מפקינן מיניה גלימא לא מפקינן מיניה רבא אמר גלימא מפקינן מיניה מאי טעמא כי היכי דלא לימרו גלימא דמכסי וקאי גלימא דריביתא הוא
Rava řekl: Kdo má u svého bližního pohledávku dvanácti zuzů z úroku, a [dlužník] mu pronajal dvůr, který se pronajímá za deset, a pronajal mu jej za dvanáct – když od něj vymáháme, vymáháme od něj dvanáct.
אמר רבא האי מאן דמסיק תריסר זוזי דריביתא בחבריה ואגר ליה חצר דמתגרא בעשרה ואוגריה נהליה בתריסר כי מפקינן מיניה תריסר מפקינן מיניה
Rav Acha z Difty řekl Ravinovi: Ať mu ale [věřitel] řekne: „Když jsem si to tak pronajal, bylo to proto, že mi to bylo k užitku; nyní, když mi to není k užitku, pronajímám si to [jen] za to, co si za to pronajímá každý.“ Protože mu [dlužník] řekne: „Zvážil jsi to a přijal jsi to.“
אמר ליה רב אחא מדפתי לרבינא ולימא ליה כי אגרא הכי דהוה קא משתרשי לי השתא דלא משתרשי לי כדאגרי כולי עלמא הוא דאגרנא משום דאמר ליה סברת וקבלת:
MIŠNA: Navyšuje se [cena] u nájmu, ale nenavyšuje se u prodeje. Jak? Pronajal mu svůj dvůr a řekl mu: „Dáš-li mi [peníze] hned, je tvůj za deset sel na rok; a [platíš-li] měsíc po měsíci, sela za měsíc“ – je to dovoleno. Prodal mu své pole a řekl mu: „Dáš-li mi [peníze] hned, je tvé za tisíc zuzů; [platíš-li] k žním, za dvanáct mán“ – je to zakázáno.
מתני׳ מרבין על השכר ואין מרבין על המכר כיצד השכיר לו את חצרו ואמר לו אם מעכשיו אתה נותן לי הרי הוא לך בעשר סלעים לשנה ואם של חודש בחודש סלע לחודש מותר מכר לו את שדהו ואמר לו אם מעכשיו אתה נותן לי הרי היא שלך באלף זוז אם לגורן בשנים עשר מנה אסור:
GEMARA: Čím se liší první část a čím závěrečná? Raba a Rav Josef oba řekli: Nájem se platí jedině na konci, a tento, protože ještě nenadešel čas jeho vybrání, není to odměna za vyčkání; je to [skutečná] hodnota, neboť tolik to má cenu. A to, že mu říká: „Dáš-li mi hned, je tvůj za deset sel na rok,“ to mu jen zlevňuje.
גמ׳ מאי שנא רישא ומאי שנא סיפא רבה ורב יוסף דאמרי תרוייהו שכירות אינה משתלמת אלא בסוף והאי כיון דלא מטא זמניה למיגבא לאו אגר נטר ליה משווא הוא דהכי שויא והאי דקאמר ליה אם מעכשיו אתה נותן לי הרי הוא לך בעשר סלעים לשנה אוזולי הוא דקא מוזיל גביה
V závěrečné části, protože jde o prodej a [prodávající] má dostat peníze hned, je to proto odměna za vyčkání a je to zakázáno. Rava řekl: Rabíni tuto věc důkladně zkoumali a opřeli ji o verš: „Jako najatý dělník rok po roce“ (Lv 25,53) – nájem za tento rok se platí jedině v příštím roce.
סיפא כיון דזביני נינהו ובעי למישקל דמי מעכשיו הלכך אגר נטר ליה הוא ואסור אמר רבא דקו בה רבנן בהא מילתא ואוקמוה אקרא (ויקרא כה, נג) כשכיר שנה בשנה שכירות של שנה זו אינה משתלמת אלא בשנה אחרת:
Rami bar Chama namítl Rav Nachmanovi – a někteří říkají, že Rav Ukva bar ChamaRav Nachmanovi: „[Platíš-li] k žním, za dvanáct mán – je to zakázáno“! Odpověděl mu: Tam mu [cenu] stanovil [výslovně], zde mu ji nestanovil.
איתיביה רמי בר חמא לרב נחמן ואמרי לה רב עוקבא בר חמא לרב נחמן ואם לגורן בשנים עשר מנה אסור א"ל התם קץ ליה הכא לא קץ ליה
Rav Šešet, syn Rav Idiho, řekl Rav Papovi: Co jsi viděl, mistře, že se řídíš podle sebe? Řiď se podle nich [kupujících]: kdyby měli peníze, koupili by za [cenu] jako nyní; nyní, když nemají peníze, kupují podle vyšší ceny, která přijde později.
אמר ליה רב ששת בריה דרב אידי לרב פפא מאי חזי מר דקא אזלת בתר דידך זיל בתר דידהו דאילו הוו להו זוזי הוו שקלי כי השתא השתא דלית להו זוזי שקלי כיוקרא דלקמיה
Originál: Bava Metzia 65a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.