Bava mecia 65a בבא מציעא

protože [pánovi] je milé, že jeho otrok nezahálí.

Řekl mu: To platí tam, kde u něj nemá pohledávku peněz. [Ale] mistr, protože má u nich pohledávku peněz, vypadá to jako úrok. Neboť Rav Josef bar Minjomi řekl jménem Rav Nachmana: Ačkoli řekli, že kdo bydlí ve dvoře svého bližního bez jeho vědomí, nemusí mu platit nájem, [jestliže] mu půjčil a bydlí v jeho dvoře, musí mu platit nájem. Odpověděl mu: Odvolávám [to].

Abaje řekl: Kdo má u svého bližního pohledávku peněz z úroku, a pšenice se na trhu prodává po čtyřech grivech za zuz, a [dlužník] mu dal pět – když od něj vymáháme [zpět], vymáháme od něj čtyři; to další [páté] mu jen zlevnil. Rava řekl: Vymáháme od něj pět, neboť od počátku se mu to dostalo do ruky jako úrok.

A Abaje řekl: Kdo má u svého bližního pohledávku čtyř zuzů z úroku, a [dlužník] mu za ně dal plášť – když od něj vymáháme, vymáháme od něj čtyři [zuzy]; plášť od něj nevymáháme. Rava řekl: Vymáháme od něj plášť. Jaký je důvod? Aby se neříkalo: „Plášť, kterým je zahalen, je plášť z úroku.“

Rava řekl: Kdo má u svého bližního pohledávku dvanácti zuzů z úroku, a [dlužník] mu pronajal dvůr, který se pronajímá za deset, a pronajal mu jej za dvanáct – když od něj vymáháme, vymáháme od něj dvanáct.

Rav Acha z Difty řekl Ravinovi: Ať mu ale [věřitel] řekne: „Když jsem si to tak pronajal, bylo to proto, že mi to bylo k užitku; nyní, když mi to není k užitku, pronajímám si to [jen] za to, co si za to pronajímá každý.“ Protože mu [dlužník] řekne: „Zvážil jsi to a přijal jsi to.“

MIŠNA: Navyšuje se [cena] u nájmu, ale nenavyšuje se u prodeje. Jak? Pronajal mu svůj dvůr a řekl mu: „Dáš-li mi [peníze] hned, je tvůj za deset sel na rok; a [platíš-li] měsíc po měsíci, sela za měsíc“ – je to dovoleno. Prodal mu své pole a řekl mu: „Dáš-li mi [peníze] hned, je tvé za tisíc zuzů; [platíš-li] k žním, za dvanáct mán“ – je to zakázáno.

GEMARA: Čím se liší první část a čím závěrečná? Raba a Rav Josef oba řekli: Nájem se platí jedině na konci, a tento, protože ještě nenadešel čas jeho vybrání, není to odměna za vyčkání; je to [skutečná] hodnota, neboť tolik to má cenu. A to, že mu říká: „Dáš-li mi hned, je tvůj za deset sel na rok,“ to mu jen zlevňuje.

V závěrečné části, protože jde o prodej a [prodávající] má dostat peníze hned, je to proto odměna za vyčkání a je to zakázáno. Rava řekl: Rabíni tuto věc důkladně zkoumali a opřeli ji o verš: „Jako najatý dělník rok po roce“ (Lv 25,53) – nájem za tento rok se platí jedině v příštím roce.

„Na žně za dvanáct mán – je to zakázáno.“ Rav Nachman řekl: Prodej na úvěr za vyšší cenu [taraša] je dovolen.

Rami bar Chama namítl Rav Nachmanovi – a někteří říkají, že Rav Ukva bar Chama Rav Nachmanovi: „[Platíš-li] k žním, za dvanáct mán – je to zakázáno“! Odpověděl mu: Tam mu [cenu] stanovil [výslovně], zde mu ji nestanovil.

Rav Papa řekl: Můj prodej na úvěr je dovolen. Jaký je důvod? Mé pivo se nezkazí a peníze nepotřebuji; jsem to já, kdo prokazuje kupujícímu laskavost.

Rav Šešet, syn Rav Idiho, řekl Rav Papovi: Co jsi viděl, mistře, že se řídíš podle sebe? Řiď se podle nich [kupujících]: kdyby měli peníze, koupili by za [cenu] jako nyní; nyní, když nemají peníze, kupují podle vyšší ceny, která přijde později.

Rav Chama řekl: Můj prodej na úvěr je jistě dovolen.

Jaký je důvod? Je jim milé, že [zboží] zůstává v mém vlastnictví, neboť kamkoli jdou, nechávají je [celníci] bez cla a získávají pro ně trh.