Bava mecia 79a בבא מציעא

To jsou slova rabi Šimona ben Elazara, neboť rabi Šimon ben Elazar říkával: Byla-li zabrána na cestě, kudy šla, řekne mu: Hle, máš své před sebou, a pokud ne, je povinen mu opatřit osla.

Lze to však vůbec vyložit podle rabi Šimona ben Elazara? Vždyť se v první části učí: Kdo si najme oslici a ta onemocní nebo zešílí, řekne mu: Hle, máš své před sebou; kdežto rabi Šimon ben Elazar řekl: Kdo si najme oslici, aby na ní jel, a ta onemocní nebo zešílí, je povinen mu opatřit osla!

Raba bar Rav Huna řekl: [Najmout si ji] k jízdě je něco jiného. Rav Papa řekl: A [najmout si ji k přepravě] skleněných nádob je jako k jízdě.

Raba bar Rav Huna řekl, že Rav řekl: Kdo si najme oslici, aby na ní jel, a ta mu uhyne v polovině cesty, dá [majiteli] nájemné za polovinu cesty, a má vůči němu jen výtky.

Jak je tomu? Jestliže se [osli] dají snadno najmout, k čemu výtky? Jestliže se nedají snadno najmout, měl by mu přece zaplatit [celé] nájemné!

Ve skutečnosti [jde o případ], kdy se nedají snadno najmout, a [platí jen polovinu], protože mu [majitel] říká: Kdybys chtěl dojet jen sem, copak bys nemusel zaplatit nájemné?

Jak je tomu? Jestliže mu řekl „osla“ obecně, pak je přece povinen mu opatřit jiného osla. Jestliže mu řekl „tohoto osla“: stačí-li její cena na koupi, ať [jiného] koupí.

Je to potřebné [učit] pro případ, kdy její cena na koupi nestačí; [a mohl bys říci]: Stačí-li její cena na nájem, ať najme. Rav je v souladu se svým názorem, neboť Rav řekl: Jistinu nespotřebováváme.

Neboť bylo řečeno: Kdo si najme oslici a ta mu uhyne v polovině cesty, Rav řekl: Stačí-li její cena na koupi, ať koupí; [stačí-li jen] na nájem, ať nenajímá. A Šmuel řekl: I [stačí-li jen] na nájem, ať najme.

V čem se rozcházejí? Rav soudí: Jistinu nespotřebováváme; a Šmuel soudí: Jistinu spotřebováváme.

Namítli: Uschne-li strom nebo je-li pokácen, je oběma [věřiteli i dlužníkovi] zakázán. Jak mají postupovat? Ať se za něj koupí půda, a on [věřitel] požívá plody. Avšak zde, jakmile nastane jubilejní rok, půda se vrátí svému majiteli, a jistina se spotřebuje!

Čím se zde zabýváme? [Případem], kdy mu ji prodal na šedesát let, neboť Rav Chisda řekl, že Rav Ketina řekl: Odkud [víme], že kdo prodá své pole na šedesát let, nevrací se mu v jubilejním roce? Neboť je řečeno: „Země nebude prodána navždy“ (Lv 25,23) — [prodej], který by bez jubilea přešel navždy, při jubileu navždy nepřechází. Vyňat je tento, který by ani bez jubilea navždy nepřešel.

Konec konců, až uplyne šedesát let, půda se vrátí svému majiteli, a jistina se spotřebuje! Spíše se zde zabýváme dobou, kdy jubileum neplatí. Tak je to i rozumné, neboť kdyby tě napadlo, [že jde] o dobu, kdy jubileum platí, a jistinu spotřebováváme, ať se [strom] rozštípe na dříví a [věřitel] si je vezme.

Pokud kvůli tomuto, není to obtížné: někdy se léta zástavy naplní před jubileem, anebo [dlužník] získá peníze a vykoupí ji čtyři nebo pět let před jubileem.

Naši učitelé učili: Kdo si najme loď a ta se potopí v polovině cesty, rabi Natan říká: Jestliže [nájemné] dal, nevezme si [ho zpět]; a jestliže nedal, nedá.

Jak je tomu? Snad [jde o] „tuto loď“ a víno obecně — jestliže dal, proč by si [ho] nevzal zpět? Ať mu řekne: Dej mi loď a já přivezu víno. Spíše [jde o] loď obecně a „toto víno“ — jestliže nedal, proč by nedal?