Bava mecia 87a בבא מציעא

„A velmi na ně naléhal“ (Gn 19,3)? Rabi Elazar řekl: Odtud [víme], že méně významnému se odmítá, ale významnému se neodmítá.

Je psáno: „Přinesu sousto chleba“ (Gn 18,5), a je psáno: „A Abraham běžel ke skotu“ (Gn 18,7). Rabi Elazar řekl: Odtud [víme], že spravedliví říkají málo a dělají mnoho; svévolníci říkají mnoho a neudělají ani málo.

Odkud to víme? Od Efrona. Nejprve je psáno: „Země za čtyři sta šekelů stříbra“ (Gn 23,15), a nakonec je psáno: „Abraham uposlechl Efrona a Abraham odvážil Efronovi stříbro, o kterém mluvil před syny Chetovými, čtyři sta šekelů stříbra v kupecké platnosti“ (Gn 23,16) – neboť od něj nevzal jinak než v kentinárech, protože je místo, kde se šekelu říká kentinar.

Je psáno „mouka“ a je psáno „jemná mouka“ (Gn 18,6). Rabi Jicchak řekl: Odtud [víme], že žena hledí na hosty skoupěji než muž.

Je psáno: „Zadělej a udělej podpopelné chleby“ (Gn 18,6), a je psáno: „A vzal máslo a mléko a tele“ (Gn 18,8) – kdežto chléb jim nepředložil!

Efrajim Makšaa, žák rabi Meira, řekl jménem rabi Meira: Náš praotec Abraham jedl i nesvaté jídlo v čistotě, a naše pramáti Sára toho dne dostala menstruaci.

„I řekli mu: Kde je Sára, tvá žena? Řekl: Hle, ve stanu“ (Gn 18,9) – aby oznámil, že naše pramáti Sára byla cudná. Rav Jehuda řekl jménem Rava, a někteří říkají [že to řekl] rabi Jicchak: Služební andělé věděli, že naše pramáti Sára byla ve stanu; proč tedy „ve stanu“? Aby ji učinili milou jejímu manželovi.

Rabi Josi, syn rabi Chaniny, řekl: Aby jí poslali pohár požehnání. Bylo učeno jménem rabi Josiho: Proč jsou tečky nad [písmeny] ajo ve slově elav? Tóra nás naučila slušnému chování, aby se člověk ptal na svou hostitelku. Vždyť ale Šmuel řekl: Na zdraví ženy se vůbec neptáme! Prostřednictvím jejího manžela je to něco jiného.

„Když jsem zvadla, budu mít rozkoš?“ (Gn 18,12). Rav Chisda řekl: Poté co tělo zvadlo a vrásek přibylo, tělo zjemnělo, vrásky se vyhladily a krása se vrátila na své místo.

Je psáno: „A můj pán je starý“ (Gn 18,12), a je psáno: „A já jsem stará“ (Gn 18,13) – neboť Svatý, budiž požehnán, to nezopakoval tak, jak to řekla ona.

Škola rabi Jišmaela učila: Velký je pokoj, neboť i Svatý, budiž požehnán, kvůli němu pozměnil [slova], neboť je řečeno: „A Sára se v duchu zasmála… a můj pán je starý“ (Gn 18,12), a je psáno: „I řekl Hospodin Abrahamovi… a já jsem stará“ (Gn 18,13).

„A řekla: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že Sára bude kojit syny?“ (Gn 21,7). Kolik synů Sára kojila? Rabi Levi řekl: Toho dne, kdy Abraham odstavil svého syna Izáka, uspořádal velkou hostinu. Všechny národy světa reptaly a říkaly: Viděli jste toho starce a stařenu, kteří přinesli nalezence z tržiště a říkají: Je to náš syn? A nejen to, ale pořádají velkou hostinu, aby svá slova potvrdili.

Co udělal náš praotec Abraham? Šel a pozval všechny velikány pokolení, a naše pramáti Sára pozvala jejich ženy. Každá přinesla s sebou své dítě, ale kojnou s sebou nepřivedla. A stal se zázrak naší pramáti Sáře: otevřely se jí prsy jako dva prameny a kojila je všechny. A přesto reptali a říkali: I když Sára v devadesáti letech porodí, zplodí Abraham ve sto letech? Ihned se rysy Izákovy tváře proměnily a podobaly se Abrahamovi. Všichni začali a říkali: „Abraham zplodil Izáka“ (Gn 25,19).

Až do Abrahama nebylo stáří. Kdo chtěl mluvit s Abrahamem, mluvil s Izákem; [kdo chtěl mluvit] s Izákem, mluvil s Abrahamem. Přišel Abraham, prosil o milosrdenství, a nastalo stáří, neboť je řečeno: „A Abraham byl starý, pokročilý ve dnech“ (Gn 24,1).

Až do Jákoba nebyla slabost [před smrtí]. Přišel Jákob, prosil o milosrdenství, a nastala slabost, neboť je řečeno: „A řekli Josefovi: Hle, tvůj otec je nemocen“ (Gn 48,1). Až do příchodu Elíši nebyl nikdo, kdo by onemocněl a uzdravil se. Přišel Elíša, prosil o milosrdenství a uzdravil se, neboť je řečeno: „A Elíša onemocněl nemocí, na kterou zemřel“ (2Kr 13,14) – z toho vyplývá, že byl nemocen i jinou nemocí.

Naši učitelé učili: Elíša byl nemocen třemi nemocemi: jednou za to, že odstrčil Gechaziho oběma rukama; jednou za to, že poštval medvědy na děti; a jednou, na kterou zemřel, neboť je řečeno: „A Elíša onemocněl nemocí, na kterou zemřel“ (2Kr 13,14).

„Spíše, dokud nezačnou pracovat, jdi a řekni jim: Pod podmínkou, že ode mne máte nárok jen na chléb a luštěniny“ atd. Rav Acha, syn Rava Josefa, řekl Ravu Chisdovi: Učili jsme „chléb z luštěnin“, nebo jsme učili „chléb a luštěniny“? Řekl mu: Při Bohu, to „a“ je potřeba jako bidlo [převozníka] v Labrotu!

„Raban Šimon ben Gamliel říká: Není to třeba, vše je podle zvyku kraje.“ Co má „vše“ zahrnout? Zahrnuje to, co jsme učili: Kdo najme dělníka a řekne mu: [Zaplatím ti] jako jednomu či dvěma z obyvatel města, dá mu jako nejnižší mzdu – to jsou slova rabi Jehošuy. A mudrci říkají: Odhadne se průměr mezi nimi.

MIŠNA: Tito jedí podle Tóry: kdo pracuje s tím, co je spojeno se zemí, v době dokončování práce; a s tím, co je od země odděleno, dokud jeho zpracování není dokončeno; a [to] s věcí, jejíž růst je ze země. A tito nejedí: kdo pracuje s tím, co je spojeno se zemí,