GEMARA: Odkud to víme? Neboť je psáno: „Když přijdeš do vinice svého bližního, smíš jíst“ (Dt 23,25). Našli jsme vinici; odkud víme o všech [ostatních] věcech?
גמ׳ מנא הני מילי דכתיב (דברים כג, כה) כי תבא בכרם רעך ואכלת אשכחן כרם כל מילי מנא לן
Odvodíme to z vinice: jako vinice je zvláštní tím, že je to věc rostoucí ze země a dělník z ní jí v době dokončování práce, tak i z každé věci rostoucí ze země jí dělník v době dokončování práce.
גמרינן מכרם מה כרם מיוחד דבר שגידולי קרקע ובשעת גמר מלאכה פועל אוכל בו אף כל דבר שגידולי קרקע בשעת גמר מלאכה פועל אוכל בו
Ale co vinice – ta podléhá povinnosti paběrků! Odvodíme to ze stojícího obilí. A samotné stojící obilí – odkud to víme? Neboť je psáno: „Když přijdeš do stojícího obilí svého bližního, smíš si rukou natrhat klasy“ (Dt 23,26).
מה לכרם שכן חייב בעוללות גמרינן מקמה קמה גופה מנא לן דכתיב (דברים כג, כו) כי תבא בקמת רעך וקטפת מלילות בידך
Ale co stojící obilí – to podléhá povinnosti chaly! A odkud [víš], že toto stojící obilí je obilí, které podléhá chale? Snad Milosrdný mluví o jakémkoli stojícím obilí!
מה לקמה שכן חייבת בחלה וממאי דהאי קמה קמה דמתחייבת בחלה היא דלמא כל קמה קאמר רחמנא
Odvozuje se to [shodou slov] „stojící obilí“ – „stojící obilí“: Zde je psáno: „Když přijdeš do stojícího obilí svého bližního“, a tam je psáno: „Od chvíle, kdy začne srp [žnout] stojící obilí“ (Dt 16,9). Jako tam jde o obilí, které podléhá chale, tak i zde jde o obilí, které podléhá chale.
אתיא קמה קמה כתיב הכא כי תבא בקמת רעך וכתיב התם (דברים טז, ט) מהחל חרמש בקמה מה התם קמה דמיחייבא בחלה אף הכא נמי קמה דמיחייבא בחלה
A úvaha se vrací [na začátek]: vlastnost jednoho není jako vlastnost druhého; společný rys obou je, že je to věc rostoucí ze země a dělník z ní jí v době dokončování práce – tak i z každé věci rostoucí ze země jí dělník v době dokončování práce.
וחזר הדין לא ראי זה כראי זה הצד השוה שבהן שכן דבר שגידולי קרקע ובשעת גמר מלאכה פועל אוכל בו אף כל דבר שגידולי קרקע בשעת גמר מלאכה פועל אוכל בו
A oliva že by se odvozovala ze společného rysu? Ona sama se nazývá vinicí, neboť je psáno: „A spálil [vše] od stohů až po stojící obilí a po olivovou vinici“ (Sd 15,5). Rav Papa řekl: Nazývá se „olivová vinice“, nenazývá se prostě „vinice“.
וזית במה הצד אתי הוא גופיה כרם איקרי דכתיב (שופטים טו, ה) ויבער מגדיש ועד קמה ועד כרם זית אמר רב פפא כרם זית אקרי כרם סתמא לא אקרי
Spíše rabi Jicchak řekl: Verš říká „stojící obilí“, aby zahrnul všechno, co stojí na stéble. Vždyť jsi ale řekl, že „stojící obilí“ je obilí, které podléhá chale!
אלא אמר ר' יצחק אמר קרא קמה לרבות כל בעלי קמה והא אמרת קמה קמה דמיחייבא בחלה
To platilo dříve, než jsme uvedli „srp“; teď, když jsme uvedli „srp“, je zahrnuto všechno, co se žne srpem, i když to nepodléhá chale. A k čemu potřebuji „stojící obilí“? Aby zahrnulo všechno, co stojí na stéble.
הני מילי מקמי דניתי חרמש השתא דאתי חרמש איתרבי ליה כל דבר חרמש ואף על גב דלא מיחייב בחלה קמה למה לי לרבות כל בעלי קמה
Rava řekl: Kvůli jeho pravidlům, jak bylo učeno: „Když přijdeš“ – zde je řečeno „přijít“ a tam je řečeno: „Ať nad ním nezapadne slunce“ (Dt 24,15)[doslova: nepřijde]. Jako tam Písmo mluví o dělníkovi, tak i zde Písmo mluví o dělníkovi.
אמר רבא להלכותיו כדתניא כי תבא נאמר כאן ביאה ונאמר להלן (דברים כד, טו) לא תבא עליו השמש מה להלן בפועל הכתוב מדבר אף כאן בפועל הכתוב מדבר
„Do vinice svého bližního“ – a ne do vinice Kutejce. To je v pořádku podle toho, kdo říká, že okrádat Kutejce je zakázáno; proto bylo třeba verše, aby to dělníkovi dovolil. Ale podle toho, kdo říká, že okrádat Kutejce je dovoleno – když je dovolena i loupež, je třeba [dovolovat] dělníkovi?
בכרם רעך ולא בכרם כותי הניחא למ"ד גזל כותי אסור היינו דאיצטריך קרא למישרי פועל אלא למ"ד גזל כותי מותר השתא גזילה מותר פועל מיבעיא
„Podle své chuti“ (doslova: jako tvá duše) – jako duše hospodáře, tak duše dělníka: jako ty jíš a jsi osvobozen [od desátku], tak i duše dělníka jí a je osvobozena.
כנפשך כנפש של בעל הבית כך נפשו של פועל מה נפשך אוכל ופטור אף נפשו של פועל אוכל ופטור
„Dosyta“ – ne nenasytným jedením. „Ale do své nádoby nedávej“ – v době, kdy dáváš do nádob hospodáře, jíš; a v době, kdy nedáváš do nádob hospodáře, nejíš.
שבעך ולא אכילה גסה ואל כליך לא תתן בשעה שאתה נותן לכליו של בעל הבית אתה אוכל ובשעה שאי אתה נותן לכליו של בעה"ב אי אתה אוכל
Originál: Bava Metzia 87b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.