Bava mecia 89b בבא מציעא

Na to, co připravuje člověka [aby mohl jíst víc], jsme se netázali; tázali jsme se na to, co upravuje plod. Jak tedy? Pojď a slyš: Dělníci jedí hrozny na koncích svých řádků, jen ať je neopékají nad ohněm.

Tam je to kvůli zanedbávání práce. Tážeme se pro případ, kdy jsou tam jeho žena a děti [kteří by to opékali za něj] – jak tedy?

Pojď a slyš: Ať neopéká nad ohněm a nejí, ať nezahrabává do země a nejí, ať nerozbíjí na skále a nejí; ale rozbíjí po troškách v ruce a jí. Tam je to kvůli zanedbávání práce. Tak se to i zdá rozumné: neboť kdyby tě napadlo, že je to kvůli tomu, že plod zesládne – skála, jaké zesládnutí plodu je tam? – [Odpověď:] Není možné, aby trochu nezesládl.

Pojď a slyš: Dělníci, kteří okopávali fíkovníky, sklízeli datle, sbírali hrozny a česali olivy, ti jedí a jsou osvobozeni [od desátku], neboť Tóra jim to přiznala. S chlebem ať nejedí, ledaže dostali svolení od hospodáře; a ať nenamáčí do soli a nejí.

Sůl je jistě jako „hrozny a jiná věc“.

„A ať nenamáčí do soli a nejí“ – postavili proti tomu: Kdo najme dělníka k okopávání a kypření [půdy] pod olivovníky, ten nejí. Najal-li ho ke sběru hroznů, k česání oliv, ke sběru [plodů], ten jí a je osvobozen, neboť Tóra jim to přiznala. Ujednal-li si [jídlo], ať jí po jednom, po dvou ať nejí; a namáčí do soli a jí.

K čemu se to vztahuje? Pokud řekneš, že k závěrečné části – když si to ujednal, ať jí, jak chce! Nýbrž zda ne k první části?

Abaje řekl: Není to rozpor: zde jde o zemi [Izraele], zde o místa mimo zemi. V zemi namáčení zakládá [povinnost desátku], mimo zemi namáčení povinnost nezakládá. Rava řekl: Je snad něco, u čeho by v zemi namáčení zakládalo povinnost podle Tóry, a mimo zemi by ji nezakládalo a bylo by to dovoleno předem?

Spíše Rava řekl: Ať v zemi, ať mimo zemi – u jednoho [plodu] namáčení povinnost nezakládá, u dvou namáčení povinnost zakládá. Ujednal-li si [jídlo], ať namáčí, ať nenamáčí, jí po jednom, po dvou ať nejí. Neujednal-li si a nenamáčí, jí po dvou; namáčí-li, jí po jednom, po dvou ať nejí, a to i když dostal svolení od hospodáře, neboť [plody] se mu stávají tevel podléhajícím desátku, protože namáčení zakládá povinnost.

A že u dvou namáčení zakládá povinnost, odkud to máme? Rav Matna řekl: Neboť Písmo říká: „neboť je shromáždil jako snopy na humno“ (Mi 4,12).

Učili naši mistři: Krávy, které šlapou po obilí