„Ne že by člověk směl [obětní zvíře] zaměnit, ale zaměnil-li, je zaměněno a dostane čtyřicet [ran].“ [Reš Lakiš] mu odpověděl: Čí je to [učení]? Rabiho Jehudy, který řekl, že za zákaz, v němž není čin, se bičuje.
לא שאדם רשאי להמיר אלא שאם המיר מומר וסופג את הארבעים א"ל הא מני ר' יהודה היא דאמר לאו שאין בו מעשה לוקין עליו
Ale můžeš to snad vyložit podle rabiho Jehudy? Vždyť v první části se učí: „Všichni mohou zaměňovat, muži i ženy“; a my jsme o tom uvažovali: „všichni“ – co to zahrnuje? Zahrnuje to dědice, a to není podle rabiho Jehudy.
ומי מצית מוקמת לה כר' יהודה והא קתני רישא הכל ממירין אחד האנשים ואחד הנשים והוינן בה הכל לאתויי מאי לאתויי יורש ודלא כר' יהודה
Neboť kdyby to bylo podle rabiho Jehudy – ten přece řekl: dědic nezaměňuje, dědic neklade ruce [na oběť]. – Tento tanaita s ním souhlasí v jednom a v jednom s ním nesouhlasí.
דאי כר"י האמר יורש אינו ממיר יורש אינו סומך האי תנא סבר לה כוותיה בחדא ופליג עליה בחדא
Rabanan učili: Kdo zahradí krávě tlamu a mlátí s ní, je bičován a platí čtyři kaby za krávu a tři kaby za osla. Ale [platí přece pravidlo], že nikdo není bičován a zároveň usmrcen, není bičován a zároveň neplatí! Abaje řekl: Čí je to? Rabiho Meira, který řekl: je bičován i platí.
ת"ר החוסם את הפרה ודש בה לוקה ומשלם ד' קבין לפרה וג' קבין לחמור והא אינו לוקה ומת ואינו לוקה ומשלם אמר אביי הא מני ר"מ היא דאמר לוקה ומשלם
Ptali se mě: Smí se hníst těsto s mlékem? Rozhodl jsem jim k zákazu podle halachy, neboť se učí: Těsto se nehněte s mlékem, a pokud je [někdo] tak uhnětl, je celý chléb zakázán, kvůli [obavě ze] zvyku k přestupku. Podobně se nemaže pec ovčím tukem, a pokud ji namazal, je celý chléb zakázán, dokud pec [znovu] nevyžhaví.
בעו מינאי מהו ללוש את העיסה בחלב ופשטי להו לאיסורא כהלכתא דתניא אין לשין את העיסה בחלב ואם לש כל הפת כולה אסורה מפני הרגל עבירה כיוצא בו אין טשין את התנור באליה ואם טש כל הפת כולה אסורה עד שיסיק את התנור
Neboť Šmuel řekl: U cizoložníků [je vina dána], až [svědci] spatří [čin] tak, jak to činí cizoložníci; a u kilajim, až [člověk sám] vsune [úd], jako se vsouvá tyčinka do pouzdra s líčidlem.
דאמר שמואל ובמנאפים עד שיראו כדרך המנאפים ובכלאים עד שיכניס כמכחול בשפופרת
Rav Achadboj bar Ami namítl: Kdyby bylo řečeno jen „svůj dobytek nepřipouštěj“ (Lv 19,19), řekl bych, že člověk nesmí ani držet zvíře, když na ně vystupuje samec. Proto Písmo říká „[s jiným] druhem“.
מתיב רב אחדבוי בר אמי אילו נאמר (ויקרא יט, יט) בהמתך לא תרביע הייתי אומר לא יאחוז אדם הבהמה בשעה שעולה עליה זכר ת"ל כלאים
Rav Jehuda řekl: U téhož druhu se smí [úd] vsunout, jako se vsouvá tyčinka do pouzdra, a není v tom ani [obava z] nemravnosti. Proč? Je zaměstnán svou prací. Rav Achadboj bar Ami namítl:
אמר רב יהודה מין במינו מותר להכניס כמכחול בשפופרת ואפילו משום פריצותא ליכא מ"ט בעבידתיה טריד מתיב רב אחדבוי בר אמי
Originál: Bava Metzia 91a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.