Beca 11a ביצה

se jejich uzel zetře.

[Vyhradil si je] v hnízdě a našel je před hnízdem – jsou zakázána. Řekněme, že to podporuje rabiho Chaninu, neboť rabi Chanina řekl: [Střetne-li se] většina a blízkost, řiď se většinou?

Řekl Abaje: [Jde o hnízdo na] prkně. Rava řekl: Mluvíme o dvou hnízdech, jedno nad druhým. A netřeba říkat, že vyhradil [holoubata] ve spodním a nevyhradil v horním, a našel [je] ve spodním a nenašel v horním, [pak] jsou zakázána, neboť říkáme: Ta odešla do světa, a tato sklouzla a sestoupila.

Ale i když vyhradil v horním a nevyhradil ve spodním, a přišel a našel v horním a nenašel ve spodním, i tato jsou zakázána, neboť říkáme: Ta odešla do světa, a tato se vyšplhala a vystoupila.

Nejsou-li však tam žádná jiná než ona, pak jsou povolena. Jak to vypadá? Řekneš-li, [že jde o holoubata], která už létají – lze říci, že ta odešla do světa, a tato jsou jiná.

Spíše [jde o ta], která poskakují. Je-li v okruhu padesáti loket [jiné] hnízdo, přiskákala; a není-li v okruhu padesáti loket hnízdo, je samozřejmé, že jsou povolena, neboť řekl Mar Ukva bar Chama: Žádné poskakující [ptáče] neposkakuje dále než padesát loket.

Vskutku [jde o případ], kdy je v okruhu padesáti loket hnízdo, a například stojí v koutě. Mohl bys říci, že přiskákala [odtamtud]. Proto nás to učí: Kdekoli [ptáče] poskakuje a přitom vidí své hnízdo, poskakuje; a když ne, neposkakuje.

MIŠNA: Bejt Šamaj říkají: Nebere se palice, aby se na ní sekalo maso; a Bejt Hilel to povolují. Bejt Šamaj říkají: Kůže se nepokládá před šlapající a nezvedá se, ledaže je s ní [maso] o velikosti olivy; a Bejt Hilel to povolují.

GEMARA: Učí se [v baraitě]: A shodují se, že sekal-li na ní maso, je zakázáno ji přenášet.

Řekl Abaje: Spor je o palici; ale o špalku na sekání kostí je to podle všech povoleno. Je to samozřejmé – učili jsme se [přece] „palice“!

Mohl bys říci, že totéž platí i o špalku na kosti, a to, že se učí „palice“, je proto, aby ti dalo poznat sílu Bejt Hilel, kteří povolují i věc, jejíž činnost je zakázaná. Proto nás to učí.

Někteří říkají: Řekl Abaje: [Výrok] je potřebný jen pro nový špalek na kosti. Mohl bys říci, že se rozmyslí a nebude na něm sekat. Proto nás to učí.

A Bejt Šamaj se neobávají, že se rozmyslí? Vždyť se učí: Bejt Šamaj říkají: Nevodí se řezník a nůž k dobytčeti, ani dobytče k řezníkovi a noži. A Bejt Hilel říkají: Vodí se jeden k druhému.

Bejt Šamaj říkají: Nenosí se koření a palička k hmoždíři, ani hmoždíř ke koření a paličce. A Bejt Hilel říkají: Nosí se jedno k druhému.

Jak se to dá srovnávat? Pravda, u dobytčete se může rozmyslet, neboť řekne: Nechám toto hubené dobytče a přivedu jiné, tučnější než ono. U hrnce se také může rozmyslet, neboť řekne: Nechám tento hrnec, který potřebuje koření, a přinesu jiný, který koření nepotřebuje. Ale co se dá říci zde, [že] se rozmyslí a nebude sekat? Jakmile [zvíře] porazil, je určeno k sekání.

Bejt Šamaj říkají: Kůže se nepokládá. Učí se: A shodují se, že se na ní smí solit maso na pečení. Řekl Abaje: Učili to jen o [mase] na pečení, ale do hrnce ne.

Je to samozřejmé – učili jsme se [přece] „na pečení“! – Tohle nás učí: I [maso] na pečení, které je [solené] jako do hrnce, je zakázáno.

Učili rabíni: Loje se nesolí a neobracejí. Jménem rabiho Jehošuy řekli: Rozprostře je ve větru na kolících.

Řekl Rav Matana: Halacha je podle rabiho Jehošuy. Někteří říkají: Řekl Rav Matana: Halacha není podle rabiho Jehošuy. Pravda, podle toho, kdo říká, že halacha je podle rabiho Jehošuy, bylo to třeba [říci]; mohl bys říci: [Je-li spor] jednotlivce a mnohých, halacha je podle mnohých. Proto nás to učí: Halacha je podle jednotlivce.

Ale podle toho, kdo říká, že halacha není [podle něho] – je to samozřejmé: [je-li spor] jednotlivce a mnohých, halacha je podle mnohých! – Mohl bys říci, že důvod rabiho Jehošuy je přesvědčivý, neboť když mu to nepovolíš, zdrží se a nebude porážet. Proto nás to učí.

A čím se to liší od kůže [položené] před šlapající?