Beca 12a ביצה

Jeden zastává, že vydáme opatření ohledně čepu uprostřed kvůli čepu na boku, a druhý zastává, že opatření nevydáme.

MIŠNA: Bejt Šamaj říkají: Nevynáší se do veřejného prostoru ani malé dítě, ani lulav, ani svitek Tóry. A Bejt Hilel to povolují.

GEMARA: Opakovač učil před rabim Jicchakem bar Avdimim: Kdo o svátku poráží dobrovolnou zápalnou oběť, dostane bičování.

Řekl mu: Ten, kdo ti to řekl – podle koho je to? Je to podle Bejt Šamaj, kteří říkají: Neříkáme, že jakmile bylo povoleno vynášení pro potřebu, bylo povoleno i bez potřeby. Neboť kdyby [to bylo podle] Bejt Hilel – ti přece říkají: Jakmile bylo povoleno vynášení pro potřebu, bylo povoleno i bez potřeby; i zde, jakmile bylo povoleno porážení pro potřebu, bylo povoleno i bez potřeby.

Namítl Raba: Odkud [víš], že Bejt Šamaj a Bejt Hilel se přou o toto? Snad se přou o to, [zda] je eruv a [zákaz] vynášení pro Šabat, ale není eruv a [zákaz] vynášení pro svátek.

Jeden zastává, že je eruv [a zákaz] vynášení pro Šabat i eruv [a zákaz] vynášení pro svátek.

A druhý zastává, že je eruv [a zákaz] vynášení pro Šabat, ale není eruv [a zákaz] vynášení pro svátek, jak je psáno: „Nevynášejte břemeno ze svých domů v den Šabatu“ (Jr 17,22) – v Šabat ano, o svátku ne.

Namítl Rav Josef: Je-li tomu tak, ať se přou o kameny! Spíše z toho, že se nepřou o kameny, plyne,

že se přou o vynášení bez potřeby.

I rabi Jochanan zastává, že se přou o [princip] „jakmile bylo povoleno vynášení pro potřebu, bylo povoleno i bez potřeby“. Neboť opakovač učil před rabim Jochananem: Kdo o svátku uvaří kyčelní šlachu v mléce a sní ji, dostane pětkrát bičování:

dostane bičování za vaření šlachy, dostane bičování za jedení šlachy, dostane bičování za vaření masa v mléce, dostane bičování za jedení masa v mléce, a dostane bičování