Beca 12b ביצה

za zapálení ohně.

Řekl mu: Jdi a uč to venku! Zapálení ohně a vaření se nepočítají za Mišnu. A řekneš-li, že se počítají za Mišnu, je to podle Bejt Šamaj, kteří říkají: Neříkáme, že jakmile bylo povoleno vynášení pro potřebu, bylo povoleno i bez potřeby; a právě tak neříkáme, že jakmile bylo povoleno zapalování ohně pro potřebu, bylo povoleno i bez potřeby.

Neboť kdyby [to bylo podle] Bejt Hilel – protože říkají, že jakmile bylo povoleno vynášení pro potřebu, bylo povoleno i bez potřeby, i zde: jakmile bylo povoleno zapalování ohně pro potřebu, bylo povoleno i bez potřeby.

MIŠNA: Bejt Šamaj říkají: Nenosí se chala a [kněžské] dary kohenovi o svátku, ať byly odděleny včera, nebo dnes. A Bejt Hilel to povolují.

Řekli jim Bejt Šamaj: [Je to] analogie: Chala a dary jsou darem kohenovi, a teruma je darem kohenovi; jako se nenosí teruma, tak se nenosí ani dary.

Řekli jim Bejt Hilel: Ne! Řekli jste [to] o terumě, kterou [o svátku] není oprávněn oddělit; řeknete [to i] o darech, které je oprávněn oddělit?

GEMARA: Myslíme si, [že se míní] „oddělené dnes“ – a poražené dnes, a „oddělené včera“ – a poražené včera. Podle koho je pak naše Mišna? Ani podle rabiho Josiho, ani podle rabiho Jehudy, nýbrž podle Jiných. Neboť se učí: Řekl rabi Jehuda: Bejt Šamaj a Bejt Hilel se nepřeli o dary oddělené v předvečer svátku, že se nosí spolu s dary oddělenými dnes a poraženými dnes. Přeli se jen o to, zda je nosit samotné: Bejt Šamaj říkají, že se nenosí, a Bejt Hilel říkají, že se nosí.

A takto Bejt Šamaj argumentovali: Chala a dary jsou darem kohenovi, a teruma je darem kohenovi; jako se nenosí teruma, tak se nenosí ani dary. Řekli jim Bejt Hilel: Ne! Řekli jste [to] o terumě, kterou není oprávněn oddělit; řeknete [to i] o darech, které je oprávněn oddělit?

Řekl rabi Josi: Bejt Šamaj a Bejt Hilel se nepřeli o dary, že se nosí; přeli se jen o terumu: Bejt Šamaj říkají, že se nenosí, a Bejt Hilel říkají, že se nosí. A takto Bejt Hilel argumentovali: Chala a dary jsou darem kohenovi, a teruma je darem kohenovi; jako se nosí dary, tak se nosí i teruma. Řekli jim Bejt Šamaj: Ne! Řekli jste [to] o darech, které je oprávněn oddělit; řeknete [to i] o terumě, kterou není oprávněn oddělit?

Jiní říkají: Bejt Šamaj a Bejt Hilel se nepřeli o terumu, že se nenosí; přeli se jen o dary: Bejt Šamaj říkají, že se nenosí, a Bejt Hilel říkají, že se nosí. Řekněme [tedy], že je to podle Jiných, a ne podle rabiho Jehudy?

Řekl Rava: Učí se snad „oddělené dnes a poražené dnes“? Učí se [jen] „oddělené“, ale vskutku byly poraženy včera. Řekněme [tedy], že je to podle rabiho Jehudy, a ne podle Jiných? – Můžeš říci, že [je to] i [podle] Jiných, a [jde o] ty, které byly poraženy včera.

Je-li tomu tak, je to [totéž co] rabi Jehuda! – Rozdíl mezi nimi je v přidružení.

Řekl Rav Jehuda [jménem] Šmuela: Halacha je podle rabiho Josiho. Rav Tobi, syn Rava Nechemji, měl džbán vína teruma. Přišel k Ravu Josefovi [a] řekl mu: Smím jej dnes donést kohenovi? Odpověděl mu: Tak řekl Rav Jehuda [jménem] Šmuela: Halacha je podle rabiho Josiho.

Hostitel Ravy bar Rava Chanana měl svazky hořčice. Řekl mu: Smím je vymnout a jíst z nich o svátku? Nevěděl [to]. Přišel před Ravu. [Rava] mu řekl: O svátku se smějí mnout klasy a vylupovat luštěniny.

Namítl mu Abaje: Kdo mnul klasy v předvečer Šabatu, nazítří je přefoukává z ruky do ruky a jí, ale ne v košíku ani v míse.

Kdo mnul klasy v předvečer svátku, nazítří je přefoukává po troškách a jí, i v košíku i v míse, ale ne na podnose, ani sítem, ani řešetem. V předvečer svátku ano, o svátku ne!

Můžeš říci, že [je to povoleno] i o svátku, a protože se v první části učí „v předvečer Šabatu“, učí se i v závěru „v předvečer svátku“.

Je-li tomu tak, nacházíme terumu, kterou je oprávněn oddělit, a učili jsme se: Ne! Řekli jste [to] o terumě, kterou není oprávněn oddělit atd.

To není potíž: