Talmud česky

Beca 16a ביצה

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 16a · 18 segmentů

1
Veškerá obživa člověka je mu odměřena od Roš ha-šana do Jom kipur, kromě výdajů na Šabaty, výdajů na svátky a výdajů na studium Tóry jeho synů. Neboť ubere-li [na nich], ubírá se mu, a přidá-li, přidává se mu.
כל מזונותיו של אדם קצובים לו מראש השנה ועד יום הכפורים חוץ מהוצאת שבתות והוצאת י"ט והוצאת בניו לתלמוד תורה שאם פחת פוחתין לו ואם הוסיף מוסיפין לו
2
Řekl rabi Abahu: Jaký je [k tomu] verš? „Trubte o novoluní na beraní roh, (v době zakrytí [měsíce]) v den našeho svátku“ (Ž 81,4). Který svátek je ten, v němž je měsíc zakrytý? Musíš říci: to je Roš ha-šana. A je psáno: „Neboť je to ustanovení [chok] pro Izrael, soud Boha Jákobova“ (Ž 81,5).
א"ר אבהו מאי קראה (תהלים פא, ד) תקעו בחדש שופר (בכסא) ליום חגנו איזהו חג שהחדש מתכסה בו הוי אומר זה ראש השנה וכתיב (תהלים פא, ה) כי חק לישראל הוא משפט לאלהי יעקב
3
Z čeho plyne, že toto „chok“ je výraz pro obživu? Neboť je psáno: „Jedli svůj příděl [chok], který jim dával farao“ (Gn 47,22). Mar Zutra řekl: Odtud: „Syť mě chlebem, který mi je přidělen [chuki]“ (Př 30,8).
מאי משמע דהאי חק לישנא דמזוני הוא דכתיב (בראשית מז, כב) ואכלו את חקם אשר נתן להם פרעה מר זוטרא אמר מהכא (משלי ל, ח) הטריפני לחם חקי
4
Učí se: Říkali o Šamajovi Starším: Všechny své dny jedl ke cti Šabatu. Našel-li pěkné zvíře, řekl: Toto je pro Šabat. Našel-li jiné, pěknější než ono, odložil to druhé a snědl to první.
תניא אמרו עליו על שמאי הזקן כל ימיו היה אוכל לכבוד שבת מצא בהמה נאה אומר זו לשבת מצא אחרת נאה הימנה מניח את השניה ואוכל את הראשונה
5
Ale Hilel Starší měl jinou vlastnost, neboť všechny jeho činy byly pro nebesa, jak je řečeno: „Požehnán buď Hospodin den co den“ (Ž 68,20). Učí se také tak: Bejt Šamaj říkají: Od prvního [dne týdne] k tvému Šabatu. A Bejt Hilel říkají: „Požehnán buď Hospodin den co den.“
אבל הלל הזקן מדה אחרת היתה לו שכל מעשיו לשם שמים שנאמר (תהלים סח, כ) ברוך ה' יום יום תניא נמי הכי בית שמאי אומרים מחד שביך לשבתיך ובית הלל אומרים ברוך ה' יום יום
6
Řekl rabi Chama, syn rabiho Chaniny: Kdo dává dar svému druhovi, nemusí mu to oznamovat, jak je řečeno: „A Mojžíš nevěděl, že kůže jeho tváře vyzařuje paprsky“ (Ex 34,29).
א"ר חמא ברבי חנינא הנותן מתנה לחברו אין צריך להודיעו שנאמר (שמות לד, כט) ומשה לא ידע כי קרן עור פניו
7
Namítli: „Abyste věděli, že já jsem Hospodin, který vás posvěcuje“ (Ex 31,13). Řekl Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi: Mojžíši, mám ve své pokladnici dobrý dar a jeho jméno je Šabat, a chci jej dát Izraeli. Jdi a oznam jim [to]. Odtud řekl Raban Šimon ben Gamliel: Kdo dá dítěti chléb, musí to oznámit jeho matce.
מיתיבי (שמות לא, יג) לדעת כי אני ה' מקדשכם אמר לו הקב"ה למשה משה מתנה טובה יש לי בבית גנזי ושבת שמה ואני מבקש ליתנה לישראל לך והודיע אותם מכאן אמר רבן שמעון בן גמליאל הנותן פת לתינוק צריך להודיע לאמו
8
To není potíž: toto [platí] o daru, který se [stejně] má odhalit, a toto o daru, který se odhalit nemá. – Šabat je přece také dar, který se má odhalit! – Udělení odměny za něj se odhalit nemá.
לא קשיא הא במתנה דעבידא לאגלויי הא במתנה דלא עבידא לאגלויי שבת נמי מתנה דעבידא לאגלויי מתן שכרה לא עבידא לאגלויי:
9
Řekl mistr: Odtud řekl Raban Šimon ben Gamliel: Kdo dá dítěti chléb, musí to oznámit jeho matce. Co má [tedy] s ním udělat? Natře ho olejem a namaže mu [oči] líčidlem. A dnes, kdy se obáváme čarodějnictví, co [s ním udělá]? Řekl Rav Papa: Natře ho z toho druhu [jídla, které mu dal].
אמר מר מכאן אמר רשב"ג הנותן פת לתינוק צריך להודיע לאמו מאי עביד ליה שייף ליה משחא ומלי ליה כוחלא והאידנא דחיישינן לכשפים מאי אמר רב פפא שייף ליה מאותו המין
10
Řekl rabi Jochanan jménem rabiho Šimona ben Jochaje: Všechna přikázání, která dal Svatý, budiž požehnán, Izraeli, jim dal veřejně, kromě Šabatu, který jim dal v skrytu, jak je řečeno: „Mezi mnou a syny Izraele je to znamení navěky“ (Ex 31,17).
א"ר יוחנן משום ר' שמעון בן יוחי כל מצות שנתן להם הקב"ה לישראל נתן להם בפרהסיא חוץ משבת שנתן להם בצנעא שנאמר (שמות לא, יז) ביני ובין בני ישראל אות היא לעולם
11
Je-li tomu tak, ať za něj nejsou pohané trestáni! – Šabat jim oznámil, udělení odměny za něj jim neoznámil. A chceš-li, řekni: I udělení odměny za něj jim oznámil, [ale] dodatečnou duši jim neoznámil.
אי הכי לא לענשו נכרים עלה שבת אודועי אודעינהו מתן שכרה לא אודעינהו ואי בעית אימא מתן שכרה נמי אודעינהו נשמה יתירה לא אודעינהו
12
Neboť řekl rabi Šimon ben Lakiš: Dodatečnou duši dává Svatý, budiž požehnán, člověku v předvečer Šabatu, a na konci Šabatu mu ji odnímají, jak je řečeno: „Odpočinul a nadechl se [va-jinafaš]“ (Ex 31,17) – jakmile odpočinul, běda, duše se ztratila.
דאמר ר' שמעון בן לקיש נשמה יתירה נותן הקב"ה באדם ערב שבת ולמוצאי שבת נוטלין אותה הימנו שנאמר (שמות לא, יז) שבת וינפש כיון ששבת ווי אבדה נפש:
13
Připraví člověk jídlo v předvečer svátku. Řekl Abaje: Učili to jen o vařeném jídle, ale chléb ne.
עושה אדם תבשיל מערב יום טוב: אמר אביי לא שנו אלא תבשיל אבל פת לא
14
V čem se liší chléb, že ne? Řekneš-li, že potřebujeme něco, co se jí jako příkrm, a chléb se jako příkrm nejí – vždyť ani kaše se jako příkrm nejí, neboť rabi Zera řekl: Ti hloupí Babyloňané, kteří jedí chléb s chlebem! A Rav Nechumi bar Zecharja řekl jménem Abajeho: Eruv se smí udělat z kaše. Spíše potřebujeme něco, co není běžné; chléb je běžný a kaše běžná není.
מאי שנא פת דלא אילימא מידי דמלפת בעינן ופת לא מלפתא והא דייסא נמי דלא מלפתא דאמר ר' זירא הני בבלאי טפשאי דאכלי נהמא בנהמא ואמר רב נחומי בר זכריה משמיה דאביי מערבין בדייסא אלא מידי דלא שכיח בעינן ופת שכיחא ודייסא לא שכיחא
15
Někteří říkají: Řekl Abaje: Učili to jen o vařeném jídle, ale chléb ne. Jaký je důvod? Řekneš-li, že potřebujeme něco, co není běžné, a chléb je běžný – vždyť ani kaše není běžná, a Rav Nechumi bar Zecharja řekl jménem Abajeho: Eruv se nedělá z kaše! Spíše potřebujeme něco, co se jí jako příkrm, a chléb se jako příkrm nejí, a ani kaše se jako příkrm nejí, neboť rabi Zera řekl: Ti hloupí Babyloňané, kteří jedí chléb s chlebem!
איכא דאמרי אמר אביי לא שנו אלא תבשיל אבל פת לא מאי טעמא אילימא דמידי דלא שכיח בעינן ופת שכיחא והא דייסא לא שכיחא ואמר רב נחומי בר זכריה משמיה דאביי אין מערבין בדייסא אלא מידי דמלפת בעינן ופת לא מלפתא ודייסא נמי לא מלפתא דאמר ר' זירא הני בבלאי טפשאי דאכלי נהמא בנהמא
16
Učil rabi Chija: Na čočku na dně hrnce se smí spolehnout jako na eruv tavšilin; a to platí, je-li jí [množství] olivy. Řekl Rav Jicchak, syn Rava Jehudy: Tuk na noži – seškrábne jej a smí se na něj spolehnout jako na eruv tavšilin; a to platí, je-li ho [množství] olivy.
תני ר' חייא עדשים שבשולי קדרה סומך עליהן משום ערובי תבשילין וה"מ דאית בהו כזית אמר רב יצחק בריה דרב יהודה שמנונית שעל גבי הסכין גוררו וסומך עליו משום ערובי תבשילין והני מילי דאית בהו כזית
17
Řekl Rav Asi [jménem] Rava: Na malé solené rybky se [zákaz] vaření pohanů nevztahuje. Řekl Rav Josef: A upekl-li je pohan, smí se na ně spolehnout jako na eruv tavšilin. A udělal-li z nich pohan pokrm z rybí drti, je to zakázáno.
אמר רב אסי אמר רב דגים קטנים מלוחים אין בהם משום בשולי נכרים אמר רב יוסף ואם צלאן נכרי סומך עליהם משום ערובי תבשילין ואי עבדינהו נכרי כסא דהרסנא אסור
18
Je to samozřejmé! – Mohl bys říci,
פשיטא מהו דתימא

Originál: Beitzah 16a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu