Beca 16a ביצה

Veškerá obživa člověka je mu odměřena od Roš ha-šana do Jom kipur, kromě výdajů na Šabaty, výdajů na svátky a výdajů na studium Tóry jeho synů. Neboť ubere-li [na nich], ubírá se mu, a přidá-li, přidává se mu.

Řekl rabi Abahu: Jaký je [k tomu] verš? „Trubte o novoluní na beraní roh, (v době zakrytí [měsíce]) v den našeho svátku“ (Ž 81,4). Který svátek je ten, v němž je měsíc zakrytý? Musíš říci: to je Roš ha-šana. A je psáno: „Neboť je to ustanovení [chok] pro Izrael, soud Boha Jákobova“ (Ž 81,5).

Z čeho plyne, že toto „chok“ je výraz pro obživu? Neboť je psáno: „Jedli svůj příděl [chok], který jim dával farao“ (Gn 47,22). Mar Zutra řekl: Odtud: „Syť mě chlebem, který mi je přidělen [chuki]“ (Př 30,8).

Učí se: Říkali o Šamajovi Starším: Všechny své dny jedl ke cti Šabatu. Našel-li pěkné zvíře, řekl: Toto je pro Šabat. Našel-li jiné, pěknější než ono, odložil to druhé a snědl to první.

Ale Hilel Starší měl jinou vlastnost, neboť všechny jeho činy byly pro nebesa, jak je řečeno: „Požehnán buď Hospodin den co den“ (Ž 68,20). Učí se také tak: Bejt Šamaj říkají: Od prvního [dne týdne] k tvému Šabatu. A Bejt Hilel říkají: „Požehnán buď Hospodin den co den.“

Řekl rabi Chama, syn rabiho Chaniny: Kdo dává dar svému druhovi, nemusí mu to oznamovat, jak je řečeno: „A Mojžíš nevěděl, že kůže jeho tváře vyzařuje paprsky“ (Ex 34,29).

Namítli: „Abyste věděli, že já jsem Hospodin, který vás posvěcuje“ (Ex 31,13). Řekl Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi: Mojžíši, mám ve své pokladnici dobrý dar a jeho jméno je Šabat, a chci jej dát Izraeli. Jdi a oznam jim [to]. Odtud řekl Raban Šimon ben Gamliel: Kdo dá dítěti chléb, musí to oznámit jeho matce.

To není potíž: toto [platí] o daru, který se [stejně] má odhalit, a toto o daru, který se odhalit nemá. – Šabat je přece také dar, který se má odhalit! – Udělení odměny za něj se odhalit nemá.

Řekl mistr: Odtud řekl Raban Šimon ben Gamliel: Kdo dá dítěti chléb, musí to oznámit jeho matce. Co má [tedy] s ním udělat? Natře ho olejem a namaže mu [oči] líčidlem. A dnes, kdy se obáváme čarodějnictví, co [s ním udělá]? Řekl Rav Papa: Natře ho z toho druhu [jídla, které mu dal].

Řekl rabi Jochanan jménem rabiho Šimona ben Jochaje: Všechna přikázání, která dal Svatý, budiž požehnán, Izraeli, jim dal veřejně, kromě Šabatu, který jim dal v skrytu, jak je řečeno: „Mezi mnou a syny Izraele je to znamení navěky“ (Ex 31,17).

Je-li tomu tak, ať za něj nejsou pohané trestáni! – Šabat jim oznámil, udělení odměny za něj jim neoznámil. A chceš-li, řekni: I udělení odměny za něj jim oznámil, [ale] dodatečnou duši jim neoznámil.

Neboť řekl rabi Šimon ben Lakiš: Dodatečnou duši dává Svatý, budiž požehnán, člověku v předvečer Šabatu, a na konci Šabatu mu ji odnímají, jak je řečeno: „Odpočinul a nadechl se [va-jinafaš]“ (Ex 31,17) – jakmile odpočinul, běda, duše se ztratila.

Připraví člověk jídlo v předvečer svátku. Řekl Abaje: Učili to jen o vařeném jídle, ale chléb ne.

V čem se liší chléb, že ne? Řekneš-li, že potřebujeme něco, co se jí jako příkrm, a chléb se jako příkrm nejí – vždyť ani kaše se jako příkrm nejí, neboť rabi Zera řekl: Ti hloupí Babyloňané, kteří jedí chléb s chlebem! A Rav Nechumi bar Zecharja řekl jménem Abajeho: Eruv se smí udělat z kaše. Spíše potřebujeme něco, co není běžné; chléb je běžný a kaše běžná není.

Někteří říkají: Řekl Abaje: Učili to jen o vařeném jídle, ale chléb ne. Jaký je důvod? Řekneš-li, že potřebujeme něco, co není běžné, a chléb je běžný – vždyť ani kaše není běžná, a Rav Nechumi bar Zecharja řekl jménem Abajeho: Eruv se nedělá z kaše! Spíše potřebujeme něco, co se jí jako příkrm, a chléb se jako příkrm nejí, a ani kaše se jako příkrm nejí, neboť rabi Zera řekl: Ti hloupí Babyloňané, kteří jedí chléb s chlebem!

Učil rabi Chija: Na čočku na dně hrnce se smí spolehnout jako na eruv tavšilin; a to platí, je-li jí [množství] olivy. Řekl Rav Jicchak, syn Rava Jehudy: Tuk na noži – seškrábne jej a smí se na něj spolehnout jako na eruv tavšilin; a to platí, je-li ho [množství] olivy.

Řekl Rav Asi [jménem] Rava: Na malé solené rybky se [zákaz] vaření pohanů nevztahuje. Řekl Rav Josef: A upekl-li je pohan, smí se na ně spolehnout jako na eruv tavšilin. A udělal-li z nich pohan pokrm z rybí drti, je to zakázáno.

Je to samozřejmé! – Mohl bys říci,