Beca 19b ביצה

Ale sliby a dobrovolné dary se podle všech ve sváteční den nepřinášejí.

A tito tanaité [se přou] jako tamti tanaité, jak se učí: Děkovná oběť se nepřináší o Svátku nekvašených chlebů kvůli kvašenému [chlebu], který k ní patří, ani o Aceret [Šavuot], protože je to sváteční den; ale člověk smí přinést svou děkovnou oběť o Svátku stánků.

Rabi Šimon říká: Vždyť [Písmo] říká: „o Svátku nekvašených chlebů, o Svátku týdnů a o Svátku stánků“ (Dt 16,16) – vše, co se přináší o Svátku nekvašených chlebů, přináší se o Svátku týdnů a o Svátku stánků, a co se nepřináší o Svátku nekvašených chlebů, nepřináší se ani o Svátku týdnů a o Svátku stánků. Rabi Elazar, syn rabi Šimona, říká: Člověk smí přinést svou děkovnou oběť o Svátku stánků a splní jí povinnost radosti, ale nesplní jí povinnost sváteční oběti.

Mistr řekl: Děkovná oběť se nepřináší o Svátku nekvašených chlebů kvůli kvašenému, který k ní patří. To je samozřejmé! Rav Ada, syn Rava Jicchaka, řekl – a někteří říkají, že Rav Šmuel bar Aba: Zde se jedná o čtrnáctém [nisanu], a [tana] soudí, že svaté [obětiny] se nepřivádějí do stavu, kdy se stanou neplatnými.

Ani o Aceret, protože je to sváteční den – soudí, že sliby a dobrovolné dary se ve sváteční den nepřinášejí.

Ale člověk smí přinést svou děkovnou oběť o Svátku stánků – kdy? Řekneš-li, že v samotný sváteční den, vždyť jsi řekl: ani o Aceret, protože je to sváteční den! Nýbrž o polosvátku.

Rabi Šimon říká: Vždyť [Písmo] říká: o Svátku nekvašených chlebů, o Svátku týdnů a o Svátku stánků – vše, co se přináší o Svátku nekvašených chlebů, přináší se o Svátku týdnů a o Svátku stánků, a co se nepřináší o Svátku nekvašených chlebů, nepřináší se ani o Svátku týdnů a o Svátku stánků. Namítl rabi Zera: Jestliže je nyní [i o polosvátku] odmítáme, je třeba [ještě mluvit o] slibech a dobrovolných darech?

Abaje řekl: Pokud jde o přinášení, nikdo nepopírá, že je dovoleno. Přou se o tom, kdy se [člověk] dopouští [přestoupení zákazu] ‚neotálej‘.

První tana soudí: Tři poutní svátky, řekl Milosrdný, i když ne v pořadí.

A rabi Šimon soudí: V pořadí ano, mimo pořadí ne.

Rabi Elazar, syn rabi Šimona, říká: Člověk smí přinést svou děkovnou oběť o Svátku stánků. Kdy? Řekneš-li, že o polosvátku, to je [totéž co] první tana. Nýbrž ve sváteční den; a soudí, že sliby a dobrovolné dary se ve sváteční den přinášejí.

A proč rabi Elazar, syn rabi Šimona, zmínil právě Svátek stánků? [Drží se] svého názoru, jak se učí: Rabi Šimon říká: Nemuselo být řečeno ‚Svátek stánků‘, vždyť o něm Písmo [již] mluví; proč je to řečeno? Aby se řeklo, že tento je poslední.

Rabi Elazar, syn rabi Šimona, říká: Aby se řeklo, že tento [přestoupení] způsobuje.

A splní jí povinnost radosti, ale nesplní jí povinnost sváteční oběti. To je samozřejmé! [Sváteční oběť] je povinná, a každá povinná věc se přináší jen z neposvěcených [prostředků].

Ne, je to nutné [pro případ], kdy to výslovně stanovil,

jak se Reš Lakiš ptal rabi Jochanana: Kdo řekne: Beru na sebe děkovnou oběť a splním jí povinnost sváteční oběti; jsem nazír