Beca 20a ביצה

a oholím se [s obětmi] za peníze druhého desátku – jak tomu je? Odpověděl mu: Slib platí, ale povinnost [jí] nesplní; je nazírem, ale [za ty peníze] se oholit nesmí.

Jeden muž řekl: Dejte čtyři sta zuzů tomu a tomu a ať si vezme mou dceru. Rav Papa řekl: Čtyři sta dostane, a jeho dceru, chce-li, si vezme, nechce-li, nevezme.

Důvod je, že řekl ‚dejte mu a ať si vezme‘; ale kdyby řekl ‚ať si vezme a dejte mu‘ – vezme-li si ji, dostane, nevezme-li, nedostane.

Maremar seděl a přednášel tento výrok svým vlastním jménem. Ravina řekl Maremarovi: Vy to tak učíte? My to učíme [v souvislosti s tím], na co se Reš Lakiš ptal rabi Jochanana.

Jeden tana učil před rabi Jicchakem bar Abou: „A přinesl zápalnou oběť a obětoval ji podle předpisu“ (Lv 9,16) – ‚podle předpisu‘ dobrovolné zápalné oběti; [verš] učí o povinné zápalné oběti, že vyžaduje vložení rukou.

Řekl mu: Kdo ti to řekl? Bejt Šamaj, kteří neodvozují povinné pokojné oběti od dobrovolných pokojných obětí. Neboť kdyby [to byli] Bejt Hilel – protože odvozují povinné pokojné oběti od dobrovolných pokojných obětí, ani povinná zápalná oběť by nepotřebovala verš, neboť by se odvodila od dobrovolné zápalné oběti.

A z čeho [plyne], že Bejt Hilel odvozují povinné pokojné oběti od dobrovolných pokojných obětí? Možná je odvozují od povinné zápalné oběti, a sama povinná zápalná oběť potřebuje verš!

Proč se liší, že je od dobrovolných pokojných obětí neodvozují? Protože ty jsou běžné. Ani od povinné zápalné oběti je neodvozují, protože ta se celá spaluje.

(Nýbrž) odvozuje se to z obou dohromady.

A soudí Bejt Šamaj, že povinné pokojné oběti nevyžadují vložení rukou? Vždyť se učí: Rabi Josi řekl: Bejt Šamaj a Bejt Hilel se nepřeli o samotném vložení rukou, že je zapotřebí. O čem se přeli? O tom, zda ihned po vložení rukou [musí následovat] zabití: Bejt Šamaj říkají, že to není nutné, a Bejt Hilel říkají, že to nutné je.

On mluví podle tohoto tanaa, jak se učí: Rabi Josi, syn rabi Jehudy, řekl: Bejt Šamaj a Bejt Hilel se nepřeli o tom, že ihned po vložení rukou musí [následovat] zabití. O čem se přeli? O samotném vložení rukou: Bejt Šamaj říkají, že není nutné, a Bejt Hilel říkají, že je nutné.

Rabíni učili: Stalo se, že Hilel Starší přivedl svou zápalnou oběť na chrámové nádvoří, aby na ni ve sváteční den vložil ruce. Žáci Šamaje Staršího se proti němu seskupili a řekli mu: Co je to za zvíře? Řekl jim: Je to samice a přivedl jsem ji jako oběť pokojnou. Zavrtěl před nimi jejím ocasem a oni odešli.

A toho dne převládla ruka Bejt Šamaj nad Bejt Hilel a chtěli stanovit halachu podle sebe. Byl tam jeden stařec z žáků Šamaje Staršího jménem Bava ben Buta, který věděl, že halacha je podle Bejt Hilel. Poslal