Dvůr – na rozdíl od rabiho Jaakova, neboť jsme se učili: Kdo převáží fíky přes svůj dvůr do sušárny, jeho synové a domácí z nich smějí příležitostně jíst a jsou osvobozeni od desátku; a k tomu bylo učeno: Rabi Jaakov zavazuje a rabi Josi, syn rabi Jehudy, osvobozuje.
חצר לאפוקי מדרבי יעקב דתנן המעביר תאנים בחצרו לקצות בניו ובני ביתו אוכלין מהן עראי ופטורים מן המעשר ותני עלה רבי יעקב מחייב ור' יוסי בר' יהודה פוטר
Teruma – na rozdíl od rabiho Eliezera, neboť jsme se učili: Plody, z nichž oddělil terumu dříve, než bylo dokončeno jejich zpracování – rabi Eliezer zakazuje z nich příležitostně jíst, a mudrci to dovolují.
תרומה לאפוקי מדרבי אליעזר דתנן פירות שתרמן עד שלא נגמרה מלאכתן ר"א אוסר לאכול מהן עראי וחכמים מתירין
Koupě – jak jsme se učili: Kdo kupuje fíky od neznalého zákona [am ha-arec] na místě, kde je většina lidí lisuje, smí z nich příležitostně jíst a oddesátkuje je jako nejisté plody [demaj].
מקח (כדתנן) הלוקח תאנים מעם הארץ במקום שרוב בני אדם דורסין אוכל מהן עראי ומעשרן דמאי
Plynou z toho tři věci: plyne z toho, že koupě určuje jen u věci, jejíž zpracování bylo dokončeno; plyne z toho, že většina neznalých zákona desátky odvádí; a plyne z toho, že od neznalých zákona se nejisté plody oddesátkovávají i u věci, jejíž zpracování nebylo dokončeno.
שמע מינה תלת ש"מ מקח אינה קובעת אלא בדבר שנגמרה מלאכתו וש"מ רוב עמי הארץ מעשרין הן וש"מ מעשרין דמאי מעמי הארץ אפי' בדבר שלא נגמרה מלאכתו
A [je to] na rozdíl od toho, co jsme se učili: Kdo vyměňuje plody se svým druhem – ten k jídlu a ten k jídlu, ten k sušení a ten k sušení, ten k jídlu a ten k sušení – je povinen [desátkem]. Rabi Jehuda říká: [Kdo bere] k jídlu, je povinen; k sušení, je osvobozen.
ולאפוקי מהא דתנן המחליף פירות עם חבירו זה לאכול וזה לאכול זה לקצות וזה לקצות זה לאכול וזה לקצות חייב רבי יהודה אומר לאכול חייב לקצות פטור:
MIŠNA: Plody se smějí ve svátek shazovat otvorem [ve střeše], ale ne o šabatu; a plody se smějí přikrývat nádobami kvůli zatékání, a stejně tak džbány vína a džbány oleje; a o šabatu se smí postavit nádoba pod zatékající vodu.
מתני׳ משילין פירות דרך ארובה ביו"ט אבל לא בשבת ומכסים פירות בכלים מפני הדלף וכן כדי יין וכדי שמן ונותנין כלי תחת הדלף בשבת:
Mar Zutra řekl: Kdo učí „mašilin“, nemýlí se, a kdo učí „mašchilin“, nemýlí se. Kdo učí „mašilin“, nemýlí se, neboť je psáno: „neboť tvé olivy opadají“ (Dt 28,40); a kdo učí „mašchilin“, nemýlí se, neboť jsme se učili: „Šachul“ a „kasul“ – šachul je ten, jemuž se vymkla kyčel; kasul ten, jehož jedna kyčel je výše než druhá.
אמר מר זוטרא מאן דתני משילין לא משתבש ומאן דתני משחילין לא משתבש מאן דתני משילין לא משתבש דכתיב (דברים כח, מ) כי ישל זיתך ומאן דתני משחילין לא משתבש דתנן השחול והכסול שחול שנשמטה ירכו כסול שאחד מירכותיו גבוהה מחברתה
Kdo učí „maširin“, nemýlí se, neboť jsme se učili: Rabi Jišmael říká: Nazír ať si nemyje hlavu hlínou, protože se tím vytrhávají vlasy. A kdo učí „mašchirin“, nemýlí se, neboť jsme se učili: Břitva [šachor] a holičské nůžky, i když se rozdělí, jsou nečisté.
מאן דתני משירין לא משתבש דתנן רבי ישמעאל אומר נזיר לא יחוף ראשו באדמה מפני שמשיר את השער ומאן דתני משחירין לא משתבש דתנן השחור והזוג של ספרים אע"פ שנחלקו טמאין
A kdo učí „manširin“, nemýlí se, neboť jsme se učili: Ten, komu spadly šaty do vody, smí v nich chodit a nemusí se obávat. Nebo také z toho, co jsme se učili: Co je paběrek? To, co upadne v době žně.
ומאן דתני מנשירין לא משתבש דתנן מי שנשרו כליו במים מהלך בהם ואינו חושש אי נמי מהא דתנן איזהו לקט הנושר בשעת קצירה:
Učili jsme se: Plody se smějí ve svátek shazovat otvorem [ve střeše]. Kolik? Rabi Zera řekl ve jménu rabiho Asiho – a někteří říkají, že rabi Asi řekl ve jménu rabi Jochanana: Jako v tom, co jsme se učili: Vyklízí se čtyři nebo pět košů slámy nebo obilí kvůli hostům a kvůli tomu, aby se nepřerušilo [studium v] domě studia.
תנן משילין פירות דרך ארובה ביו"ט עד כמה א"ר זירא א"ר אסי ואמרי לה אמר רבי אסי א"ר יוחנן כאותה ששנינו מפנין ארבע וחמש קופות של תבן ושל תבואה מפני האורחים ומפני בטול בית המדרש
Ale snad je to tam jiné, protože jde o přerušení domu studia, ale zde, kde o přerušení domu studia nejde, ne? Anebo: tam je důvod, proč jsou čtyři nebo pět košů dovoleny, ten, že jde o šabat, který je přísný, a lidé jím nepřijdou pohrdat; ale svátek je lehčí a přišli by jím pohrdat – tedy vůbec ne.
ודלמא שאני התם דאיכא בטול בית המדרש אבל הכא דליכא בטול בית המדרש לא א"נ התם היינו טעמא דארבע וחמש קופות שרי משום שבת דחמירא ולא אתי לזלזולי ביה אבל יו"ט דקיל ואתי לזלזולי ביה כלל כלל לא
Anebo naopak: tam je důvod ten, že nejde o finanční ztrátu; ale zde, kde jde o finanční ztrátu, [je dovoleno] i mnoho.
אי נמי לאידך גיסא התם היינו טעמא דליכא הפסד ממון אבל הכא דאיכא הפסד ממון אפילו טובא נמי
Originál: Beitzah 35b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.