Beca 40a ביצה

Kdo k sobě pozval hosty, ti si nesmějí odnést v rukou porce, ledaže jim je převedl do vlastnictví již v předvečer svátku.

GEMARA: Bylo řečeno: Kdo uloží plody u svého druha – Rav řekl: Jsou jako nohy toho, u koho je uložil; a Šmuel řekl: Jako nohy toho, kdo je uložil. Řekněme, že Rav a Šmuel jsou ve shodě se svými názory, neboť jsme se učili: Jestliže [vola] přivedl [do dvora] se svolením majitele dvora, [majitel dvora] je povinen [nahradit škodu]. Rabi říká: Není nikdy povinen, dokud majitel domu nepřijme hlídání.

A Rav Huna řekl ve jménu Rava: Halacha je podle slov mudrců; a Šmuel řekl: Halacha je podle rabiho. Řekněme tedy, že Rav mluví podle mudrců a Šmuel podle rabiho?

Rav ti řekne: Já mluvím i podle rabiho: Rabi tam řekl [svůj názor] jen proto, že bez výslovného ujednání hlídání nepřijal; ale zde hlídání přijal.

A Šmuel [ti] řekne: Já mluvím i podle mudrců: Mudrci tam řekli [svůj názor] jen proto, že člověku vyhovuje, aby jeho vůl stál v moci majitele dvora, neboť kdyby mu škodil, nebyl by povinen [nahradit]; ale zde – vyhovuje snad člověku, aby jeho plody stály v moci jeho druha?

Učili jsme se: „Ale zřídil-li eruv on sám, jeho plody jsou jako on.“ A jestliže říkáš, [že jsou] jako nohy toho, u koho je uložil – co na tom, že on zřídil eruv? Rav Huna řekl: V Ravově škole říkají: Například když mu [schovatel] vyhradil kout.

Pojď a slyš: „Kdo k sobě pozval hosty, ti si nesmějí odnést v rukou porce, ledaže jim je převedl do vlastnictví již v předvečer svátku.“ A jestliže říkáš, [že jsou] jako nohy toho, u koho jsou uloženy – co na tom, že jim je převedl prostřednictvím jiného? I zde: protože jim je převedl prostřednictvím jiného, je to, jako by jim vyhradil kout.

A chceš-li, řekni: Převedení do vlastnictví je jiné.

Rav Chana bar Chanilaj pověsil [ve svátek] maso na trám u dveří [cizího domu]. Přišel před Rava Hunu. Řekl mu: Pověsil-li jsi je ty, jdi a vezmi je; ale pověsili-li ti je oni, neber je.

A kdyby je pověsil on – smí je vzít? Vždyť Rav Huna byl žákem Rava, a Rav řekl: Jako nohy toho, u koho je uložil! Trám u dveří je jiný, protože je to, jako by mu vyhradil kout.

Rav Hilel řekl Ravu Ašimu: A pověsili-li mu je oni, nesmí je vzít? Vždyť Šmuel řekl: Vůl vykrmovatele je jako nohy každého člověka!

Ravina řekl Ravu Ašimu: A pověsili-li mu je oni, nesmí je vzít? Vždyť Raba bar bar Chana řekl ve jménu rabi Jochanana: Halacha je podle rabiho Dosy! Rav Aši řekl Ravu Kahanovi: A pověsili-li mu je oni, nesmí je vzít? Vždyť jsme se učili: Dobytek a nádoby jsou jako nohy majitelů!

Spíše: Rav Chana bar Chanilaj je jiný, protože je to velký muž, zaujatý svým studiem; a takto mu řekl: Pověsil-li jsi je ty, máš na nich znamení a nespouštíš je z mysli – jdi a vezmi je; ale pověsili-li ti je oni, spustil jsi je z mysli – neber je.

MIŠNA: Nenapájejí se a neporážejí se divoká [zvířata], ale napájejí se a porážejí se domácí. Domácí jsou ta, která nocují ve městě; divoká ta, která nocují na pastvinách.

GEMARA: Proč bylo třeba říci „napájejí se a porážejí se“? Učí nás mimochodem dobrou radu: ať člověk napojí svůj dobytek a teprve pak jej porazí, aby se kůže snáze stahovala.

Učili naši mistři: Tato jsou divoká a tato domácí. Divoká jsou všechna, která vycházejí o Pesachu, pasou se na pastvinách a vracejí se s prvním deštěm. A domácí jsou všechna, která vycházejí a pasou se za šabatovou hranicí, ale přicházejí a nocují uvnitř hranice. Rabi říká: Ta i ona jsou domácí; divoká jsou nýbrž ta, která vycházejí a pasou se na pastvinách a nevracejí se do osídlení ani v letních, ani v deštivých dnech.

A uznává rabi muktze? Vždyť rabi Šimon, syn rabiho, se rabiho zeptal: Jak je to podle rabiho Šimona s nedozrálými datlemi? Řekl mu: Podle rabiho Šimona není muktze