GEMARA: Bylo řečeno: Kdo uloží plody u svého druha – Rav řekl: Jsou jako nohy toho, u koho je uložil; a Šmuel řekl: Jako nohy toho, kdo je uložil. Řekněme, že Rav a Šmuel jsou ve shodě se svými názory, neboť jsme se učili: Jestliže [vola] přivedl [do dvora] se svolením majitele dvora, [majitel dvora] je povinen [nahradit škodu]. Rabi říká: Není nikdy povinen, dokud majitel domu nepřijme hlídání.
גמ׳ אתמר המפקיד פירות אצל חבירו רב אמר כרגלי מי שהפקידו לו ושמואל אמר כרגלי המפקיד לימא רב ושמואל דאזדו לטעמייהו דתנן אם הכניס ברשות בעל החצר חייב רבי אומר לעולם אינו חייב עד שיקבל עליו בעל הבית לשמור
A Rav Huna řekl ve jménu Rava: Halacha je podle slov mudrců; a Šmuel řekl: Halacha je podle rabiho. Řekněme tedy, že Rav mluví podle mudrců a Šmuel podle rabiho?
ואמר רב הונא אמר רב הלכה כדברי חכמים ושמואל אמר הלכה כרבי לימא רב דאמר כרבנן ושמואל דאמר כרבי
A Šmuel[ti] řekne: Já mluvím i podle mudrců: Mudrci tam řekli [svůj názor] jen proto, že člověku vyhovuje, aby jeho vůl stál v moci majitele dvora, neboť kdyby mu škodil, nebyl by povinen [nahradit]; ale zde – vyhovuje snad člověku, aby jeho plody stály v moci jeho druha?
ושמואל אמר אנא דאמרי אפי' לרבנן עד כאן לא קאמרי רבנן התם אלא דניחא ליה לאיניש דניקום תוריה ברשותיה דבעל חצר דאי מזיק ליה לא מיחייב אבל הכא מי ניחא ליה לאיניש דליקום פיריה ברשותיה דחבריה
Učili jsme se: „Ale zřídil-li eruv on sám, jeho plody jsou jako on.“ A jestliže říkáš, [že jsou] jako nohy toho, u koho je uložil – co na tom, že on zřídil eruv? Rav Huna řekl: V Ravově škole říkají: Například když mu [schovatel] vyhradil kout.
תנן ואם ערב הוא פירותיו כמוהו ואי אמרת כרגלי מי שהפקידו אצלו כי ערב הוא מאי הוי אמר רב הונא אמרי בי רב כגון שיחד לו קרן זוית
Pojď a slyš: „Kdo k sobě pozval hosty, ti si nesmějí odnést v rukou porce, ledaže jim je převedl do vlastnictví již v předvečer svátku.“ A jestliže říkáš, [že jsou] jako nohy toho, u koho jsou uloženy – co na tom, že jim je převedl prostřednictvím jiného? I zde: protože jim je převedl prostřednictvím jiného, je to, jako by jim vyhradil kout.
ת"ש מי שזמן אצלו אורחים לא יוליכו בידם מנות אא"כ זכה להם מנותיהם מערב יו"ט ואי אמרת כרגלי מי שהפקידו אצלו כי זכה להם ע"י אחר מאי הוי ה"נ כיון שזכה להם ע"י אחר כמי שיחד לו קרן זוית דמי
Rav Chana bar Chanilaj pověsil [ve svátek] maso na trám u dveří [cizího domu]. Přišel před Rava Hunu. Řekl mu: Pověsil-li jsi je ty, jdi a vezmi je; ale pověsili-li ti je oni, neber je.
רב חנא בר חנילאי תלא בשרא בעברא דדשא אתא לקמיה דרב הונא א"ל אי את תלית זיל שקיל ואי אינהו תלו לך לא תשקול
A kdyby je pověsil on – smí je vzít? Vždyť Rav Huna byl žákem Rava, a Rav řekl: Jako nohy toho, u koho je uložil! Trám u dveří je jiný, protože je to, jako by mu vyhradil kout.
ואי איהו תלא מי שקיל והא רב הונא תלמיד דרב הוה ואמר רב כרגלי מי שהפקידו אצלו שאני עברא דדשא דכמי שיחד לו קרן זוית דמי
Ravina řekl Ravu Ašimu: A pověsili-li mu je oni, nesmí je vzít? Vždyť Raba bar bar Chana řekl ve jménu rabi Jochanana: Halacha je podle rabiho Dosy! Rav Aši řekl Ravu Kahanovi: A pověsili-li mu je oni, nesmí je vzít? Vždyť jsme se učili: Dobytek a nádoby jsou jako nohy majitelů!
א"ל רבינא לרב אשי ואי אינהו תלו ליה לא שקיל והאמר רבה בר בר חנה א"ר יוחנן הלכה כר' דוסא א"ל רב אשי לרב כהנא ואי אינהו תלו ליה לא שקיל והתנן הבהמה והכלים כרגלי הבעלים
Spíše: Rav Chana bar Chanilaj je jiný, protože je to velký muž, zaujatý svým studiem; a takto mu řekl: Pověsil-li jsi je ty, máš na nich znamení a nespouštíš je z mysli – jdi a vezmi je; ale pověsili-li ti je oni, spustil jsi je z mysli – neber je.
אלא שאני רב חנא בר חנילאי דגברא רבה הוא וטריד בשמעתיה וה"ק ליה אי את תלית אית לך סימנא בגוויה ולא מסחת דעתך מניה זיל שקול ואי אינהו תלו לך מסחת דעתך ולא תשקול:
MIŠNA: Nenapájejí se a neporážejí se divoká [zvířata], ale napájejí se a porážejí se domácí. Domácí jsou ta, která nocují ve městě; divoká ta, která nocují na pastvinách.
מתני׳ אין משקין ושוחטין את המדבריות אבל משקין ושוחטין את הבייתות אלו הן בייתות הלנות בעיר מדבריות הלנות באפר:
GEMARA: Proč bylo třeba říci „napájejí se a porážejí se“? Učí nás mimochodem dobrou radu: ať člověk napojí svůj dobytek a teprve pak jej porazí, aby se kůže snáze stahovala.
גמ׳ למה לי למימר משקין ושוחטין מילתא אגב אורחיה קמ"ל דלשקי אינש בהמתו והדר לשחוט משום סרכא דמשכא
Učili naši mistři: Tato jsou divoká a tato domácí. Divoká jsou všechna, která vycházejí o Pesachu, pasou se na pastvinách a vracejí se s prvním deštěm. A domácí jsou všechna, která vycházejí a pasou se za šabatovou hranicí, ale přicházejí a nocují uvnitř hranice. Rabi říká: Ta i ona jsou domácí; divoká jsou nýbrž ta, která vycházejí a pasou se na pastvinách a nevracejí se do osídlení ani v letních, ani v deštivých dnech.
ת"ר אלו הן מדבריות ואלו הן בייתות מדבריות כל שיוצאות בפסח ורועות באפר ונכנסות ברביעה ראשונה ואלו הן בייתות כל שיוצאות ורועות חוץ לתחום ובאות ולנות בתוך התחום רבי אומר אלו ואלו בייתות הן אלא אלו הן מדבריות כל שיוצאות ורועות באפר ואין נכנסות לישוב לא בימות החמה ולא בימות הגשמים
A uznává rabi muktze? Vždyť rabi Šimon, syn rabiho, se rabiho zeptal: Jak je to podle rabiho Šimona s nedozrálými datlemi? Řekl mu: Podle rabiho Šimona není muktze
ומי אית ליה לרבי מוקצה והא בעא מיניה ר' שמעון בר רבי מרבי פצעילי תמרה לר"ש מהו א"ל אין מוקצה לר"ש
Originál: Beitzah 40a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.