Potřeboval [učit o] násilníkovi a o tom, kdo šíří pomluvu: Napadlo by tě říci, že protože u nich nejsou psány šekely, [jde o] obyčejné zuzy. Sděluje nám, že se vyvozují jedno z druhého.
MIŠNA: Nevykupuje se otroky, ani dlužními listy, ani pozemky, ani zasvěcenými věcmi. Napsal-li [otec] kohenovi, že je mu povinen dát pět selaim, je povinen mu [je] dát, ale jeho syn není vykoupen. Proto chce-li mu [je] kohen dát darem, smí.
מתני׳ אין פודין לא בעבדים ולא בשטרות ולא בקרקעות ולא בהקדשות כתב לכהן שהוא חייב ליתן חמשה סלעים חייב ליתן לו ובנו אינו פדוי לפיכך אם רצה הכהן ליתן לו במתנה רשאי
GEMARA: Naše Mišna není podle Rabiho, neboť bylo učeno: Rabi říká: Prvorozeného člověka lze vykoupit čímkoli kromě dlužních listů. Jaký je důvod Rabiho?
גמ׳ מתני' דלא כרבי דתניא רבי אומר בכל פודין בכור אדם חוץ מן השטרות מאי טעמא דרבי
Vykládá [podle principu] rozšíření a omezení: „A jejich výkupné – od stáří jednoho měsíce vykoupíš“ (Nu 18,16) – rozšířil; „podle tvého odhadu, pět šekelů stříbra“ – omezil; „vykoupíš“ – rozšířil.
דריש ריבויי ומיעוטי (במדבר יח, טז) ופדויו מבן חדש תפדה ריבה בערכך כסף חמשת שקלים מיעט תפדה ריבה
A rabíni vykládají [podle principu] obecného a zvláštního: „A jejich výkupné – od stáří jednoho měsíce“ – obecné; „podle tvého odhadu, pět šekelů stříbra“ – zvláštní; „jistě vykoupíš“ – opět obecné.
ורבנן דרשי כלל ופרט ופדויו מבן חדש כלל בערכך כסף חמשת שקלים פרט פדה תפדה חזר וכלל
Obecné, zvláštní a obecné – soudíš jen [o tom], co se podobá zvláštnímu: jako zvláštní je výslovně věc movitá, jež je sama majetkem, tak i každá věc movitá, jež je sama majetkem. Vylučují se pozemky, které nejsou movité; vylučují se otroci, kteří jsou přirovnáni k pozemkům; vylučují se dlužní listy, které, ač jsou movité, nejsou samy majetkem.
כלל ופרט וכלל אי אתה דן אלא כעין הפרט מה הפרט מפורש דבר המטלטל וגופו ממון אף כל דבר המטלטל וגופו ממון יצאו קרקעות שאין מטלטלין יצאו עבדים שהוקשו לקרקעות יצאו שטרות שאף על פי שמטלטלין אין גופן ממון
Neboť bylo učeno: „šídlo“ (Dt 15,17) – nemám [z toho] než šídlo; odkud zahrnout trn, hrot, jehlu, vrták a rydlo? Proto se praví: „vezmeš“ (Dt 15,17) – zahrnuje vše, co se bere do ruky – [to jsou] slova rabiho Josiho bar rabi Jehudy. Rabi říká: „šídlo“ – jako šídlo je zvláštní tím, že je z kovu, tak i vše, co je z kovu.
דתניא (דברים טו, יז) מרצע אין לי אלא מרצע מנין לרבות הסול והסירא והמחט והמקדח והמכתב ת"ל (דברים טו, יז) ולקחת לרבות כל דבר שנלקח ביד דברי רבי יוסי ברבי יהודה רבי אומר מרצע מה מרצע מיוחד של מתכת אף כל של מתכת
A řekli jsme: V čem se přou? Rabi vykládá [podle principu] obecného a zvláštního, rabi Josi bar rabi Jehuda vykládá [podle principu] rozšíření a omezení.
ואמרינן במאי קא מיפלגי רבי דריש כללי ופרטי רבי יוסי ברבי יהודה דריש ריבויי ומיעוטי
A rabíni říkají, jak říkáme na Západě: Všude, kde najdeš dvě obecná [vyjádření] blízko sebe, vlož mezi ně zvláštní a vykládej je [podle principu] obecného a zvláštního.
ורבנן אמרי כדאמרינן במערבא כ"מ שאתה מוצא שתי כללות הסמוכים זה לזה הטל פרט ביניהם ודונם בכלל ופרט:
Ani zasvěcenými věcmi: To je zřejmé – nejsou jeho! – Řekni:
ולא בהקדשות: פשיטא לאו דידיה נינהו אימא
Originál: Bekhorot 51a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.