Berachot 22b ברכות

v přístřešku Rava Hošaji. Přišli a zeptali se Rava Asiho. Řekl jim: Učili to jen o nemocném, který [výron] navodil; ale nemocný, [jemuž se to stalo] nedobrovolně, je osvobozen od všeho. Rav Josef řekl: Džbán Rava Nachmana je zase celý.

Nuže, všichni amoraim i tanaim se přou o [nařízení] Ezdráše; podívejme se tedy, jak to Ezdráš nařídil.

Abaje řekl: Ezdráš nařídil pro zdravého, který [výron] navodil, čtyřicet sea, a pro zdravého, [jemuž se to stalo] nedobrovolně, devět kabů. Pak přišli amoraim a přeli se o nemocného: jeden soudí, že nemocný, který navodil, je jako zdravý, který navodil, a nemocný nedobrovolně jako zdravý nedobrovolně; druhý soudí, že nemocný, který navodil, je jako zdravý nedobrovolně, a nemocný nedobrovolně je osvobozen od všeho.

Rava řekl: Budiž, Ezdráš nařídil ponoření – ale nařídil snad polití? Vždyť mistr řekl: Ezdráš nařídil ponoření pro baalej keri! Rava tedy řekl: Ezdráš nařídil ponoření pro zdravého, který navodil – čtyřicet sea; pak přišli rabíni a nařídili pro zdravého nedobrovolně devět kabů; a pak přišli amoraim a přou se o nemocného: jeden soudí, že nemocný, který navodil, je jako zdravý, který navodil, a nemocný nedobrovolně jako zdravý nedobrovolně; druhý soudí: pro zdravého, který navodil, čtyřicet sea, nemocný, který navodil, je jako zdravý nedobrovolně – devět kabů; ale nemocný nedobrovolně je osvobozen od všeho.

Rava řekl: Halacha je: zdravý, který navodil, i nemocný, který navodil, – čtyřicet sea; zdravý nedobrovolně – devět kabů; ale nemocný nedobrovolně je osvobozen od všeho.

Rabíni učili: Baal keri, na kterého vylili devět kabů vody, je čistý. Kdy to platí? Pro něj samého; ale pro druhé [je třeba] čtyřicet sea. Rabi Jehuda říká: Čtyřicet sea v každém případě.

Rabi Jochanan a rabi Jehošua ben Levi, rabi Elazar a rabi Josi bar rabi Chanina – jeden z této dvojice a jeden z oné dvojice [se vyjádřili] k první části. Jeden řekl: To, co jsi řekl, ‚kdy to platí? pro něj samého, ale pro druhé čtyřicet sea‘, učili jen o nemocném, který navodil; ale nemocnému nedobrovolně [stačí] devět kabů. A druhý řekl: Pro druhé vždy, i nemocný nedobrovolně, dokud tam není čtyřicet sea.

A jeden z této dvojice a jeden z oné dvojice k druhé části. Jeden řekl: To, co řekl rabi Jehuda, ‚čtyřicet sea v každém případě‘, učili jen o [vodě] v zemi, ale ne v nádobách. A druhý řekl: I v nádobách.

Dobře podle toho, kdo říká ‚i v nádobách‘ – proto se učí: Rabi Jehuda říká: čtyřicet sea v každém případě. Ale podle toho, kdo říká ‚v zemi ano, v nádobách ne‘, co má zahrnout ‚v každém případě‘?

Má zahrnout načerpanou vodu.

Rav Papa, Rav Huna, syn Rava Jehošuy, a Rava bar Šmuel jedli spolu chléb. Rav Papa jim řekl: Dejte mi, ať požehnám, neboť na mě bylo vylito devět kabů. Rava bar Šmuel jim řekl: Učili jsme: ‚Kdy to platí? Pro něj samého; ale pro druhé čtyřicet sea.‘ Dejte tedy mně, ať požehnám, neboť já jsem se ponořil ve čtyřiceti sea. Rav Huna jim řekl: Dejte mně, ať požehnám, neboť já nepotřebuji ani to, ani ono.

Rav Chama se ponořil v předvečer Pesachu, aby [mohl] vyvést mnohé z jejich povinnosti; halacha však není podle něj.

MIŠNA: Stál-li [někdo] v modlitbě a vzpomněl si, že je baal keri, nepřeruší ji, ale zkrátí.

Sestoupil-li se ponořit: může-li vystoupit, zahalit se a recitovat [Šema] dříve, než vyjde slunce, ať vystoupí, zahalí se a recituje; a ne-li, ať se zahalí vodou a recituje. Nezahalí se však ani zapáchající vodou, ani vodou z máčení [lnu], dokud do ní nenalije [čistou] vodu. A jak daleko se má od nich a od výkalů vzdálit? Čtyři lokty.

GEMARA: Rabíni učili: Stál-li v modlitbě a vzpomněl si, že je baal keri, nepřeruší ji, ale zkrátí. Četl-li v Tóře a vzpomněl si, že je baal keri, nepřeruší a neodejde, ale čte dál potichu. Rabi Meir říká: Baal keri nesmí číst v Tóře víc než tři verše.

Jiná [baraita] učí: Stál-li v modlitbě a uviděl výkaly naproti sobě, jde dopředu, dokud je nemá čtyři lokty za sebou. Vždyť ale bylo učeno: do strany! Není to rozpor: tato [mluví o případě], kdy je to možné, ta, kdy to možné není.

Modlil se a [poté] našel na svém místě výkaly – Raba řekl: Ačkoli zhřešil, jeho modlitba je modlitbou. Rava namítl: Vždyť [je psáno]: „Oběť svévolníků je ohavnost“ (Př 21,27)! Rava tedy řekl: Protože zhřešil, je jeho modlitba, ačkoli se pomodlil, ohavností.

Rabíni učili: Stál v modlitbě a voda [moč] mu stékala po kolenou – přeruší, dokud voda nepřestane, a znovu se modlí. Odkud začne znovu? Rav Chisda a Rav Hamnuna: jeden řekl, že začne od začátku, a druhý řekl, že od místa, kde přerušil.

Řekněme, že se přou v tomto: