Berachot 49a ברכות

kdežto tamta byla dána se třinácti smlouvami.

Rabi Aba říká: Musí v něm vyslovit díkůvzdání na začátku i na konci; a kdo [je] zkracuje, ať nezkrátí na méně než jedno; a každý, kdo zkrátí na méně než jedno, je hoden pohany.

A každý, kdo zakončuje požehnání země slovy „který dává v dědictví země“ a [požehnání] „Který buduje Jeruzalém“ slovy „který zachraňuje Izrael“, je nevzdělanec. A každý, kdo neříká smlouvu a Tóru v požehnání země a království domu Davidova v [požehnání] „Který buduje Jeruzalém“, nesplnil svou povinnost.

To podporuje rabi Ilu, neboť rabi Ila řekl, že rabi Jaakov bar Acha řekl jménem našeho mistra: Každý, kdo neřekl smlouvu a Tóru v požehnání země a království domu Davidova v [požehnání] „Který buduje Jeruzalém“, nesplnil svou povinnost.

Přou se o tom Aba Josi ben Dostaj a rabíni. Jeden říká: [Požehnání] „Dobrý a činící dobro“ vyžaduje [zmínku o Božím] království; a druhý říká: Nevyžaduje království. Kdo říká, že vyžaduje království, soudí, že je rabínské; a kdo říká, že nevyžaduje království, soudí, že je z Tóry.

Rabíni učili: Čím zakončuje [požehnání o] stavbě Jeruzaléma? Rabi Josi, syn rabi Jehudy, říká: „Který zachraňuje Izrael.“ „Který zachraňuje Izrael“ – ano, a „který buduje Jeruzalém“ – ne? Řekni spíše: také „který zachraňuje Izrael“.

Raba bar Rav Huna přišel do domu exilarchy. Začal jedním a zakončil dvěma. Rav Chisda řekl: Je to hrdinství zakončit dvěma? Vždyť se učí: Rabi říká: Nezakončuje se dvěma [věcmi].

Samo [to učení]: Rabi říká: Nezakončuje se dvěma [věcmi]. Levi namítl Rabimu: „Za zemi a za pokrm“! – [To je jedno:] země, která vydává pokrm. „Za zemi a za plody“! – Země, která vydává plody.

„Který posvěcuje Izrael a časy“! – Izrael, který posvěcuje časy. „Který posvěcuje Izrael a novoluní“! – Izrael, který posvěcuje novoluní.

„Který posvěcuje Šabat, Izrael a časy“! – Kromě tohoto.

A čím se liší toto? Zde je to jedna [věc], tam jsou to dvě, každá sama o sobě.

A jaký je důvod, že se nezakončuje dvěma? Protože se přikázání nekonají ve svazcích.

Jak to tedy je?

Rav Šešet řekl: Začal-li „Smiluj se nad svým lidem Izraelem“, zakončí „který zachraňuje Izrael“; začal-li „Smiluj se nad Jeruzalémem“, zakončí „který buduje Jeruzalém“. Rav Nachman však řekl: I když začal „Smiluj se nad Izraelem“, zakončí „který buduje Jeruzalém“, protože je řečeno: „Hospodin buduje Jeruzalém, shromáždí rozptýlené z Izraele“ (Ž 147,2). Kdy Hospodin buduje Jeruzalém? V době, kdy shromáždí rozptýlené z Izraele.

Rabi Zera řekl Ravu Chisdovi: Ať mistr přijde a učí [nás]. Řekl mu: Požehnání po jídle jsem se nenaučil, a [ty chceš, abych] učil Mišnu? Řekl mu: Co to [znamená]? Řekl mu: Přišel jsem do domu exilarchy a pronesl jsem požehnání po jídle, a Rav Šešet na mě natáhl krk jako had. Proč? Protože jsem neřekl ani smlouvu, ani Tóru, ani království. A proč jsi to neřekl? Podle toho, co řekl Rav Chananel jménem Rava, neboť Rav Chananel řekl, že Rav řekl: Neřekl-li smlouvu, Tóru a království, splnil [povinnost]. Smlouvu – protože se netýká žen; Tóru a království – protože se netýkají ani žen, ani otroků. A ty jsi opustil všechny ty tanaity a amoraity a jednal jsi podle Rava?

Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: „Dobrý a činící dobro“ vyžaduje [zmínku o] království. Co nás tím učí? Každé požehnání, v němž není království, není požehnáním – vždyť to už rabi Jochanan jednou řekl! Rabi Zera řekl: [Má to] říci, že vyžaduje dvě [zmínky o] království: jedno vlastní a jedno za „Který buduje Jeruzalém“.

Jestli je tomu tak, mělo by vyžadovat tři: jedno vlastní, jedno za „Který buduje Jeruzalém“ a jedno za požehnání země! Ale proč ne za požehnání země? Protože je to požehnání navazující na předchozí. [Pak] ani za „Který buduje Jeruzalém“ by nemělo být potřeba, protože je to požehnání navazující na předchozí!

Ve skutečnosti ani za „Který buduje Jeruzalém“ není potřeba, ale protože [tam] řekl „království domu Davidova“, není slušné, aby neřekl [také] království nebeské. Rav Papa řekl: Takto to míní: vyžaduje dvě [zmínky o] království kromě vlastního.

Rabi Zera seděl za Ravem Gidelem a Rav Gidel seděl před Ravem Hunou, seděl a říkal: Zmýlil se a nezmínil Šabat – řekne: „Požehnán, který dal šabaty k odpočinku svému lidu Izraeli v lásce, na znamení a na smlouvu. Požehnán, který posvěcuje Šabat.“ Řekl mu: Kdo to řekl? – Rav.

Znovu seděl a říkal: Zmýlil se a nezmínil svátek – řekne: „Požehnán, který dal svátky svému lidu Izraeli k radosti a k připomínce. Požehnán, který posvěcuje Izrael a časy.“ Řekl mu: Kdo to řekl? – Rav.

Znovu seděl a říkal: Zmýlil se a nezmínil novoluní – řekne: „Požehnán, který dal novoluní svému lidu Izraeli k připomínce.“ A nevím, zda v tom řekl „radost“, či neřekl „radost“; zda v tom zakončil [požehnáním], či nezakončil; zda je to jeho [výrok], či jeho učitele.

Gidel bar Minjomi stál před Ravem Nachmanem. Rav Nachman se zmýlil