Berachot 7a ברכות

Rabi Jochanan řekl jménem rabiho Josiho: Odkud [víme], že Svatý, budiž požehnán, se modlí? Neboť je řečeno: „Přivedu je na svou svatou horu a rozveselím je ve svém domě modlitby“ (Iz 56,7). Není řečeno „v domě jejich modlitby“, nýbrž „mé modlitby“. Odtud [víme], že Svatý, budiž požehnán, se modlí.

Jak se modlí?

Rav Zutra bar Tuvija řekl jménem Rava: „Kéž je mou vůlí, aby mé milosrdenství přemohlo můj hněv a aby se mé milosrdenství převalilo přes mé ostatní vlastnosti, abych jednal se svými dětmi podle míry milosrdenství a abych jim vyšel vstříc nad rámec přísného práva.“

Učí se [v barajtě]: Rabi Jišmael ben Eliša řekl: Jednou jsem vstoupil, abych pálil kadidlo ve Svatyni svatých, a spatřil jsem Achtariela, Ja, Hospodina zástupů, jak sedí na vysokém a vznešeném trůnu. Řekl mi: „Jišmaeli, můj synu, požehnej mi.“ Řekl jsem mu: „Kéž je tvou vůlí, aby tvé milosrdenství přemohlo tvůj hněv a aby se tvé milosrdenství převalilo přes tvé ostatní vlastnosti, abys jednal se svými dětmi podle míry milosrdenství a abys jim vyšel vstříc nad rámec přísného práva.“ A pokývl mi hlavou. To nás učí, že požehnání prostého člověka nemá být v tvých očích bezvýznamné.

A rabi Jochanan řekl jménem rabiho Josiho: Odkud [víme], že se člověka nemá usmiřovat v chvíli jeho hněvu? Neboť je psáno: „Má tvář půjde a dám ti odpočinout“ (Ex 33,14). Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi: Počkej, až pomine má rozhněvaná tvář, a pak ti dám odpočinout.

Copak existuje u Svatého, budiž požehnán, hněv?

Ano, neboť se učí: „Bůh se hněvá každý den“ (Ž 7,12).

A jak dlouho trvá jeho hněv? Okamžik. A jak dlouhý je okamžik? Jedna osmapadesátitisíc osm set osmaosmdesátina hodiny – to je okamžik. A žádný tvor nedokáže tu chvíli přesně postihnout kromě ničemného Bileáma, o němž je psáno: „a zná poznání Nejvyššího“ (Nu 24,16).

Jak to? Ani smýšlení své oslice neznal, a smýšlení Nejvyššího by znal?

Nýbrž to učí, že dokázal přesně postihnout tu chvíli, kdy se Svatý, budiž požehnán, hněvá.

A to je to, co prorok řekl Izraeli: „Můj lide, rozpomeň se, prosím, co zamýšlel Balak, král moábský…“ (Mi 6,5). Co [znamená] „abys poznal spravedlivé činy Hospodinovy“ (Mi 6,5)?

Rabi Elazar řekl: Svatý, budiž požehnán, řekl Izraeli: Vězte, kolik spravedlivých činů jsem pro vás vykonal, že jsem se nehněval ve dnech ničemného Bileáma. Neboť kdybych se byl rozhněval, nezůstal by z [nepřátel] Izraele [eufemismus pro Izrael] nikdo, kdo by přežil a unikl.

A to je to, co Bileám řekl Balakovi: „Jak mám proklínat, koho Bůh neproklel? Jak se mám hněvat, když se Hospodin nehněval?“ (Nu 23,8). To učí, že po celé ty dny se nehněval.

A jak dlouho trvá jeho hněv? Okamžik. A jak dlouhý je okamžik? Rabi Avin, a někteří říkají rabi Avina, řekl: Okamžik je tak dlouhý, jako vyslovit [slovo] „okamžik“.

A odkud víme, že se hněvá na okamžik? Neboť je řečeno: „Neboť jeho hněv je na okamžik, život je v jeho přízni“ (Ž 30,6). A chceš-li, řekni odtud: „Skryj se na malý okamžik, dokud nepřejde hněv“ (Iz 26,20).

A kdy se hněvá? Abaje řekl: Během prvních tří hodin [dne], když zbělá hřebínek kohouta a ten stojí na jedné noze.

Ale tak stojí i v každé jiné hodině!

V každé jiné hodině má [na hřebínku] červené proužky, v tu hodinu červené proužky nemá.

Jeden saducej, který bydlel v sousedství rabiho Jehošuy ben Leviho, ho velmi trápil [výklady] veršů. Jednoho dne [rabi Jehošua] vzal kohouta, postavil ho mezi nohy postele a pozoroval ho. Myslel si: Až přijde ta hodina, proklenu ho. Když ta hodina přišla, usnul. Řekl: Z toho plyne, že není správné tak jednat. Je přece psáno: „Jeho milosrdenství je nade všemi jeho díly“ (Ž 145,9).

A je psáno: „Ani trestat spravedlivého není dobré“ (Př 17,26).

Učilo se jménem rabiho Meira: Když vychází slunce a všichni králové východu i západu si nasazují koruny na hlavy a klanějí se slunci, ihned se Svatý, budiž požehnán, rozhněvá.

A rabi Jochanan řekl jménem rabiho Josiho: Jediné pokárání v srdci člověka je lepší než mnoho ran bičem, neboť je řečeno: „Bude se honit za svými milenci… a řekne: Půjdu a vrátím se ke svému prvnímu muži, neboť tehdy mi bylo lépe než nyní“ (Oz 2,9). A Reš Lakiš řekl: [Je lepší] než sto ran bičem, neboť je řečeno: „Důtka zapůsobí na rozumného víc než sto ran na hlupáka“ (Př 17,10).

A rabi Jochanan řekl jménem rabiho Josiho: Tři věci žádal Mojžíš od Svatého, budiž požehnán, a on mu je dal. Žádal, aby Šechina spočinula na Izraeli, a dal mu to, neboť je řečeno: „Což ne tím, že půjdeš s námi?“ (Ex 33,16).

Žádal, aby Šechina nespočinula na modloslužebnících, a dal mu to, neboť je řečeno: „Tak budeme odlišeni, já a tvůj lid“ (Ex 33,16).

Žádal, aby mu dal poznat cesty Svatého, budiž požehnán, a dal mu to, neboť je řečeno: „Dej mi, prosím, poznat své cesty“ (Ex 33,13). Řekl před ním: Pane světa, proč se jednomu spravedlivému daří dobře a jinému spravedlivému zle, jednomu ničemovi se daří dobře a jinému ničemovi zle? Řekl mu: Mojžíši, spravedlivý, jemuž se daří dobře, je spravedlivý syn spravedlivého; spravedlivý, jemuž se daří zle, je spravedlivý syn ničemy; ničema, jemuž se daří dobře, je ničema syn spravedlivého; ničema, jemuž se daří zle, je ničema syn ničemy.

Mistr řekl: „Spravedlivý, jemuž se daří dobře, je spravedlivý syn spravedlivého; spravedlivý, jemuž se daří zle, je spravedlivý syn ničemy.“ Je tomu tak? Vždyť je psáno: „Stíhá vinu otců na synech“ (Ex 34,7), a je psáno: „Synové nebudou usmrceni za otce“ (Dt 24,16). A klademe tyto verše proti sobě

a odpovídáme: To není obtíž – tento [verš platí], když [synové] pokračují v činech svých otců, a tento, když v činech svých otců nepokračují.

Nýbrž mu řekl takto: Spravedlivý, jemuž se daří dobře, je dokonale spravedlivý; spravedlivý, jemuž se daří zle, je spravedlivý, který není dokonalý; ničema, jemuž se daří dobře, je ničema, který není úplný; ničema, jemuž se daří zle, je úplný ničema.

A to je v rozporu s [názorem] rabiho Meira, neboť rabi Meir řekl: Dvě [věci] mu dali a jednu mu nedali, neboť je řečeno: „Smiluji se, nad kým se smiluji“ (Ex 33,19) – i když si to nezaslouží; „a slituji se, nad kým se slituji“ (tamtéž) – i když si to nezaslouží.

„A řekl: Nemůžeš spatřit mou tvář“ (Ex 33,20). Učilo se jménem rabiho Jehošuy ben Korchy: Tak řekl Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi: Když jsem chtěl já, nechtěl jsi ty; nyní, když chceš ty, nechci já.

A to je v rozporu s [názorem] rabiho Šmuela bar Nachmaniho [jménem] rabiho Jonatana, neboť rabi Šmuel bar Nachmani řekl jménem rabiho Jonatana: Za odměnu za tři [věci] byl poctěn třemi.

Za odměnu za „Mojžíš zakryl svou tvář“ (Ex 3,6) byl poctěn zářící tváří; za odměnu za „neboť se bál“ (tamtéž) byl poctěn [tím, že] „se báli k němu přiblížit“ (Ex 34,30); za odměnu za „pohlédnout“ (Ex 3,6) byl poctěn [tím, že] „spatřuje Hospodinovu podobu“ (Nu 12,8).

„Pak odtáhnu svou dlaň a spatříš mě zezadu“ (Ex 33,23). Rav Chana bar Bizna řekl jménem rabiho Šimona Zbožného: To učí, že Svatý, budiž požehnán, ukázal Mojžíšovi uzel tefilin.

A rabi Jochanan řekl jménem rabiho Josiho: Žádné slovo, které vyšlo z úst Svatého, budiž požehnán, k dobrému, ani když bylo podmíněné, nevzal zpět.

Odkud to víme? Od Mojžíše, našeho učitele, neboť je řečeno: „Nech mě, ať je zničím… a udělám z tebe národ mocný“ (Dt 9,14). Ačkoli Mojžíš prosil o milosrdenství ohledně té věci a [výnos] byl zrušen, přesto to [slib] uskutečnil na jeho potomstvu, neboť je řečeno: „Synové Mojžíšovi: Geršom a Eliezer… Synové Eliezerovi: Rechabja, přední… a synové Rechabjovi se nadmíru rozmnožili“ (1Pa 23,15–17).

A Rav Josef učil: [Rozmnožili se] na více než šest set tisíc. Vyvozuje se to [shodou slov] „rozmnožit se – rozmnožit se“: zde je psáno „nadmíru se rozmnožili“ a tam je psáno: „Synové Izraele byli plodní, hemžili se a rozmnožili“ (Ex 1,7).