To je v pořádku podle toho, kdo říká, že jsme se učili „cokoli, co se obvykle počítá [na kusy]“. Ale podle toho, kdo říká, že jsme se učili „to, co se obvykle počítá“, co se dá říci? Kus je jiný, protože se hodí k tomu, aby se jím hostitel prokázal čest hostům.
הניחא למאן דאמר כל שדרכו לימנות שנינו אלא למ"ד את שדרכו לימנות שנינו מאי איכא למימר שאני חתיכה הואיל וראויה להתכבד בה לפני האורחים
Rav nad ním ustanovil vykladače a vykládal: Jakmile dodal chuť [jinému] kusu, samotný [ten] kus se stává nebelou a zakazuje všechny kusy, protože jsou jeho druhu.
אוקי רב אמורא עליה ודרש כיון שנתן טעם בחתיכה חתיכה עצמה נעשת נבלה ואוסרת כל החתיכות כולן מפני שהן מינה
Rav Safra řekl Abajemu: Podle koho tedy Rav řekl své učení? Podle rabiho Jehudy, který říká, že druh ve stejném druhu se neruší. Proč tedy [zmiňovat], že dodal chuť? I když chuť nedodal [mělo by to být zakázáno]! Řekl mu: O čem zde mluvíme? O případu, kdy [nebelu] napřed vyjmul.
אמר ליה רב ספרא לאביי מכדי רב כמאן אמרה לשמעתיה כרבי יהודה דאמר מין במינו לא בטיל מאי איריא כי נתן טעם אפילו כי לא נתן טעם נמי אמר ליה הכא במאי עסקינן בשקדם וסלקו
Originál: Chullin 100a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.