Chulin 113a חולין

A ať mu to řekne z [výroku] Šmuela, neboť Šmuel řekl: Solené je jako horké a naložené je jako vařené!

Kdyby [to bylo] z [výroku] Šmuela, řekl bych, že to platí o jejich krvi, ale ne o jejich šťávě a jejich omáčce. Učí nás to.

Namítá se: Čistá ryba, kterou solil s nečistou rybou, je dovolena. Což [nejde o případ], kdy byly obě solené? Ne – jako když čistá byla solená a nečistá nesolená.

Ale z toho, že závěr učí: (ale byla-li čistá solená a nečistá nesolená,) plyne, že v začátku se zabýváme [případem], kdy byly obě solené! – Vysvětluje [začátek]: Čistá [ryba], kterou solil s nečistou rybou, je dovolena. Jak? Když čistá byla solená a nečistá nesolená.

Tak je to i logické; neboť kdyby tě napadlo, že v začátku jsou obě solené – teď, když jsou obě solené, je to dovoleno, je pak třeba [učit], že čistá solená a nečistá nesolená [je dovolena]?

Kvůli tomu to není [důkaz]: [Tana] učil závěr, aby odhalil [smysl] začátku – abys neřekl, že začátek [mluví o případě], kdy čistá byla solená a nečistá nesolená, ale [když] byly obě solené, je to zakázáno. [Proto] učil závěr: čistá solená a nečistá nesolená. Z toho plyne, že začátek [mluví o případě], kdy byly obě solené, a přesto je to dovoleno.

Pojď a slyš z konce závěru: Ale byla-li nečistá solená a čistá nesolená, je to zakázáno. Nečistá solená a čistá nesolená – to je zakázáno; ale [když] jsou obě solené, je to dovoleno!

Protože učil v začátku: čistá solená a nečistá nesolená, učil také v závěru: nečistá solená a čistá nesolená.

(Mnemotechnická pomůcka: maso, které leží, vychází.)

Řekl Šmuel: Maso se nezbaví své krve, ledaže je velmi dobře osolí a velmi dobře opláchne. Bylo řečeno: Rav Huna říká: Osolí a opláchne. V baraitě se učí: Opláchne, osolí a opláchne. A nepřou se: tohle [platí], když je řezník [předem] neopláchl, tamto, když je řezník [předem] opláchl. Rav Dimi z Nehardey je soloval hrubou solí a [pak sůl] otřepal.

Řekl Rav Mešaršija: U vnitřností se krev nepředpokládá. Vztáhl to na konečník, střeva a tukovou blánu.

Řekl Šmuel: Solené maso se pokládá jedině na proděravělou nádobu.

Rav Šešet je soloval kost po kosti. Jaký je důvod? Kdyby [solil] dvě [najednou], zda ne proto, že by [krev] vyšla z jedné a vstřebala ji druhá? I u jedné vyjde z jedné strany a vstřebá ji druhá strana! Spíše nečiní rozdíl [a byla to jen jeho zvyklost].

Řekl Šmuel ve jménu rabiho Chiji: Kdo zlomí vaz dobytčete dříve, než vyjde jeho duše, ztěžuje tím maso, okrádá lidi a nechává krev vstřebat do údů.

Zeptali se jich: Jak to míní? Ztěžuje maso a okrádá lidi, protože nechává krev vstřebat do údů – ale pro něj samého [k vlastnímu jídlu] je to v pořádku? Nebo je to i pro něj samého zakázáno? Nechť [otázka] zůstane [nerozhodnuta].

MIŠNA: Kdo pokládá drůbež na stůl spolu se sýrem, neporušuje zákaz.

GEMARA: Z toho plyne, že kdo ji jí, porušuje zákaz. Vyvoď z toho, že [zákaz] masa drůbeže v mléce je z Tóry! – Řekni: Kdo pokládá drůbež na stůl spolu se sýrem, nedospěje [tím] k [porušení] zákazu.

MIŠNA: Maso čistého dobytčete v mléce čistého dobytčete je zakázáno vařit a je zakázáno [z něj mít] užitek. Maso čistého dobytčete v mléce nečistého dobytčete [a] maso nečistého dobytčete v mléce čistého dobytčete je dovoleno vařit a je dovoleno [z něj mít] užitek. Rabi Akiva říká: Zvěř a drůbež nejsou [zakázány] z Tóry, neboť je řečeno: „Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky“ (Ex 23,19) třikrát – [to] vylučuje zvěř, drůbež a nečistý dobytek.

Rabi Josi Galilejský říká: Je řečeno: „Nebudete jíst žádnou zdechlinu“ (Dt 14,21), a je řečeno: „Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky“ (Dt 14,21). Co je zakázáno kvůli [zákazu] zdechliny, je zakázáno vařit v mléce. Drůbež, která je zakázána kvůli [zákazu] zdechliny – mohl bys myslet, že ji bude zakázáno vařit v mléce; proto Písmo říká: „v mléce jeho matky“ – vyjímá se drůbež, která nemá mateřské mléko.

GEMARA: Odkud to [víme, že kůzle znamená každé mládě]? Řekl rabi Elazar: Písmo říká: „A Jehuda poslal kůzle z koz“ (Gn 38,20).