Chulin 133a חולין

přijímání [krve], kropení, napájení podezřelé ženy [sota], zlomení vazu jalovici, očišťování malomocného a pozdvihování rukou [ke kněžskému požehnání], ať uvnitř, ať venku? Proto Písmo říká: „z Áronových synů“ — služba, o níž se mluví u Áronových synů;

a každý kohen, který ji neuznává, nemá podíl v kněžství. Důvodem je, že ji neuznává; ale uznává-li ji, [dostává podíl], i když se v nich nevyzná.

Rabi Aba řekl, že Rav Huna pravil, že Rav řekl: Žilky v čelisti jsou zakázané, a každému kohenovi, který je neumí vyjmout, se dar nedává.

Ale tak to není: [jí-li ji] pečenou, [krev] vyteče; a [vaří-li ji] v hrnci, rozřeže je a nasolí je a [krev] vyteče.

Rava řekl: Rav Josef nás zkoušel: Kohen, který si dary uchvacuje — projevuje lásku k přikázání, nebo přikázání znevažuje? A rozřešil jsem mu to: „a dá“ (Dt 18,3) — a ne aby si vzal sám.

Abaje řekl: Zprvu jsem si dary uchvacoval; říkal jsem si, že projevuji lásku k přikázání. Když jsem uslyšel toto: „a dá“ — a ne aby si vzal sám — už jsem je neuchvacoval, ale říkal jsem: Dejte mi. A když jsem uslyšel, co se učí: „a uchýlili se za ziskem“ (1S 8,3) — rabi Meir říká: Synové Šmuelovi žádali svůj podíl svými ústy — už jsem ani neříkal, ale když mi dali, bral jsem.

Když jsem uslyšel, co se učí: Skromní stahují své ruce a nenasytní si berou podíl — už jsem ani nebral, kromě předvečera Dne smíření, abych se utvrdil mezi kohanim.

A [proč] nepozdvihoval ruce [ke kněžskému požehnání]? Nedovolil mu to jeho čas [učení].

Rav Josef řekl: Kohen, který má v sousedství učence, jemuž se vede zle, ať mu dary připíše, i když [dary] dosud nepřišly do jeho rukou — [jako je tomu] u kohanim a levitů, kteří mají své známé [dárce].

Rava a Rav Safra zavítali do domu mara Jochany, syna Rav Chany bar Ady, a někteří říkají do domu mara Jochany, syna Rav Chany bar Bizny. Připravil jim vykrmené tele. Rava řekl svému sluhovi: Připiš nám dary, protože chci jíst jazyk s hořčicí.

Připsal mu je; Rava jedl a Rav Safra nejedl. Rav Safrovi ve snu přečetli [verš]: „Kdo svléká oděv v mrazivý den, je jako ocet na louh, a kdo zpívá písně zarmoucenému srdci“ (Př 25,20).

Přišel před Rav Josefa a řekl mu: Snad mi to přečetli proto, že jsem přestoupil pánovo učení? Odpověděl mu: Když jsem to říkal, [mluvil jsem] o tom, kdy jiný slyší [a mohl by] proti své vůli připsat; a když jsem to říkal, [mluvil jsem] o tom, kdo nemá jinou možnost — on však možnost měl.

Proč mi to tedy přečetli? — Bylo to namířeno na Ravu. — Tak ať to přečtou Ravovi! — Rava byl [tehdy] pod pokáráním.

Abaje řekl Rav Dimimu: A k čemu se vztahuje prostý smysl toho verše? Odpověděl mu: K tomu, kdo vyučuje nehodného žáka.

Neboť Rav Jehuda řekl, že Rav pravil: Každý, kdo vyučuje nehodného žáka, padá do gehinomu, jak je řečeno: „Všechna tma je uložena pro jeho poklady, pohltí ho oheň nerozdmýchaný, zle se povede pozůstalému v jeho stanu“ (Jb 20,26); a „pozůstalý“ není nikdo jiný než učenec, jak je řečeno: „a mezi pozůstalými, které Hospodin povolává“ (Jl 3,5).

Rabi Zera řekl, že Rav pravil: Každý, kdo vyučuje nehodného žáka, je jako ten, kdo hází kámen Merkuriovi, jak je řečeno: „Jako přivázat kámen do praku, tak je dávat bláznovi čest“ (Př 26,8), a je psáno: „Nesluší se bláznovi rozkoš“ (Př 19,10).

A kdo se s nimi spolčí, musí [to] označit. — I s modloslužebníkem? Proti tomu stojí: Kdo se spolčí s kohenem, musí označit; kdo se spolčí s modloslužebníkem, a [u] nezpůsobilých obětních zvířat, není třeba označovat.